Výměnná studentka

Kapitola 28

Přišli jsme domů až večer a celí vyřízení. Před dveřmi od bytu na zemi ležela polévka, která byla pro mě podle papírku, který byl na ní nalepený. Kdo mi ji mohl přinést?

Plácli jsme sebou na postel. ,,Díky za dnešek." řekl a usmál se na mě ,,Já děkuji, že jsi se mi svěřil, je ti lépe?" zeptala jsem se.

,,Někomu to říct je fajn, ale nenapraví to situaci." řekl a pousmál se taky.

♡

,,Myung-sook pohni, nestihneme to!" řvala na mě Kun-soo ,,Však už jdu!" řvala jsem na ní z koupelny a hned utíkala.

,,Achjo, neuvidím tě tak dlouho." řekla a povzdechla si.

,,Počkej, my spolu neoslavíme Silvestr?" zarazila jsem se a ona se překvapeně na mě podívala ,,Musíme, přece můžeme udělat přespávačku." řekla jsem nadšeně a ona jen šťastně kývla. 

,,Jinak chutnala ti ta polévka?" zeptala se mě ,,To jsi byla ty?" řekla jsem překvapeně.

,,Gyu-ri tě omlouvala, že ti prý není dobře, tak jsem ti jí donesla." řekla. 

Sakra, chtěla bych jí tak říct pravdu, je to moje nejlepší kamarádka, nemůžu jí přece takhle lhát a chtěla bych to i s někým probrat.

,,Nechceš dneska po škole někam zajít? Chtěla bych si s tebou popovídat." řekla jsem jí a ona souhlasně kývla.

♡

Už pár minut jsme se procházely s Kun-soo po parku a já uvažovala, kde začít. 

,,Víš Kun-soo, já vím, měla jsem ti to říct už dřív." řekla jsem a k tomu si povzdychla, ona se jen na mě podívala a začala mě poslouchat. 

Po několika minutách jsem konečně ztichla a Kun-soo na mě koukala s otevřenou pusou. Chápu jí, asi bylo těžké to všechno pochopit.

Po chvilce ze sebe konečně něco vydala ,,Víš, že jsi mi to mohla říct už dříve, že jo?" řekla a smutně se na mě podívala.

,,Promiň, já jen...." nevěděla jsem, jak jí to říct. 

Zastavila a podívala se na mě ,,Od teď už žádné tajemství, jo?" řekla a natáhla ke mně malíček. Usmála jsem se ,,Platí." řekla jsem a podala jí můj malíček.

,,Pro tebe to platí taky!" vyhrkla jsem rychle, dokud jsme se držely a ona se jen zasmála ,,Já nebydlím s klukem." řekla a já jí probodla pohledem.

Celé odpoledne jsem s ní strávila a nikdy jsme se nesblížily tak moc jako dnes. Ve všem mi tak rozuměla a to jsem si říkala, že jsem jediná divná. 

Když jsme se rozloučily, šla jsem směrem ke mně.

Už jsem se pomalu blížila k sobě, ale uviděla jsem, jak někdo čeká před vchodem ,,Co tu děláš? Zase sis zapomněl klíče?" řekla jsem pobaveně.

,,Čekám tu na tebe, už je docela pozdě." řekl a probodl mě pohledem. Protočila jsem očima ,,Tak promiň, tati." řekla jsem a proklouzla vedle něj. 

,,Tati?!" zopakoval a rozutíkal se za mnou. 

Když jsem vběhla do pokoje, běžel za mnou. Skočila jsem do postele a zachumlala se do peřin, slyšela jsem, jak se uchechtl a zavřel dveře i zamkl.

,,Už mi neutečeš." řekl a skočil na postel ,,Hej! Chceš mě převálcovat?" řekla jsem ze smíchem a chumlala se víc do peřin. Začal mě zase vymotávat a já se bránit. 

Po chvilce mě pod peřinou našel ,,Mám tě."