Killing Me To Love You

•2. Kapitola•

„Hele Iz, nechci ti do toho nějak kecat, ale neměla by jsi jít už za Flitwickem, když jsi ten prefekt?“ zeptala se má kámoška s zrzavými vlasy, když jsem se vrátila ze záchodu už převlečená ve školním havraspárským hábitu.

„Počkat ty jsi prefekt?“ překvapeně vykulil oči blonďák mým směrem, který byl též už v hábitu.

„To je to pro tebe až takové překvapení?“ nehezkým pohledem jsem si ho sjela a opírala se o dveře kupé.

Charlotte si mezitím něco upravovala s vlasy než mohla jít, jelikož potřebovala něco probrat s Flitwickem. Za tu dobu, co si česala vlasy jsem si prohlédla Malfoye. Zastavila jsem se však u jeho hábitu na kterém měl také připnutý ten odznak s P.

„To si děláš srandu, že jsi prefekt i ty? Jak moc sis podplatil Snapea, aby jsi jím byl?“ uchechtla jsem se nad tím, protože za normálních okolností by se jím on rozhodně nikdy nestal.

„Nijak. Mám své vlastní kouzlo,“ pozvedl na mě dvakrát provokativně obočí a protlačil se dveřmi ven, ve kterých jsem pořád stála.

Mířil pomalým krokem k vagonu, kde se měli sejít prefekti a já s Charlie jsme po chvilce šli přesně tou samou cestou.

Hned, co jsme vlezli dovnitř jsme viděli skupinku s Havraspáry v které uprostřed stál ředitel naší koleje a očividně čekal jen na to až přijdu.

„Omlouvám se za zdržení,“ špitla jsem s pohledem k zemi při příchodu a vysloužila si tak pohledy všech ostatních v kruhu Havraspárů.

„V pohodě, slečno Drakeová,“ usmál se na mě mile Flitwick, který mě měl naštěstí celkem rád.

Už jen kvůli tomu jsem se stala prefekt před Padmou a Charlotte. Nechtěla jsem ze začátku mít další povinnosti, ale Snape mě k tomu překecal, abych se prefektem stala. Proto teď stojím tady.

„Vítám tento rok nové prefekty a to tady Isabelle Drakeovou a Anthonyho Goldsteina,“ poukázal na špinavého blonďáka vedle mne.

Pohlédla jsem na něj, čehož si všiml. Věnoval mi na pozdrav jeden z jeho dost hezkých úsměvů a já mu ho opětovala. Už jsem tohohle kluka párkrát na hodinách viděla, ale nikdy jsme spolu neměli čest mluvit.

Flitwick nám říkal něco o hlídkách na chodbě, které ale dostaneme až zítra k rozvrhu. Chození po večerce na chodbách, paráda. Pomyslela jsem si a začínalo mi docházet, že kvůli tomu odznaku budu mít o dost méně času ke studiu. A to máme k tomu ještě tento rok zkoušky O.W.L.

„Za chvíli budeme v Bradavicích, takže potom obejděte vlak jestli tu někdo náhodou nezůstal,“ kývl na mě a Anthonyho.

Nastejno jsme souhlasili a zatímco se všichni už dávno vydávali ven, když vlak zastavil, tak my stáli nadále v koleji pro prefekty. Zůstávali tady samí prefekti z prvního ročníku. To znamená i Malfoy s Pansy, která se na něj tiskla.

Došla jsem ke stolu s občerstvení u okna a vzala jednu jahodu, kterou jsem snědla. Anthony mě následoval a totéž udělal i on.

„Jsem Anthony, ale přátelé mi říkají Tony,“ představil se mi oficiálně a nastavil svou ruku, kterou jsem se vší slušností přijala.

„Isabelle, přátelé mi říkají-“ nestačila jsem to doříct, protože v tu chvíli mi někdo s křikem skočil do řeči.

„Izzo!“ už jen podle té přezdívky mi bylo jasné, kdo to je.

„Přesně takhle mi neříkají,“ pohlédla jsem zmučeně na Tonyho, když mě Malfoy začal škrtit kolem krku a nacpal se mezi nás.

On je prostě všude. Jen promluvím s nějakým klukem a musí se hned přiznat, jak hurikán...