Extraordinary love. ✓

28. Nenajde tě.

Louis

Jsem přivázaný k židli. V ústech mám nějakou látku a oči mám zakryté. Tohle jsou mé první myšlenky, když se znovu probudím z mého bezvědomí.

Nejhorší na tom všem je ta bolest, kterou cítím. Kdyby mě ten debil nezmlátil, tak bych to možná nějak vydržel, ale teď se cítím, jak kdybych měl za chvíli vypustit duši.

Bolí mě celé tělo. Nejde ani říct, kde nejvíc. Přijde mi, jak kdyby mi někdo píchal do kůže ostrými špendlíky. Takhle hrozně jsem se v život necítil a to jsem toho za svůj krátký život zažil už dost.

Jsem tak slabý, že ani nedokážu pohnout prstem na ruce. Ano, až tak zlé to se mnou je.

Znenadání uslyším velký hluk, který se ke mně přibližuje. Zaslechnu skřípání dveří a nějaká osoba vejde sem ke mně.

Ani se nestihnu nadechnout a onen člověk mi strhne pásku, kterou jsem měl celou dobu na očích.

V první chvíli mám pocit, že jsem oslepl, jelikož nevidím nic jiného než jen jasnou bílou, jako bych koukal přímo do slunce.

Začnu pomalu mrkat očima, ze kterých mi tečou slzy. Vidění se mi začíná zaostřovat a já spatřím obrys postavy.

"Ale dobré ráno, Louisi." řekne někdo hlubokým hlasem a já se otřesu. Jen slyším ten hlas a už teď mi ten člověk přijde jako nějaký úchyl.

"Kdo jste? Pusťte mě!" vykřiknu. Muž mezitím stihl přejít za mě, takže jsem ještě neviděl jeho tvář. Jsem si jistý, že už mu bude kolem padesáti let a žádný fešák to taky nebude.

Prudce mě chytne do kravaty. "Radil bych ti, abys mi moc neodporoval, koťátko." slizce se otře o mé ucho a svůj stisk ještě zpevní.

Chci říct něco na protest, ale místo toho ze mě vyjde jen nějaké chrčení. Snažím se položit  ruce na jeho paži, ale jsem tak slabý a navíc jsem připoutaný, takže se mi to nepovede. Stejně podle toho jak se choval, je mi jasné, že je to upír, takže bych stejně nepochodil.

Super, takže další upír do party. Jen tak dál. Teď jen doufat, že mě nezabije a Harry mě co nejdříve najde. Snažím se nadechnout, ale mé dýchací cesty jsou díky němu úplně ucpané. V mém vidění se mi začnou objevovat černé skvrny a v tu chvíli přestane.

"Přece sis nemyslel, že bych tě nechal upadnout do bezvědomí. To by pro tebe bylo osvobození z toho pekla, co tě teď čeká, zlato." prstem přejede po mém pohmožděném krku. Už mě ty jeho přezdívky začínají štvát, ale radši nic nebudu říkat, abych to nezchytal ještě více.

"Proč jste mě unesl?" chci otočit hlavu, abych se na něj mohl podívat, ale jeho ruka na zátylku mě zástaví.

"Protože jsi Stylese, koťátko. No a Harold mi jednou provedl něco velmi zlého a já nezapomínám. On už možná zapomněl, ale já ne. A teď za něj budeš trpět ty, zatímco on se bude užírat myšlenkami na to, že tě nemůže najít." uchechtne se.

"Pletete se, Harry mě najde. Určitě mě už teď hledá." řeknu zoufale a do očí se mi natlačí slzy. Věřím tomu, že mě Harry najde. Musí mě najít.

"Mysli si, co chceš, ale časem uvidíš, že tě stejně nenajde a ty zůstaneš tady, kde budeš zažívat bolestná muka." zlomyslně se začne smát.

Vydržím to tady pro tebe, Harry. Slibuju.

Eyooo guys, snad se máte takhle při večeru dobře.

Harry vás pozoruje, vy úchylné Larry dušičky xd

Mějte se hezky a zatím byee <3

All the love       E