I will get over it. (Percico AU) CZ

P r o l o g

Natáhl jsem si na sebe svou leteckou bundu. Byla noc, všichni už měli dávno spát. Vyšplhal jsem po hasičským žebříku nahoru na střechu, abych se mohl podívat na výhled dolů. A jestli mám být upřímný, nejen kvůli výhledu. Chtěl jsem skočit. 
Nechtěl jsem se dál dívat, jak Paul Blofis chodí do práce o hodinu dřív, jen aby uživil mě a Percyho. Nechtěl jsem se dál dívat na to, jak se Sally Jacksonová může přetrhnout, aby mi bylo u nich jako doma. Já chtěl být doma. Ale ne u nich. Chtěl jsem být se svojí starší sestřičkou a matičkou. Ale oni už tu nebyli. A já chtěl za nimi.
Jakmile jsem byl nahoře, koukl jsem se kolem. A koho nevidím? 
Percyho. Jeho černé vlasy se houpaly v lehkém nočním vánku, mořské oči upřené na noční oblohu a pleť opálená od sluníčka. Náhrdelník s mušlemi a perlami samozřejmě nesměl na jeho krku chybět. Měl na sobě obyčejnou zapínací modrou mikinu, pod tím oranžové triko z tábora, na který chodil už několik let.
Jeho roztrhané džínsy zdobily vzory mořských vln a mušlí. Měl na nohách jen obyčejné tyrkysové žabky, ale i ty dokázaly být na něm tak krásné. 
Na nějakou chvilku jsem na něj zíral, div ne s otevřenou pusou. Vždy vypadal tak nádherně, když byl zamyšlený. 
K mé smůle, Percy se na mě podíval, s leskem v očích. Noční svit hvězd a měsíce jako by patřil jeho očím. V tu chvíli jsem si pomyslel, že nikdy nebyl krásnější.
Okamžitě jsem tu myšlenku vytěsnil z hlavy a všiml si, že na mě Percy zamával. Zajímalo mě, proč sem přišel. 
Přetáhl jsem se přes zábradlí a šel k němu. Bál jsem se, že se zeptá, proč jsem sem vůbec přišel, ale on se jen dál koukal na tmavou oblohu, rošťácky roztomilý úsměv na jeho tváři. 
,,Proč jsi tady?" zeptal jsem se a odfoukl si z obličeje pár pramínků černých vlasů, které mi spadaly do tváře. On se na mě podíval a jeho tvář byla zdobena měsíčním svitem.
,,Kamarádka mi řekla, že se tady sejdeme," řekl s úsměvem, pak si povzdechl. ,,Ale pořád se neukázala."
S tím, jak řekl slovo kamarádka se mi obracel žaludek. I Sally věděla, že tato kamarádka, jménem Annabeth, byla ve skutečnosti jeho přítelkyně. On prostě jen neměl odvahu na hubu říct, že je to jeho holka. 
,,Budu hádat. Myslíš Annabeth?" řekl jsem, s lehkým náznakem úšklebku. Jeho tváře nabraly barvu karafiátu a odvrátil pohled. Vždycky jsem ho rád škádlil, co se týče Annabeth, ale teď to nebylo ono. Pocítil jsem nával zahořklosti, když jsem vyslovil její jméno. Předtím jsem nevěděl proč. 
Zase se usmál a zakýval hlavou. 
,,Chtěl jsem jí něco dát, než odjede na vysokou do San Francisca. Aby na mě nezapomněla." řekl Percy, přičemž mu úsměv ochabl. Je faktem, že si Percy a Annabeth našli jiné vysoké školy, ostatně jako i další jeho přátelé. On si našel vysokou v New Yorku, ona naopak v San Franciscu. Nechtěl jsem, aby byl smutný, tak jsem jej chytl za rameno. 
,,No tak, přeci na tebe jen tak nezapomene. Má tě moc ráda a ty.. jí. Pochybuji, že by měla něco s pamětí, aby na tebe jen tak zapomněla," řekl jsem, ale neznělo to moc přesvědčivě. ,,Můžete si volat, nebo si psát.."
,,Jenže, ne vždy bude mít čas mi odpovědět. A já nebudu mít čas odpovědět jí. Bude to.. jako kdyby ses snažil stihnout něco, co už by bylo nějakou dobu pryč, chápeš? Proto se tak bojím. Doufal jsem, že ji dneska.. že se s ní dneska.. uvidím." dořekl a mně na chvíli jako by se zastavilo srdce. Proč to zní tak povědomě? pomyslel jsem si tehdy.
