Nevzdám se bez boje! [Lev x Yaku] ✔️

82.

Ahoj!!

Věnováno Kurokawai děkuji za všechny ty hlasy ♥️♥️vážím si toho 😊

Oběd dopadl lépe, než jsem čekal. Žádné štiplavé narážky ani nic podobného. Dokonce i svolila, že můžu jet taky za což jí Lev div neumačkal v objetí. A podivuhodně máma vypadala v tu chvíli šťastnější než já. Byl jsem za to rád. Pomohl mi sbalit si věci a nakonec jsme u nás byli až do večera. Když jsme se vrátili, šli jsme rovnou spát. Druhý den jsem pomohl sbalit na oplátku já jemu. Nemohl jsem přehlédnout jeho natěšení. Nejraději by tam jel ještě před obědem, ale nakonec jsme jeli až po něm.

Cesta autem byla dlouhá. Neměl jsem ponětí, kde přesně jeho prarodiče bydlí. Ale už jen ta cesta bez lidí kolem mi říkala, že tam moc lidí nebude. Což mi takový nevadilo. Aspoň na chvíli jsme si mohl odpočinout od rušnosti ve městě. S Levem jsme celou cestu poslouchali písničky. Cítil jsem, jak mi dřevění nohy z toho dlouhého sezení.

,,Neboj, brzy tam budeme a pak si hned půjdeme protáhnout nohy." prohodil jsem s úsměvem. Neměl jsem rád tuhle dlouhou cestu.

,,Ty už mi čteš i myšlenky?" optal jsem se smíchem.

,,No už to tak vypadá, jsme na stejné vlně lásky. Klidně se o mě opři." řekl jsem a vtiskl mu polibek do vlasů. Slovy se nedalo popsat, jak moc jsem se těšil na tři krásné dny plné klidu jen s ním. 

Jeho nabídkou jsem neodmítl a opřel se mu hlavou o hruď. Rukou mi čechral vlasy. Bylo to tak příjemné, že jsem na tu chviličku dokázal usnout. Probudil mě polibkem do vlasů. Vystoupili jsme z auta. Pořádně jsem se protáhl. Porozhlédl jsem se kolem. Před námi se tyčil větší dům se zahrádkou kolem. Žádné další domy okolo, jen samá příroda, na mě to bylo až moc přírody...vůbec jsem na toíhle nebyl zvyklý. 

,,Neboj, nakonec budeš ještě rád, že jsme tu sami...aspoň si budeme moci dělat, co chceme, aniž by nás při tom někdo rušil." pošeptal jsem mu do ucha a následně jej jemně skousl. 

Měl jsem z toho husí kůži. Oklepal jsem se a přísně se na něj podíval.
,,Nezapomeň, co říkala tvá matka!" šeptl jsem nazpátek. Nějak jsem se před jeho babičkou a dědou nechtěl ukazovat s erekcí, kterou by mi způsobil dalším polibkem, nebo to mu šlo až moc dobře...

,,Fajn, počkám si, až budeme o samotě, ale to už mě nezastavíš." nadhodil jsem hravě. 

,,Nikdo neříkal, že tě budu chtít zastavit." prohodil jsem a stiskl to dokonalé pozadí. 

Raději neprovokuj, zaručuji ti, že nikam neutečeš! Snažil jsem se mu telepaticky poslat své myšlenky. Určitě to nefungovalo, ale podle jeho úsměvu, moc dobře věděl, o co mi jde. 

,,Tak jdete, nebo chcete spát venku?" zakřičela Alisa. 

Rychle jsem nám vzal věci z kufru a zvřel ho. Následně jsem chytil Yakua za ruku a běžel do domu. Dveře se otevřely a před náma stála babička s dědou. Pozvali nás dál. Nemohl jsem si nevšimnout, jak si mého malého ďáblíka měří pohledem. Představil jsem jej svým prarodičům. 

,,Celkem nás překvapilo, že sis našel přítele dřív než Alisa." řekla se smíchem babička. 

,,Alisa se moc lehce vzdává a její nároky jsou děsné. A taky jak víš, je nesnesitelnější víc než já." řekl jsem a vysloužil si od Alisy kopanec do holeně.

,,Mám začít mluvit já?" 

,,Aliso nekopej do svého bratra a ty na ni nebuď zlý, s tebou to také nemůže být procházka růžovou zahradou, že Morisuke?" 

,,Není to tak zlé..." řekl jsem a sledoval, jak z Levovo tváře mizí úsměv a cítil, jak mě jeho oči propalují skrz na skrz. Dnes neuteču...

,,To zabolelo...jen počkej!" hlesl jsem. Přitáhl jsem si ho k sobě a začal mu cuchat už tak rozčepýřené vlasy. 

,,Nechcete si jít hrát ven, rádi bychom si popvídali." sdělil nám otec. 

Pokračování příště...