Harry. Harry je tajemstvími opředený a velmi děsivý muž.
Je posedlý malým, stydlivým Louisem, klukem ze sirotčince, který má strach z mnoha věcí.
Má však jedno velké tajemství. Není to člověk, ale upír, který je na tomto světě víc jak pět století...
"Hazzy, nemohli bychom se jít dneska někam projít, prosím?" udělám psí oči a vyšpulím spodní ret. Vážně už mi hrabe z toho, jak jsem pořád doma.
"Lou," povzdechne si Harry. "Víš, že je to nebezpečné." pokroutí hlavou a chytne mé dlaně do těch jeho obrovských.
"Ale notak Hazzy, vždyť budeš se mnou a ochráníš mě. Jen jednu malou procházku, prosím. Slibuju, že potom už nebudu vůbec otravovat." zadívám se mu naléhavě do očí. Povzdechne si a já už vím, že mám vyhráno.
"Tak dobrá, ale půjdeme jenom na louku." zvedne prst. Vím, že se mu to nelíbí, ale já už to vážně potřebuju.
"Děkuju Hazzy," vypísknu nadšeně a povalím ho na gauč, abych ho mohl pořádně obejmout. Hazz se jen uchechtne a položí ruce na má záda, kde je nechá jen tak položené. Z jeho rukou proudí příjemné teplo, které mě nutí, abych se na něj více natisknul.
Spokojeně vydechnu a hlavou se opřu o jeho pevnou a svalnatou hruď. Jo, tohle je jedno z mých nejoblíbenějších míst na spaní.
"Miluju tě, Hazzy." zašeptám po chvilce ticha a zvednu hlavu, abych se mu mohl podívat do očí, které na něm tolik miluju.
""Já tebe taky, Lou. Ale už bychom se měli jít obléknout, až tu procházku vůbec stihneme." poplácá mě po zadečku a i se mnou na klíně se posadí.
"A jo, málem bych zapomněl." plácnu se do čela a vyskočím z jeho klína, abych se mohl jít obléct.
Vydupu schody nahoru a v ložnici si ukořistím Harryho černou mikinu. Začnu si ji oblékat, ale jelikož je přes hlavu a já jsem totální idiot, tak se do toho nějak zamotám a vůbec nevím, kam mám strčit hlavu.
"Hazzy, pomoc." zakřičím, aby to bylo slyšet i přes látku mikinu. Oddechnu si, když uslyším jeho kroky, které se rychlým tempem přibližují.
"Lou, co se-," začne se ptát, ale v půli přestane, jelikož už se sem dostane a spatří mě, jak jsem zamotaný v jeho mikině.
"Ježiši Lou, ty jsi ale nešika." zasměje se. Díky tomu, jak dupe, poznám, že jde ke mně. Za malou chvíli cítím teplo, které sálá z jeho osoby, takže je mi jasné, že stojí přímo u mě.
"Jak jsi to dokázala prosimtě?" uchechtne se a začne mi pomáhat. Nejdříve najde otvor pro hlavu a díky tomu spatřím světlo. Natáhnu hlavu a konečně se nadechnu čerstvého vzduchu.
"Díky Hazzy." vlepím mu dětskou pusu a uculím se. Jeho mikina je mi do půlky stehen, takže to vypadá, jako kdybych měl šaty.
"Není zač, sluníčko. Ale teď už pojďme." chytne mě za ruku a začne mě táhnout dolů. V předsíni se obujeme a vyjdeme ven na sluníčko.
Zhluboka se nadechnu čerstvého vzduchu a spokojeně se usměju. Tohle jsem potřeboval.
"Pospíchej Hazzy." zaskučím, když jde hrozně pomalým krokem. Kdybych šel sám, tak už bych tam dávno byl, ale tady pan Styles si prostě řekl, že bude zdržovat.
"Vždyť jdu rychle." odfrkne se. Jeho ego je tak vysoké, že si ani nedokáže přiznat, že jde ještě pomaleji než šnek.
Zmučeně vydechnu a začnu ho tahat za ruku. Díky tomu alespoň trošičku zrychlí. Sláva, možná tam vážně dojdeme.
"Za nějakou dobu vyjdeme na krásně zelenou louku plnou různých květin a motýlů, kteří na nich sedí.
"Je to tu moc krásné." řeknu zasněně a rukou pohladím jednu květinu.
"To je." přitaká Hazz. "Pojďme se támhle posadit." ukáže na místo pod velkou třešní a mně nezbývá nic jiného než souhlasit.
Posadíme se do měkké trávy a já se ještě opřu o Harryho hruď. On obmotá ruce okolo mého pasu a položí si bradu na mé rameno.
Celou dobu jsme potichu a jen pozorujeme tu krásu před námi. Já si taky užívám toho, že jsem po delší době konečně venku v přírodě.
"Hazzy, musím se jít vyčůrat." uchechtnu se a postavím se. Lépe jsem tuhle chvíli zničit nemohl. Já vím.
"Tak jdi, ať se mi tu nepočůráš." zasměje se Harry a já se k němu přidám. Otočím se a rozejdu se k okraji louky.
Harry
Pobaveně se usmívám a pozoruju mou princeznu, která jde čůrat.
Pokroutím hlavou a lehnu si do toho zeleného moře, které se rozpíná všude okolo.
Je to už nějakou dobu, co Lou odešel, ale pořád se nevrátil. Nějak se mi to nezdá, takže se zvednu a jdu na místo, kde jsem ho viděl naposledy.
"Lou." zakřičím a se zamračeným pohledem se rozhlédnu kolem sebe. Nikdo mi neodpověděl a já už jsem celkem vystrašený. Kouknu se dolů na zem a všimnu si nějakého bílého papírku.
Skloním se a kouknu se, co na něm je. Stojí v něm:
Hra začíná. Musíš si pospíšit, nebo se ta tvoje princezna nedožije rána. SC
Hehe, všichni nejspíš víme, kdo to je podle těch iniciálu. Doufám, že příští týden už nepůjdu do školy. Já to tam nebudu vůbec dávat xd
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Tady máte úplně tu nejvíc cute fotku Nialla. Prostě on je tam tam roztomilej ahhh
