Chrám Elements

hra - lov na magickou zvěř

Nila

Dnes mám v plánu si promluvit s Nikem. Už je to nějaká doba co jsem ho špehovala k chrámu Elements. Chci si s ním opravdu pořádně promluvit a ráda bych se se Zorou taky viděla. Dnes jsem se probudila pozdě než normálně a tak mi trvá příprava trochu déle. Hned jak jsem hotová mířím chodbou k Nikovým dveřím. Tím že je dnes pondělí a včera večer jsme dorazili ze sídla musím se pak ještě stavit pro tašku. Ani se neobtěžuji klepat a prostě vrazím dovnitř.

Rozhlédnu se pečlivě po celém pokoji a pořádně nasaji vůně ve vzduchu. Podle vůně která je slabá jsem usoudila, že tu Nik už nějakou dobu není. Budu ho muset zastihnout po škole. 

Došla jsem si pro tašku a rychlými kroky mířím přes park do budovy školy. Chodbou se dostanu až ke třídě určené pro upíry a zapluju do dveří. Ve třídě nás je kolem dvaceti pěti a třídy pro upíry tu jsou v každém ročníku tři. Co se dá nadělat upírů je nejvíce. Pro vlkodlaky tu jsou v každém ročníku dvě třídy a to sotva po dvaceti. No a nejméně je mágů. Tam jsme rádi když aspoň do každého ročníku chodí víc něž tři žáci. Tím že jsem mladší něž Nik nechodíme spolu do třídy takže ho uvidím nejdříve na obědě. První hodina byla velice nudná probíraly jsme teoriii vzniku upírů. 

Na druhou hodinu jsem se moc těšila máme hry. To jsou hry přizpůsobené vlastnostem upírů. Třeba běh na padesát kilometrů nebo baseball s koši daleko jako jedno fotbalové hřiště možná skoro dvě fotbalová hřiště. Nebo také moje oblíbená - lov na magickou zvěř. Jmenuje se to tak protože nám mágové vytvoří iluzi zvěře kterou mi pak lovíme a každým chyceným zvířetem máme bod. Je to cvičení pro nás i zároveň pro mágy. 

Skupina mágů z nejvyššího ročníku nám vytvoří iluzi. 
,,Jste připravení." zakřičí na nás upíry učitelka. 

,,Anoo." ozveme se všichni sborově.  Učitelka před námi máchne rukama a to se signál ke startu. Všichni se upíří rychlostí dostaneme do hlubokého lesa kde máme jít po magických zvířatech. Výhoda pro magickou zvěř je to že mají obrovskou rychlost a na každé zvíře musíš jinak. Musíš se ho naučit číst a pak zaútočit. Jednou jsem lovila veverku co se přemísťovala z místa na místo. Vždycky o deset metrů v před tam kam jí směřoval čumák. Bylo to napínavé povedlo se mi to tak na podesáté. 

Momentálně se ženu za malou létací rybkou. Je to rybka která je tam malá že v rychlosti kterou pluje vzduchem není skoro vidět. Vidět je jen rozčeřený vzduch který po sobě zanechává. Je to těžký úkol a ty mám ráda, takže jsem plně rozhodnutá získat rybku. Tím že je to rybka tak pluje vzduchem v takové výšce jak se jí zachce. Zaměřím svůj zrak směrem kterým rybka letí. Zatím pluje stále jedním směrem takže nepočítám moc s tím že by zahýbala. Vidím jakousi rampu ze které bych se mohla odrazit a rybku chytnout. Už jsem u rampy, pokrčím nohy a pak vyskočím, natáhnu ruce a snažím se nahmatat rybku. Jenže nikde není je fuč. Dopadu tvrdě na zem. rychle vyskočím zpět na nohy  a rozhlédnu se. Ta potvora změnila směr, rychle se za ní znovu rozběhnu a snažím se jí lapit. Bohužel zase bez úspěchu. ,,Do třetice všeho dobrého" řeknu si potichu. Pořádně zaberu a rozběhnu se ještě více, podívám se zase pozorně před sebe a uvidím louku, to je moje šance. Jakmile se ocitneme na louce znovu vyskočím a popadnu rybku pevně do rukou. Chvíli po tom co jí sevřu v náručích se rozplyne a mě se na pravé ruce objeví znaménko které značí že jsem ulovila rybku a jak jsem ji ulovila. Podle toho se pak spravedlivě pozná kdo vyhrál. Poté co se rybka rozplyne čekám a snažím se zachytit pohyb další magické zvěře. 