,,Hlavu vzhůru, vodní muži," řekl jsem. "Určitě se ještě uvidíte. Možná teprve přijde."
On se usmál nad mou vzácnou pozitivitou. 
,,Páni, Nico. Nikdy bych nečekal, že zrovna s tebou budu vést tuto konverzaci." 
Oddechl jsem si. Když vypadáte jako smrt sama, slýcháte tu větu často. 
Mušle na provázku na jeho krku zašustěly ve větru, jeho černé vlasy plály a lem jeho mikiny se plynule pohyboval. Bohové. 
,,Občas tě překvapí člověk, od kterého to nejméně očekáváš. Ať už to jsem já, Nico-Mrtvola-di Angelo, nebo Annabeth-MoudrostSama-Chase." řekl jsem, s lehkým úšklebkem na tváři. On se usmál se mnou a opět se podíval nahoru, na nekonečnou tmu plnou hvězd.
,,Díky, Nico. Vlastně jsi mi zvedl náladu," řekl, ale pak se zarazil, jako by mu něco došlo. ,,Počkat.. proč jsi sem přišel ty?" zeptal se, a mně jako by spadlo srdce do žaludku. 
Přeci jsem mu nemohl jen tak říct No, hele, nechtěl jsem už dál žít. Myslel by si, že jsem blázen a zbabělec, protože se nemůžu poprat s věcí jako je ztráta rodiny. Mé biologické rodiny. A já v jeho očích nechtěl být bláznem, ani zbabělcem. Už ne.
,,Hele, tak znáš to. Chtěl jsem vidět hvězdy a.. měsíc. Jo, dneska vypadá hezky." řekl jsem, a v ten moment bych si dal pár facek. Hvězdy? Měsíc? To mě jako vážně nemohlo napadnout nic lepšího?
Percy se na mě podíval, a jako by hned bylo vše lepší. Jako by někdo roztál mé ledové srdce a nechal to vykoupat v horké čokoládě. 
,,Nico, víš, že jsem tu pro tebe, že? Jsme skoro jako nevlastní bratři. A já tě mám rád. Jsi.. dobrý kamarád, když chceš." řekl a moje srdce jako by vynechalo pár úderů. 
Co.. co je tohle za pocit? pomyslel jsem si tehdy. Cítil jsem se krásně, lehce, ale i zahořkle a divně z jeho slov. Nevěděl jsem, co se mi na jeho slovech nelíbilo. Aspoň tehdy ještě ne.
,,Jasně, že to vím," řekl jsem a namotal si na svůj ukazováček pramínek mých rozcuchaných černých vlasů. ,,Nemusíš se o mě bát, vodníku. Však já už si najdu cestu. Přenesu se přes to."
Pokrčil rameny a jeho oči najednou nabraly nový lesk. 
,,Annabeth!" vykřikl Percy, když uviděl blondýnku s šedými oči za mnou vlézat na střechu. Litoval jsem, že jsem sem vůbec přišel. 
,,Percy!" vykřikla zpátky, a jak se k němu hrnula, ani si mě nevšimla. Objala ho kolem krku a dala mu velkou pusu. On ji přitiskl blíž k sobě a já pocítil menší bodnutí v srdci. Sakra, pocity, co je s vámi dneska špatně?
,,Myslela jsem si, že to nestihnu." vzlykla Annabeth, když se přestali líbat. 
,,To nevadí. Rád tě vidím." řekl Percy šťastně. Pak si uvědomil, že jsem viděl jejich pusu. ,,Uh.. Nico, dělej, jako bys tohle nikdy neviděl. Hlavně o tom neříkej mámě. Prosím." 
Řekl slovo Prosím tak naléhavě, až jsem pocítil menší zachvění v jeho hlase.
Tentokrát bylo na mě, abych pokrčil rameny. 
,,Tys neviděl mě, já neviděl tebe. Platí? Platí." řekl jsem a šel k žebříku, abych se zase dostal do bytu. Jak jsem tak slyšel je smát a líbat se, cítil jsem slanou slzu stékat po mé pravé tváři. A další, tentokrát na levé. Zatraceně, co je se mnou dneska?! pomyslel jsem si a začal slézat po žebříku.

Percy se vrátil o dvě hodiny později, pravděpodobně úplně unavený. Já jsem předstíral, že spím. Slyšel jsem ho vcházet do jeho pokoje, a pak pomalu a potichu zavřel dveře. 
Jen já jsem slyšel jeho tlumené vzlyky. 
A ničilo mě to zevnitř. 

Takhle jsem poznal, že jsem bez jediné naděje zamilovaný do heterosexuálního chlapce jménem Percy Jackson.