Kapitola 26

46 5 0
                                    

Když jsem přišla domů, byla už tma a Hyung-soo usnul na gauči. 

Šla jsem se osprchovat, chlapec se už očividně sprchoval, protože na zrcadlu byl nakreslený smajlík z toho, jak bylo zamlžené, byl fakt jak dítě. 

Když jsem vyšla, byl už vzhůru ,,Kde jsi byla tak dlouho?" zeptal se ,,V obchodě jsem potkala někoho a šla jsem s Gyu-ri." řekla jsem a šla do postele si lehnout. 

On se zvedl a šel za mnou. Za tu dobu jsem si na to už zvykla docela. Lehl si vedle mě a otočil se směrem ke mně, to obvykle nedělává. Spíme k sobě zády. 

,,Copak?" zeptala jsem se, on se jen usmál ,,Ještě se mi nechce spát." řekl a pousmál se ,,Chceš si povídat?" zeptala jsem se a otočila se k němu. 

,,Chceš snad něco jiného?" zeptal se a šibalsky se usmál. Probodla jsem ho pohledem ,,Jinak na ty Vánoce jsem pryč, takže budeš sám, nebude ti to vadit?" on jen pokrčil rameny ,,Mi je to jedno." řekl a dál se na mě díval.

,,Až se vrátím, můžeme hledat tvého tátu." řekla jsem mu ,,A jak to chceš udělat?" zeptal se.

,,Od Ji-wooka táta je policista a pokud ten tvůj má tvojí motorku, můžeme ho najít takhle." povzdechl si ,,Vím, že tu se mnou nechceš být, ale určitě nepůjdu za jeho tátou." řekl a podíval se konečně jinam.

,,Já ti to zjistím jenom, jestli to chceš." nabídla jsem mu a on se jen otočil ,,To bys pro mě udělala?" usmála jsem se ,,Vím, že se mnou to taky není lehké, takže jo, chci, abys měl zase svůj domov." řekla jsem mu a on se na mě usmál.

,,Ty to se mnou taky nemáš lehké." řekl a zasmál se. 

Chvíli jsme byli ticho a já se otočila k němu zády, asi si myslel, že jsem usnula.

,,Před týdnem to byly tři měsíce, co umřela moje sestra, moc se s tím nedokážu smířit, ale očividně jsem silnější než můj táta." řekl potichu a chtěl se otočit, ale v tu chvíli jsem se otočila já a koukala na něj s vykulenýma očima.

,,Ty nespíš?" vykulil na mě oči a já nevěděla, co na to říct. 

Chvíli jsem na něj koukala a viděla jeho bolest v očích, prostě jsem musela ho obejmout. Byl určitě překvapený, ale objal mě nazpátek ,,Nemusíš mě litovat." řekl a já ho stiskla víc.

,,Proč jsi mi to neřekl dřív?" zeptala jsem se smutně ,,K čemu by to bylo, kdo by čekal, že s tebou skončím v posteli." řekl a zasmál se, jen jsem ho bouchla a odtáhla se. 

Teda chtěla jsem se odtáhnout, ale on mě přitiskl na sebe ještě víc ,,Dlouho mě nikdo neobjal, naposled moje sestra." cítila jsem, jak to řekl smutně.

,,V pohodě, nemusíš o tom mluvit, pokud nechceš." pohladila jsem ho na zádech a on vydechl. 



Když jsem se vzbudila bylo už ráno ,,Sakra." řekla jsem a všimla si, že jsme v tom objetí oba usnuli. Zapomněla jsem si natáhnout budík. 

Někdo zaklepal ,,Myung-sook jdeš?" stála tam Gyu-ri. 

Rychle jsem vstala a šla ke dveřím, které jsem jen pootevřela ,,Dneska mi není dobře." řekla jsem a chytla se za hlavu... simulant lvl 100. 

,,Dobře, řeknu to učitelovi, tak zatím." řekla a odešla. 

Vrátila jsem se do postele a vzala si mobil. Dlouho jsem nemluvila s babičkou, snad se má dobře, vlastně ani s Min-hee, vůbec se mi za poslední týden neozvala. 

Když jsem se otočila na Hyung-soa, všimla jsem si, že mě sleduje ,,Odkdy chodíš za školu?" zeptal se a já se na něj jen usmála.

,,Mám na tebe špatný vliv." uchechtl se a vstal ,,Vstávej, když máme volno, vytáhnu tě ven, ať furt nehledáš výmluvu, že to tady neznáš, abych tě vozil." řekl a zasmál se, já po něm hodila polštář a šla se obléct.

Výměnná studentkaKde žijí příběhy. Začni objevovat