[Draco Malfoy] A najednou je všechno jinak...

2

,,Ahoj." řekla ta holčina vedle mě, falešně se usmála a projela si mě pohledem.
,,...čau." řekla jsem, ale na mé tváři se ani na setinu nezobrazil úsměv. Spíš znechucení.
Její úsměv se také záhadně vypařil jako pára nad hrncem, otočila se a začala si povídat s nějakým klukem. Jen jsem slyšela jejich tlumené hlasy. Radši jsem začala bedlivě pozorovat svůj pohár s jablečným džusem a gelovým nehtem poklepávala na jeho povrch. Vydával takový cinkavý zvuk a v tom jsem periferně viděla toho týpečka, jak se naklonil dozadu a upřel na mě zrak. Nedívala jsem se na něj, snažila jsem se nejevit zájem vůbec o nic. Jen jsem si všimla že je- jiný...
,,Vždyť je docela sympatická." zašeptal té holce a zřejmě doufal, že ho neuslyším. Chyba, kluku. Příště to zkus tišeji.
,,To jako vážně?..." zaúpěla tiše holka, zvedla se a naštvaně odešla. Otočila jsem se na ní a sledovala, jak pomalu zrychluje chůzi. Uchechtla jsem se nad tím a zpátky se vrátila k poklepávání nehty na pohár.
,,Ehm. Čau." pozdravil mě kluk a přisunul se ke mě blíž. Přesněji na to místo, kde před tím seděla ta úžasná a milá slečna.
,,Zdravíčko." pozdravila jsem a nespustila ze svého nápoje oči.
,,Takže ty jsi-" ani to nestihl doříct, chudák.
,,Lily!" křikl táta od učitelského stolu. Otočila jsem se na něj a hned viděla tu jeho radost v obličeji.
,,Promiň. Musím jít." Upřímně smutně jsem se usmála na kluka a poprvé na něj pohlédla. Až teprve teď jsem si všimla jeho snědé pleti. Vypadal mile. Sympaticky. Rychle jsem se z toho zase vzpamatovala, zvedla se a šla za tátou. Samozřejmě jako vždy, po prvních dvou krocích jsem si vzpomněla na hůlku, kterou jsem nechala na lavici. Otočila jsem se a vrazila do toho kluka, který se jakoby teleportoval za mě.
,,Hůlka." řekl s úsměvem a podal mi jí.
,,Díky." usmála jsem se.
,,Jo a- Jsem Blaise."
,,Teší mě Blaisi!" křikla jsem, když jsem už pospíchala k tátovi. Ještě jsem k Blaisovi vyslala pozdrav, jako bych zdravila nějakého generála ve válce nebo námořníka.
,,Lily. Pojď sem." šeptl táta a chytl mě kolem ramen.
,,Takže. Lily." řekla asi McGonagallová a urovnala si na stole papíry.
,,Betty. Prosím, říkejte mi spíš Betty." usmála jsem se.
,,Dobře, Betty." profesorka mi vrátila úsměv a pokračovala. ,,Jelikož jeden nejmenovaný kluk nedávno založil na Zmijozelské koleji požár, máme teď nedostatek pokojů do té doby, než se všechny vyspraví." závažně vyzvedla obočí a pokývala hlavou.
,,A?"
,,Musíte s někým sdílet svou ložnici. Je jedno s kým, ale jako jediná máte pokoj sama pro sebe. Všichni už mají plno a- je tu ještě jeden student, kterého potřebujeme taky někam uložit."
,,A to je kdo?" řekla jsem takovou nějakou divnou tóninou, kterou jsem fakt neměla v plánu použít.
,,Vidíte támhle toho kluka?" Poukázala ke Zmijozelskému stolu.
,,To je Zabini. Bl-"
,,Blaise, já vím." pousmála jsem se hrdě a jí to dočista překvapilo.
,,Tak vidím, že vám stačilo pět minut na skamarádění." řekla s úsměvem na tváři a poklepala mě po rameni.
,,Tak teď běžte společně pro jeho věci, všechny jsou v pokoji pana Malfoye." řekl táta a jeho oči se znovu rozzářily.
Přikývla jsem a vydala se zpátky za Blaisem.
,,Blaisi!" křikla jsem a on se jako na zavolanou otočil. ,,Pojď!" naznačila jsem rukou aby šel se mnou a ten byl v mžiku vedle mě.
,,Kam jdeme?" zeptal se udiveně.
,,Pro tvé věci. Ode dneška bydlíš se mnou." řekla jsem s hrdým úsměvem na tváři a pokračovala dál ze sálu pryč.