Lottie's brother

1

Mladý chlapec seděl sám v první lavici a co nejpylněji poslouchal výklad učitele na biologii. Rád se učit, chtěl mít přehled a nebýt hloupý, jako někteří lidé. Budete se divit, nebyl to obyčejný šikanovaný šprt, vlastně by se nedal ani za šprta považovat, byl to hodný a oblíbený chlapec. Učení se mu vyplácelo, vydělával si jím dokonce i peníze. Doučování docela vynášelo. Byl to prostě hezký, milý a vzdělaný klučina.

Nechápal holčičí uvažování, slýchával dost často, že holky si stěžují na kluky, co jsou tak trochu zmrdi a opravdu by potřebovaly hodného kluka, a pak, když se tu takový objeví, tak co udělají ony? Stejně to zkusí u těch kluků, co vystřídali holek že je nespočítáš na dvouch rukách.

Nikomu to nepřiznal, ale nějaké holky mu byly úplně volné. Takový Tomas ze třetího ročníku mu už tak volný nebyl a nebo někteří jeho spolužáci. Ano chápete dobře. Má rad kluky a jenom a jenom kluky. Holky ho nikdy nepřitahovaly, už když byl malej mu začalo docházet, že něco není, tak, jak by podle "přírody" mělo být. Nesnášel homofoby. "Tohle není přirozené, je to proti přírodě" do hajzlu s přírodou, může mít rád snad koho chce a je jedno jestli má mezi nohama to nebo to.

Stále čekal na svoji kamarádku, která stále nepřicházela, chodila dost pozdě.
Učitel stál zády ke třídě a zrovna něco psal na tabuli. Potichu se začaly otevírat dveře a do třídy vklouzla dívka s bílými vlasy, oči do modra, dlouhé namalované řasy, nalakované nehty, krásná pleť. Byla moc pěkná, starala se o sebe dost pečlivě.

"Čau kudrnáči." posadila se ke chlapci a pocuchala mu kudrnaté a nadýchané vlásky.
"Přestaň, nauč se chodit včas." plácl přes její ruku.
"Takže slečno Tomlinsonová co vás dneska tak zdrželo?" učitel se nemusel ani otáčet, byl už tak vnímavý, že slyšel vše co se ve třídě šustne.
"Omlouvám se, můj debilní bratr nebyl schopný ráno vstát z postele a díky němu jsme přijeli pozdě." Lottie se nebála říct všechno na plnou pusu.
"Příště slušně a teď vám musím udělit pětku, dalších pět pozdních příchodů, teď už dávejte pozor." tento učitel byl spravedlivý a velmi dobrý, žáci ho měli velmi rádi, teda, až na Lottie.
"Kokot." zašeptala a založila si ruce na prsou.
"Takže tvůj bratr zase hraje debila?" kudrnáč moc jejího bratra neznal, byl to ten populární kluk z nejvyššího ročníku, ten co má samé problémy a chová se jak naprostý idiot.
"Nehraje ho, on jím je." společně se potichu zasmáli a nakonec se snažili dávat pozor.

________________________________

Harry

"Hele Lotts, dneska na našem místě?" křikl jsem na ní na chodbě, když jsme se rozcházeli každý do jiné třídy. Měli jsme spolu jen pár hodin týdně.
"Sorry Harry, ale budeš muset přijít k nám, musím něco udělat doma, pomůžeš mi." já jen zvedl palec na souhlas. Měl jsem matiku, a proto jsem měl dost dobrou náladu. Matika je super. Ještě jsem si došel na záchod.
Otevřel jsem dveře a uviděl nějakou holku, jak se líbá s někým, koho taky nejspíš neznám.
"Pardon." chtěl jsem odejít, ale zastavil mě hlas neznámého kluka.
"Počkej, Mia už je stejně na odchodu."
"Co?"
"No jdi, možná se uvidíme po škole." slyšel jsem v jeho hlase neuvěřitelnou aroganci.
"Jsi hajzl Louisi!" zapištěla a vystřelila z klučičích záchodů jako nějaká střela.
Měl jsem malé tušení, kdo by ten neznámý kluk mohl být a samozřejmě se mi to potvrdilo.
"Ahoj kudrnáči." úplně se mi vybavila Lottie, takhle mi říká pořád.
Měl kaštanové vlasy, naprosto čistě modré oči, spoustu tetování. Byl oblečen do skinny jeanu a bílého trička, na nohách obyčejné vans.
Neodpověděl jsem a rovnou šel na toaletu.
"Je slušnost pozdravit." opřel se o umyvadlo, ke kterému jsem za pár chvil přišel a umyl si ruce.
"Nejmenuju se kudrnáč, mrňousi." nebyl ani tak malý, plus mínus pět centimetrů. Já budu ještě růst, je mi 17 a doktor říkal, že to vidí ještě o takových deset cm, jsem z toho vážně nadšený, radši bych byl menší než vysoký.
"Co jsi to řekl?" přiblížil se ke mně a vypadal opravdu naštvaně.
"Tak čau, mrňousi." otočil jsem se na patě a s úsměvem odkráčel pryč. Začalo zvonit a já urychleně zaběhl do třídy.

Jestli jste si mysleli, že jsem nějaký chytrý nerd co se bojí lidí, koktá při jakékoli konverzaci, tak ne, doopravdy ne. Musel jsem se ušklíbnou nad jeho pohledem, jak povýšeně koukal a pak mu najednou hřebínek spadl, stejně si ho zpátky nasadil, nenechal by ho dole ani půl minuty.

_______________________________________

Čusík! Vítejte u mého nového příběhu.
Ještě jsem nedopsala spolubydlící a vrhám se do něčeho dalšího, jsem asi blázen😐
But to nevadí. Doufám, že se příběh nějakým způsobem chytne, byla bych strašně ráda, myslím že tenhle příběh si pozornost zaslouží.

All the love- M