Výměnná studentka

Kapitola 30

Když jsme šly po tichu vedle sebe, z ničeho nic se zeptala ,,Tak co Hyung-soo?"

,,Cože?!" vydala jsem ze sebe, zaskočilo mě to. 

,,Potkala jsem ho včera na chodbě, už chápu proč jsi mi neotevírala." řekla a mrkla na mě.

,,Co?! Ne, tak to není." vyhrkla jsem ,,Jasně." řekla a myslela si dál svoje. ,,Vážně!" vyjekla jsem a ona se usmála.

,,Tak jak to je?" zeptala se a já radši mlčela. Nemám chuť jí to všechno vysvětlovat a kdo ví, jestli se tomu dá vůbec uvěřit, protože tahle situace je tak zmatená a vtipná zároveň.

Ve škole jsme se dneska už moc neučili, jen jsme se domlouvali na zítřek, jdeme totiž naposledy do školy, pak už máme vánoční prázdniny. Chtěli udělat takový vánoční den, moc se mi to líbilo. 

Na obědě jsem probírala s Kun-soo ten Silvestr, byla z toho úplně nadšená a já byla taky už víc v klidu, když ví o mé situaci s Hyung-soem. 

,,Stalo se něco? Proč jsi mi to nemohla říct v jídelně?" ptal se Ji-wook, když jsme šli ze školy. 

,,Máš dneska čas?" zeptala jsem se ho ,,Mám." řekl a zaraženě se na mě podíval.

,,Super, tak ve čtyři na houpačkách." řekla jsem s mrknutím a odešla svým směrem. 

Když jsem přišla na pokoj, akorát mi volala babička ,,Konečně, tak dlouho ses mi neozvala." řekla jsem dotknutě.

,,Promiň broučku, máme tu teď docela na pilno." řekla babička a další hodinu jsem s ní provolala. 

,,Babi až budeš mít zase někdy čas, tak mi zavolej, já musím teď někam jít." informovala jsem jí ,,Dobře, dávej pozor, ahoj." řekla a já to položila.

,,Kam jdeš?" uslyšela jsem za sebou ,,Fuj, já se lekla!" okřikla jsem Hyung-soa.

,,Hmm?" řekl a já si odfrkla ,,Pryč." odpověděla jsem.

,,Kdy se vrátíš?" zeptal se ,,Nevím." odpověděla jsem a pro sebe se usmála.

,,Čemu se směješ?" zeptal se ,,Proč? Ty se snad o mě bojíš?" zeptala jsem se a ušklíbla se ,,Tsss." odfrkl si a lehl se na gauč ,,Běž, kam chceš." řekl a zapnul si televizi. Pousmála jsem se a vyrazila. 

V dáli jsem už uviděla Ji-wooka, který seděl na houpačce. Obešla jsem ho zezadu a dala mu ruce před oči ,,Hádej, kdo jsem." řekla jsem a zasmála se, on taky a otočil se na mě ,,Máš nějak dobrou náladu." řekl s úsměvem.

 ,,Tak pojď toho využít." řekla jsem a vzala ho za rukáv. 

,,Kam mě to táhneš?" řekl po chvilce, když jsem ho furt někam táhla. 

,,Když jsem tudy jednou šla, uviděla jsem hernu, vždy jsem tam chtěla zajít, ale Kun-soo na takové věci není." řekla jsem a on se jen zasmál. 

Po dvou hodinách v herně jsem byla vyřízená ,,Tolik lidí nebo zombii a všeho jsem nikdy nezabil." řekl a svalil se ke mně na lavičku. 

,,Já taky." řekla jsem a zasmála se ,,Mám už docela hlad, ty?" zeptal se a já jen hladovýma očima kývla. 

,,Volala jsi už vůbec mamce?" zeptal se...