Love From The Library ✔️

~Who is that?!~

Hnědovlasý muž který byl dost vysoký a měl tmavé oči. Nevím absolutně kdo to je.

„My se známe?"

„Lily chci se ti strašně moc omluvit za to že jsem tě nehledal a-"

Jen jeden člověk mi říká Lily. To není možné. On je zpět ve svém těle nebo jsem blázen ?!

„Já- No- Musím jít."

Řekla jsem se slzami v očích a běžela pryč. To bylo to jediné na co jsem se teď zmohla.

Běžela jsem někam pryč. Doběhla jsem před dům a šla na zahradu kde nikdo nebyl. Sedla jsem si ke stromu a utřela si slzy.

Není to možné že to byl Kol. Nebo to byl on? Ne ! Ano! Nevím !! Sakra kde mám ten telefon!!?

Hledala jsem telefon až jsem si vzpomněla že jsem ho nechala v koupelně. Musím se tam vrátit a najít Klause.

Vešla jsem dovnitř a několik lidí se na mě dívalo jako na debila. Taky jsem musela mít rozmazanou linku a řasenku úplně všude.

Běžela jsem po schodech nahoru směrem do koupelny.

Šla jsem po chodbě a nikdo zde nebyl. Došla jsem do koupelny a zamkla se tam. Našla jsem telefon s několika zmeškanými hovory od Elijaha a Klause.

***
„Kde jsi sakra byla? Už jsem ti volal tak 6 krát." (Klaus )

„Vy jste něco udělali ?"

„Kol je ve svém těle jak jsi chtěla. Naštěstí jsem našel čarodějnici co mi pomohla." (Klaus )

„Já jsem ho asi potkala."

„Co ? Kde?" (Klaus )

„Ta-tady."

„Zůstaň kde jsi!" (Klaus )

„Co ? Klausi?!"

***

Típl mi to a já hodila telefon přes celou koupelnu. Byla jsem naštvaná, překvapená a smutná zároveň. A to u upíra není nic dobrého.

Seděla jsem v koupelně už asi půl hodiny a potom jsem usnula.

—později—

Probudilo mě klepání na dveře, ale ignorovala jsem to a snažila se spát dál. Vyrazili se dveře a stál tam Elijah.

„Rosaline."

Řekl a vzal mě rychle do náruče.

„Kdy naposled jsi měla krev?"

Bože !! Já jsem zase zapomněla.

Když jsem chtěla něco říct tak se mi udělalo černo před očima a zase jsem byla mimo.

———

Vzbudila jsem se v posteli. Dobře to tu vonělo, ale ne jako můj pokoj.

Otevřela jsem oči a byla jsem v obrovském pokoji. Postel byla obrovská a měla černé peřiny a polštáře.

Na nočním stolku byla položena sklenice s krví. Napila jsem se a dále jsem si prohlížela pokoj.

Všude byli krásné obrazy a pokoj byl nádherný. Byla jsem hodně unavená a tak jsem ještě zavřela na chvíli oči.

Ještě jsem neusnula úplně a slyšela jsem že někdo vstoupil do pokoje. Cítila jsem na sobě pohled. Otevřela jsem pomalu oči a byl tam Klaus.

„Dobré ráno."  (Klaus )

Řekl a podal mi černé kafe s ledem.

„Jak víš že ho mám ráda?"

„Já ne." (Klaus )

Řekl a ze dveří vyšel ten muž.

„Kdo to je Klausi?"

„Nedělej že nevíš." (Klaus)

Řekl a odešel.