💚V Zajetí Lásky💛

28.

Už něco přes měsíc byla škola a já se snažila chodit opatrně okolo Snapea, vlastně okolo všech. Mámin deník jsem nosila všude, i když mi Draco neustále říkal, ať ho nechám někde schovaný, že bych ho mohla někde vytratit a někdo zvědaví by si ho přečetl a dozvěděl by se vlastně všechno, i přesto jsem si ho nosila u sebe. Měla jsem pocit, jakoby tu kousek mámi byl. Stejně tak jsem nosila i její řetízek s hadíkem.

Byli mi však divní i ostatní, co kolem mě a Draca procházeli. Vždy když nás potkali, začali si všichni šeptat a byli tajemní. Mnohokrát jsem se jich i samotného Draca ptala, co se děje, ale nikdo mi neodpovídal. Začalo to být čím dál tím víc podezřelé.
———————————

Poslední hodina Obrana proti černé magii s profesorem Snapem. Nechtělo se mi na hodinu, ale budu tuto mučící hodinu muset přežít.

Sedla jsem si schválně někam do zadní lavice, aby na mě nebylo tolik vidět. Oční kontakt s nim je to poslední, co bych chtěla. Tedy v tuto chvíli.

Černý netopýr prošel kolem mě a svižně se obrátil směrem ke studentům. Všechny, jako vždy si přeměřil pohledem. Vždycky přemýšlím, na co myslí. Například koho si dnes vychutná, nebo kdo bude ten, který si zaslouží jeho milovanou hlášku "Máte školní trest!"

Začal vykládat látku svou jakože děsivou řečí, která měla každého zastrašovat. Když jsem se porozhlédla po ostatních, měla jsem pocit, jakoby bych byla jediná, která se ho nebojí. Jeho ne, ale otce ano.

Začala jsem listovat v deníku mámi a četla si právě jeho povahu. Bylo zajímavé jak ji popisovala máma. Choval se úplně jinak. Asi určitě ji miloval, jen nevěděl koho si vybrat a kdo je právě ta práva.

,,Slečno Parker! Pokud vím, tak toto není učebnice na Obranu proti černé magii!" Zaprskal Snape na mě. Já se otočila a uražené deník zaklapla. Když se však Snape nedíval, znovu jsem jej otevřela a četla si dál. I když jsem řádky četla několikrát, vždy jsem ve slovech našla něco skrytého.

,,Vzpomínáte, co jsem řekl - že budete cvičit neverbální kouzla, Potter?!" Rozčílil se Snape a mě to donutilo vzhlédnout. ,,Ano" odpověděl Harry. ,,Ano PANE!" Zaprskal naštvaně Snape. ,,Mně nemusíte říkat PANE, pane profesore." Namítnul tiše Harry. Musela jsem pousmát. Toto by si nikdo k Spaneovi nedovolil. ,,Máte školní trest!" Odkráčel naštvaně Snape zpět před studenty.
————————————

Hodina skončila a já s myšlenkami odcházela z učebny. Kolem pasu mě chytil Draco a usmál se na mě. Úsměv jsem mu opětovala a stále přemýšlela nad znaky, které mám se Snapem podobné nebo až stejné. Moc jich není, ale málo taky ne.

,,Koukám, že jsi dala na moje rady a deník máš na koleji." Nechápala jsem, co tím myslí. Však deník mám u seb....

Nikde není. Ani v mé brašně, ani v rukou ho nemám. Musela jsem ho nechat v učebně. ,,Sakra." Vydechla jsem s malou zástavou srdce. ,,Co se děje." Podíval se na mě vyděšený Draco. ,,Ten deník!" ,,Co je s ním?" ,,Já ho nechala v učebně!" Až skoro jsem vykřikla. ,,Sakra! Já ti říkal, že ho nemáš tahat všude."

Přemýšlela jsem, jak ho získat zpátky aniž by Snape přečetl jediné písmeno. Však naděje klesaly ke dnů.

