Dragon slayer part 2 (mha)✔

64.Setkání

Zrovna jsem dřepěl u břehu a smýval ze sebe tu nechutnou smradlavou věc, když mě zabolelo místo na krku, kde jsem byl kousnutý od Ejira. K mému překvapení jsem si všiml vystouplé pečetě, která tak lehce šimrala a pak se mi zase vpila do kůže. Najednou jsem ucítil takový zvláštní pocit a zároveň jsem dokázal vycítit blížícího se Kirishimu. Kiri ? "Bakugo ! Konečně se s tebou můžu spojit..." Jo, taky tě rád slyším. Jsi v pořádku ? Už letíte zpátky ? "Jo, jsme v pohodě...Dejme tomu. Aizawa nás nese za vámi, brzo budeme u hranic." Dobře, čekáme na vás.

Byl jsem rád že už pouto mezi mnou a Bakugem zase fungovalo. Postupně jsme se blížili k hranicím. All Might letěl vedle našeho "odvozu", Todoroki se o mě tiše opíral a byl zahrabaný ve svých myšlenkách, zatímco já se culil jak pitomec. Byl jsem natěšený z toho, že už je tomu všemu konec a moje myšlenky už se točily kolem domova. Přál jsem si zapadnout do měkké postele, přitulit se k Bakugovi a už nikdy neopustit naší postel. To by bylo super...

Jakmile jsem se očistil úplně od všeho, vrátil jsem se za těma dvěma. Eri zrovna poslouchala nějaký příběh od Dekua, který do toho vypadal opravdu zažraně. ,,Hele, nechci rušit, ale už letí zpátky." ,,Vážně ?!" Vyhrkl nadšeně Deku a já jen nezáživně kývl, i když jsem byl taky natěšený. Už jsem chtěl domů, posledních pár dní bylo strašných. ,,Budeme si cestou zpátky muset pohnout, aby Denki se Shinsem nevyvolali zbytečnou paniku." Řekl jsem s pohledem zabodnutým do nebe a slyšel jsem tiché, souhlasné zabručení. ,,Chtělo by je to nějakým způsobem kontaktovat, ale nevím jak..." Jen jsem se zamyslel. Dali jsme jim nějaký ten čas a Shinso...Tak počkat. ,,Možná se bude moct Shinso spojit s Aizawou." ,,Tím černým drakem ?" ,,Jo, ti dva, a tady Eri, spolu žijí. Eri, nevíš jestli jsou ti dva nějak propojení ?" Ona se na mě jen mírně pousmála. ,,Aizawa mě i jemu udělal falešné pečetě, aby nás draci nemohli napadnout, takže ano. Teoreticky by se mohli spojit už odsud."

Konečně jsme dorazili až k hranicím, kde začal Aizawa poklidně klesat. Měl jsem strašnou chuť seskočit z něj a doběhnout za Bakugem, ale stejně jako Todoroki, mám poraněná křídla a mít je teď vytažené by bolelo ještě víc. Midoriya i Bakugo se nám rozeběhli naproti. My dva jsme slezli hned jak to bylo možné a i když jsme se málem přizabili při dopadu, vydali jsme se každý vstříc svému příteli. ,,Bakugo !" Hlesl jsem nadšeně a skočil jsem mu kolem krku, jelikož to asi nečekal, skončili jsme oba na zemi. On něco nespokojeně zabrblal, ale stejně mě z objetí nepustil. ,,Tohle už nikdy nedělej..." Zabručel mi do krku a já se jen mírně pousmál. ,,Jen jsem chtěl, aby jsi byl v bezpečí." ,,No, to že nás ten debil shodil ze skály nebylo zrovna bezpečné." Uchechtl se a já se zaraženě odtáhl. ,,Jak jako shodil ze skály ?!" Bakugo se zaculil. ,,To víš, Dabi nám chtěl dát lekce létání." Jen jsem se zašklebil. ,,Já ho zabiju..." ,,Ne, ty mi teď dáš pusu a už se nevzdálíš na dva metry." Řekl a pak si mě za krk přitáhl do polibku. Miloval jsem ty jeho sladké rtíky. Dabiho vražda prostě bude muset chvíli počkat.