fix you - //jikook//

14.6.20 21:15

-příchozí hovor-
+82-013-235-7552
hyung

„Slyším."

„Ahoj, Koo."

Koo.

To oslovení se mu velmi zalíbilo.
Lidé v jeho okolí zdrobněliny nepoužívali, jelikož on nevypadal jako člověk, který by si jejich nošení zrovna dvakrát užíval. Stále chodíval celý v černém, jeho poměrně dlouhé černé vlasy po ramena zdobily namodralé melíry a na jeho kalhotách občas zacinkal kovový řetízek. Působil jako sebevědomý a drsný mladý muž.

Ale uvnitř si přál, aby mu všichni říkali Koo.

Dokonce čas od času nosíval drobné skřipečky ve vlasech, aby si sám před sebou
nepřipadal tak drsný.

„Ahoj, hyung."

„Ha, dneska máš lepší náladu!"

„Mhm, učil jsem se do školy
a pak šel na procházku.
A teď piju zabalený do dečky čaj.
A všechno je tak nějak fajn."

„To je moc dobře.
Mimochodem, chtěl jsem ti poděkovat za to, jak jsi tu se mnou včera byl."

„Však to nic nebylo."

„Ale byloo...
Vždyť jsi ten telefon
klidně mohl položit, jsem cizí.
Chtěl bych se ti nějak odvděčit."

„Teď už nejsi cizí, hyung.
I když... jedna věc by tu byla.
Mohl bys mi prozradit, jak se jmenuješ."

„...Já ti to neřekl?"

„Ne, neřekl.
Nebo jestli mi ho nechceš říct,
tak si nějaké oslovení vyberu sám.
...Ťapičko."

„Ne, to ne,
že bych ti ho nechtěl prozradit.
Jen jsem na to nějak
včera zapomněl.
Jmenuju se Jimin.
Ale... tohle oslovení se mi
možná líbí víc než 'hyung'."

„Tak já ti budu říkat ťapičko."

„Tak dobře, hihi."

Nastalo ticho.
Ale ne takové to napjaté.
Takové, kdy jen přítomnost druhého
stačí pro příjemnou atmosféru.
Dokud...

„Sakra práce!"

„Stalo se ti něco?
Jsi v pořádku,
vylekalo tě něco?
Zníš.. vyděšeně."

„Umm... to nic.
Víš... víš, jak jsem ti včera říkal
o té nyktofobii?"

„Mhm."

„No... nad postelí mám taková světýlka,
abych neusínal ve tmě. Takové hvězdičky.
A-ale ony jsou na baterky.
Už včera jsem si všiml, že docházejí,
chtěl jsem je koupit.
Ale kvůli tréninku jsem na to zapomněl.."

„Co lampička?"

„Ta je moc ostrá.
U ní neusnu,
už jsem to kdysi zkoušel.."

„A co světlo telefonu?"

„Nerad nechávám své věci otevřené a zamknutý nezůstane rozsvícený.
Já vím, všechno hrozně komplikuju-"

„Jestli chceš, zůstanu s tebou,
dokud neusneš.
Hovor ti svítí i na zamčené obrazovce, ne?"

„Mhm, to ano, ale-
Přece musíš taky spát. Já tě nechci držet vzhůru pozdě do noci."

„Nedržíš mě.
Můžu ti třeba nějak pomoct usnout?"

„Mmm... mamka mi jako malému četla pohádky."

„Já čtu jen mangu, to se trochu
špatně předčítá...
Co kdybych ti zazpíval?
Moc to neumím,
ale falešně asi nezpívám."

„Určitě zpíváš moc nádherně."

„Můžu to zkusit, no.."

„Počkej, jen se zachumlám do deky, hihi."

„Dobře."

„Tak, můžeš."

„Mhm."

„Hraješ krásně na kytaru."

„Děkuju, hehe."

„..."

„...When you try your best,
but you don't succeed
When you get what you want
but not what you need
When you feel so tired,
but you can't sleep
Stuck in reverse

And the tears come streaming down your face
When you lose something,
you can't replace
When you love someone,
but it goes to waste
Could it be worse?

Lights will guide you home
And ignite your bones
And I will try to fix you..."

„..."

„Bylo to až tak strašné?
Proč nic neříkáš?
Slyším, jak se tam chruješ v peřině-
Oh...

Hezky spinkej, ťapičko."

hovor ukončen
7:13:05

-*-
Tak zase v úteryy<3