,,Betty však nemusí být jisté, že ho četl." Snažil se mne uklidňovat. ,,Draco. Musím se asi smířit, že ten který se to nesměl dozvědět se to dozví." Začala jsem vše vzdávat a panikařit. Bylo mi jasné, že to co celé hodiny čtu si přečte také. Zvědavost člověka dožene jednou i k šílenství.

Měla jsem však plán. Dojít si ještě dnes pro deník, jakoby se nic nestalo a deník byl jen smyšlená kniha pohádky. Však nebyla jsem si jistá, jestli svou roli dokážu zahrát.

Při večeři jsem ho nikde neviděla. Představovala jsem si, že někde v koutě si čte mámi deník a nemůže uvěřit, že je to pravda až zapomněl na to, kolik je hodin, a že už je večeře. Při této představě jsem chtěla deník okamžitě zpět a proto jsem se vypařila a mířila si to do kabinetu profesora.
—————————————

Stála jsem před dveřmi a připravovala jsem se na zaklepání. Zhluboka jsem se nadechla a poté třikrát uhodila jemně do dveří. Ty se po malé chvíli rozletěly a objevil se v nich naštvaný Snapeův obličej. ,,Co tu chcete?!" ,,Já....já...já jsem si v učebně nechala....k...knihu." Vykoktala jsem nervózně. ,,Jo knihu. Pojďte!" Řekl už klidným tónem, což mě znepokojilo, však do kabinetu jsem vešla.

Snape přešel ke stolu a deník zvedl. ,,Myslím, že není dobré číst cizí deník, nemyslíte?" Nadzvedl obočí. ,,Jistě, ale tak máma už je mrtvá, takže už je to jedno, ne?" Toto jsem říci nechtěla. Měla to být přeci kniha pohádek a ne deník mámi. Má věta ho však zarazila. Ruku s deníkem ucuknul, když jsem si ho chtěla vzít. ,,Vaší matky? Myslel jsem, že je nějakého studenta z Mrzimoru." Změřil si mne pohledem. Zastavil se na mém krku, kde vysel řetízek. ,,To není vaše, že?" Ukázal na malý přívěsek. ,,Ne, mámi." Řekla jsem tichým hláskem. ,,Vrátíte mi ho?" Vybídla jsem. ,,Máte pravdu. Vaše matka už je mrtvá. Přijďte si pro něj na konci týden." Klidně se posadil ke stolu. Já si v tu chvíli uvědomila, že jsem to totálně posrala. On si deník nečetl. Myslel si něco, co vlastně byla pravda, ale ne doslova.

,,Tak jděte už!" Já s kamennou tváři vyšla z kabinetu. Měla jsem chuť brečet, řvát, nadávat,... celé jsem to pokazila jen kvůli tomu, že jsem se vlastně přiznala ke lži, kterou jsem ani nezačala.
——————————————

,,Zmizela jsi. Ty jsi byla pro ten deník, že? Tak co?" Seděla jsem na pohovce ve společenské místnosti a ani jsem nevnímala, co kdo říká. ,,Betty?" Zakýval se mnou Draco. ,,Já jsem to celé pokazila." Draco nechápavě zakýval hlavou. ,,On si myslel, že je to deník někoho úplně jiného. On ho nečetl. Vyptával se, jestli je v pořádku číst cizí deníky. Já mu ale řekla, že deník je mami, která už je mrtvá. On usoudil, že mám pravdu a pro deník si mám jít na konci týdne." Ani jsem se na Draca nepodívala. ,,To bude dobré." Snažil se mě utěšovat. ,,Ne! Nebude! Jediný kdo se to nesměl dozvědět se to teď dozví! Já...! Já...! Prostě ne! Už to pochop!" Vykřikla jsem na Draca a naštvaně jsem raději odešla do pokoje. Potřebovala jsem si myšlenky uspořádat.