Oliver ✔️

4. kapitola - Nový řád

"Eriku?"

Skoro jsem až nadskočil, když se za mnou ozval Oliverův hlas. Nikdo do kanceláře zadními dveřmi nechodil, většinou všichni chodili od hlavní chodby těmi předními.

"A-ano?" vykoktal jsem a nepříjemně se ošil, jelikož mi doslova stál v zádech. Naštěstí poté přešel přede mě a rozhlédl se po stole, kde jsem měl rozevřené šanony. A taky úkol z angličtiny.

Do háje.

Nenápadně jsem sešit schoval pod jeden ze šanonů, jeho ostříží pohled už si ho však zaručeně stihl všimnout.

"Mám teď chvilku volno, tak bych tě chtěl požádat, abys mi ukázal, jaký máš systém na třídění a řazení smluv. Třeba bychom ho mohli nějak vylepšit."

Jsem nadšením bez sebe.

"Jistě. Pojď si sednout." Odsunul jsem židli vedle sebe, Oliver ale jako by má slova úplně přeslechl. Posadil se až k rohu stolu a přitáhl si k sobě jeden ze šanonů.

Pravděpodobně byl z mojí přítomnosti asi tak nadšený jako já z té jeho.

"Takže jaký je tvůj systém?" zeptal se a listoval už seřazenými smlouvami.

"No... jelikož jsou smlouvy v každém šanonu totálně přeházené a není v nich žádný systém, nejdřív je všechny vyndám a pak je začnu řadit podle abecedy. Není v tom žádná velká věda. A když náhodou najdu nějakou, kterou jsem nezařadil, jednoduše ji vložím na patřičné místo."

"Takže to prostě jen vyndáš a poté to od A vkládáš zpět?"

"V podstatě."

"To je ale časově poměrně dost nevýhodné," poznamenal a já měl nutkání protočit oči. Pak jsem ale napomenul sám sebe - musel jsem se alespoň tvářit, že mě to zajímá. Byl to přeci jen můj šéf. "Co kdybys už při vyndávání ty smlouvy rozděloval? Dejme tomu na tři nebo čtyři komínky. Třeba od A po F, od G po L, od M po Š a od T po Z. Lépe se ti to pak bude hledat a mohlo by to celý proces urychlit."

"To je asi pravda," přitakal jsem. A vůbec mě neštvalo, že na takový systém přišel asi za deset vteřin. Hned jsem si vzpomněl na Teorii velkého třesku, kdy Sheldon pár minut sledoval Rajeshe při práci, a poté vymyslel stroj, který by ho mohl nahradit. Akorát že tentokrát mi to tak vtipné nepřipadalo. Spíš vůbec.

Pravda byla, že jsem nad žádnými vylepšeními ani nepřemýšlel, jelikož mi to bylo celkem jedno. Neřešil jsem, jak dlouho to budu dělat, nezáleželo na tom.

"Takže bych byl rád, kdybys od teď pracoval tímto způsobem."

"Jasně," přikývl jsem a sledoval, jak si opět stoupl. "Ještě něco?"

"Momentálně ne, nic jiného neděláš, že?"

"Ne. Řekl bych, že všechno tohle bude ještě nějakej ten pátek trvat," rozhlédl jsem se s uchechtnutím kolem sebe.

"To je asi pravda," přiznal, můj pokus o odlehčení atmosféry na něj ale příliš nezabral. "Pokud bys u toho ale nedělal úkoly a další jiné věci, možná by to šlo rychleji."

A poté bez jakéhokoliv dalšího slova vyšel ze dveří, ani se na mě neotočil.

Kretén.

Dobře, asi jsem neměl našlápnuto na titul zaměstnance měsíce, ale u mě na tom ani nijak nezáleželo. Svou práci jsem dělal, jen asi ne tak rychle, jak by si představovalo. Jeho práci to ale nijak neovlivňovalo.