Po hře jsme měli ještě tři hodiny a pak jsme šli na oběd. Hned co jsme vešla do jídelny jsem se začala rozhlížet po Nikovi, uviděla jsem ho u stolu s mágy, byli tam Zack, Sally, Tess, Oliver, SAm, Olda, Elly, Amber a Tom, Tim, Teo kteří všem vyprávěli nějakou strašně vtipnou historku kterou našli na internetu. Sedla jsem si vedle Nika. 

,,Ahoj." pozdravila jsem je všechny najednou. 

,,Ahoj." odpověděli mi všichni sborově. 

,,Niku?" zašeptala jsem když se ostatní začali zase bavit o vtipech. 

,,Hmm." zamručel otráveně. 

,,Chci se s tebou sejít. " odpověď žádná ,,V 15:00 budeš na louce která je kousek za knihovnou." řekla jsem už více nahlas. 

,,A co když se mi nechce." řekl a ani se na mě nepodíval. 

,,To je rozkaz žádný "mě se nechce" neberu!" to už jsem zvýšila hlas tak že to slyšeli všichni u stolu. Poté jsem se zvedla a odkráčela z jídelny. 

Po dalších dvou hodinách učení jsem se došla na pokoj převléct do něčeho více normálního. Vyrazila jsem na louku a doufala že Nik pochopil co jsme se mu snažila sdělit. Za knihovnou byla zeď která byla asi tak tři metry od zdi knihovny. Malí prostor na velký rozběh a dost velký na celkem slušné přelezení. Zeď byla dva metry vysoká. Postavila jsem se ke zdi knihovny a vyrazila proti zdi označující východní hranici školy. Těsně před zdí jsem se odrazila. chvíli jsem letěla a pak elegantně dopadla na zem. Zvedla jsem se a trošku jsem poupravila své zmuchlané oblečení, poté jsem vyrazila k louce. Proč jsem vybrala zrovna tuhle louku? No protože je tu velký klid. Komu by se chtělo přeskakovat zeď , pokud by místo toho mohl jít na druhou stanu areálu a pak do lesa kde má mnoho dalších luk. No prostě je to ideální místo na setkání kde se budeme bavit o tom o čem nechceme aby někdo další věděl. 

Sesunula jsem se po kmeni jednoho ze stromů a zahleděla se do dálky. Po chvíli dorazil Nik. 

,,No musím  říct že jsem doopravdy nečekala že příjdeš." řekla jsem upřímně když se Nik opřel o strom rostoucí vedle toho mého. 

,,No kdybych nepřišel nejspíš by si mě ukamenovala." dodá se smíchem. 

,,Hmm to je možný." dodám. ,,No ale teď k tomu proč jsme tady. Viděla jsem tě se Zorou v chrámu Elements." přiznám se a čekám na jeho reakci. 

,,Cože? Ty si mě špehovala?" když mlžím dodá ,,Nilo!" no asi mu trošku vadí že jsem ho špehovala. 

,,No jo no byla jsem zvědavá. A když už to teď víš vezmeš mě s sebou. "

,,Chceš abych tě vzal za Zoro?" zeptá se skoro nevěřícně. 

,,Jo." odpovím s jistotou.

,,Já ale nevím jestli to jde." 

,,Tak to zjistíme ne? A můžeme vyrazit rovnou." dodám a už se zvedám. Nik mě popadne a zarazí spět do sedu. 

,,To teda nemůžeme, Zora se objevuje každý den jen hodinu a to od jedenácti do dvanácti a taky za ní chodím jen o víkendu jak sis asi všimla. " dodává a stoprocentně to myslí vážně. 

,,No dobře tak půjdeme o víkendu, ale slib že mě vezmeš taky!" Podívám se na něj stylem "roztomilé zvířátko"

,,Fajn Slibuju." řekne jakmile uvidí můj výraz. 

Poté už se společně odebereme do svých pokojů. Cestou jsme ještě probraly pár podrobností. Dodělala jsem si úkoly a někdy kolem sedmé padla do postele. No vím že upíři moc nespí, ale já jsem fakt vyřízená.