[Draco Malfoy] A najednou je všechno jinak...

7

,,Tak zítra." zamával mi Draco a opustil mou ložnici. Přikývla se s znovu se svalila na postel jako pytel brambor.
Zítra. Opakovala jsem si stále pro sebe. Zítra mi pomůže se zkouškama. Možná že se tu aspoň měsíc udržím. Možná na mě bude táta hrdý. Draco je fajn. Začínám mít pocit, že mu můžu věřit. Že můžu víc než to. Můj táta... Co si budem, pomáhá Pánovi Zla. Každým dnem jen čekám, že si mě k sobě zavolá a- budu Smrtijed. Jako ostatní z mé blízkosti co se týče domova. Za týden mi je 15, což je úžasný věk k tomu se stát Smrtijedem. Jak to ale ostatním řeknu, jestli se něco takového stane?
,,Nad čím tak přemýšlíš?" sedl si Blaise vedle mě a projížděl si mě pohledem. Ani jsem si nevšimla, že přišel. Tak moc jsem byla ponořená ve svých myšlenkách...
,,Promiň. Co jsi říkal?" řekla jsem a promnula si spánky.
Blaise se jen rošťácky pousmál. ,,Ty jsi zamilovaná!"
,,Co? No to víš že jo." zasmála jsem se. ,,A do koho prosímtě? Vždyť se mi tu nikdo nemůže rovnat ani po kotníky..." řekla jsem ironicky namyšleně a chvíli po tom jsme s Blaisem dostali záchvat smíchu. Jsem ráda, že rozumí mému humoru a nebere všechno tak vážně.  Aspoň někdo...

Druhý den jsem si přivstala, abych se mohla pořádně vyfiknout a namalovat. Oblékla jsem si své černé rifle s vysokým pasem a tmavě zelenou mikinu se zmijozelským znakem a kapucí. Poté jsem šla do koupelny, abych se umyla a namalovala. Popadla jsem kartáček, nanesla pastu a strčila do úst. Mezitím co jsem si čistila zuby jsem se prohlížela v zrcadle s přemýšlela nad celým dnem.
Rozčesala jsem si vlasy a nechala si je volně rozpuštěné, ale i tak jsem si na zápěstí dala gumičku pro případ nouze. Na táře jsem si nanesla trochu pudru a tvářenky, na řasy řasenku. Pouze pro zvýraznění, nic víc.
,,Kam se chystáš?" Zamumlal Blaise s hlavou v polštáři. Zřejmě jsem ho vzbudila.
,,Do knihovny." řekla jsem a ustlala si postel.
,,Co tam?"
,,Musím se učit na zkoušky z minulého roku. Jelikož jsem tu nebyla, musím si je udělat teď." oddechla jsem si.
,,Chceš pomoct? Možná najdu ještě nějaké taháky." uchechtl se.
,,Ne díky. Na problémy mám zadělané dost." zasmála jsem se ironicky.
,,Tak ti aspoň můžu pomoct se učit."
,,Už mi někdo pomáhá." usmála jsem se sama pro sebe.
,,Kdo?"
,,Draco."
,,Od kdy se s ním bavíš?" zamračil se Blaise překvapeně.
,,Hmm vlastně ani nevím." lhala jsem. Samozřejmě že vím. Začalo to tu noc, když jsem šla za tátou. Ztratila jsem se a on mě našel. Vlastně sledoval. Potom se to nahromadilo když včera přišel a přinesl mi jablečný džus. Ten nejlepší, který může existovat. A v tu dobu, když jsme jen tak my dva seděli na mé posteli o samotě, cítila jsem se jinak. Jako bych už nebyla sama a měla někoho, komu můžu věřit na víc než 100%. Je to vážně super pocit, když někoho takového máte. Dřív jsem se se vším svěřovala jen své fretce Ally, ta samozřejmě nikdy nemluvila. Ale za to byla výborný posluchač.
,,Tak si to užij." řekl Blaise když jsem odcházela, přetočil se na druhou stranu a znovu usnul.
Sice jsem na Draca měla čekat ve svém pokoji, ale už jsem se nemohla dočkat. Prostě jsem šla já za ním. Zaklepala jsem na dveře jeho ložnice a vyčkávala, až otevře.
,,Ahoj." řekla jsem s úsměvem a mávla na něj, když otevřel.
,,Čau. Říkal jsem že pro tebe přijdu." uchechtl se a naznačil, ať jdu dovnitř.
,,Já vím. Ale-" sakra. Co řeknu?! ,,Blaise ještě spal a nechtěla jsem ho zbytečně budit. Sám víš že pak je mrzutý a nedá se na něj ani promluvit." mezitím jsem se posadila na Dracovu postel.
,,Jo, to máš pravdu." zasmál se Draco.
Draco měl na sobě tmavě šedé tepláky a černo zelenou mikinu se Zmijozelským znakem. Vlasy měl ještě rozcuchané, rozházené do všech stran. Ale bylo to roztomilé.