Neprofesionální

--29--

Další den ráno mě probudil budík, dostal jsem se z postele, vypnul budík a šel si dát sprchu. Když jsem procházel obývákem, málem jsem dostal infarkt, jelikož u mě na gauči spal můj šéf.

Probudil jsem v cizí posteli, spíše gauči, což mě zprvu dost rozhodilo. Ale uklidnil jsem se, když jsem si vzpomněl na včerejší noc. Dost zvláštní noc. Trochu jsem bádal ve vzpomínkách a dokonce si i vzpomněl na ten sen, který se mi po včerejším večeru zdál.

Radši jsem ho neřešil a šel si dát sprchu. Nevěděl jsem, že tu šéf stráví noc, vlastně jsem si myslel, že odejde. Ale nevadí mi, že tu je.

Ten sen... zdálo se mi o našem polibku. Jako bych si na to najednou vzpomněl a všechny detaily měl zapsané ve své v hlavě. Spíše to ale bylo kvůli tomu, jak o tom Marea mluvil a já  o tom dost přemýšlel před tím, než jsem šel spát. Miku jsem vedle sebe nenašel, což mě dost znervóznilo.

Vylezl jsem ze sprchy, usušil se a oblékl. Potom jsem spáchal i zbytek hygieny a když jsem byl v kuchyni, našel jsem Miku jak sedí teď už u své misky. Vzal jsem kapsičku a dal ji do misky, Mika hned začala jíst.

Nechtěl jsem se mu procházet jen tak po jeho bytu, ale měl jsem o Miku strach. A tak jsem to tam tak nějak začal prohledávat. Dostal jsem strach z toho, že třeba utekla. Okna jsou tu dost malá a mohlo být náhodou jedno otevřené.

Po chvilce do kuchyně vešel šéf a zůstal zaraženě koukat na Miku. ,,Dobré ráno, dáte si vajíčka se slaninou?" Zeptám se s úsměvem.

Jen přikývnu a pak se zamračím. ,,Víš, jak jsem se o tebe bál. Probudil jsem se a myslel, že si utekla...." Začal jsem jí to vyčítat a ona mi na to jen otráveně mňoukala.

Jen se uchechtnu a začnu chystat snídani. Vážně jsou spolu zábavní a jistým způsobem i roztomilý..

Nakonec jsem s tím ale přestal, když jsem si uvědomil, že vedle nás stojí Mareo. Ona si akorát zase lehla a odpočívala. Nechápal jsem, proč je poslední dobou tak unavená a dost i přibírá. Ale asi jsem i tak nějak tušil, o co tu jde. Musím s ní zajít k veterináři. Začal jsem urychleně vytáčet jeho číslo, opravdu jsem si začínal dělat starosti.

,,Jestli chcete, tak koupelna je támhle." řeknu a ukážu mu na dveře od koupelny. Snídaně už byla skoro hotová, takže jsem ještě začal dělat kafe.

Šel jsem tam i s tím hovorem. Nepotřeboval jsem, aby poznal i mou starostlivou a 'otcovskou' stránku. Nakonec jsem se dovolal. Veterinářovi jsem popsal situaci a domluvil se s ním i na termínu, kdy za ním i s Mikou přijdu. Pak jsem si ještě opláchnul obličej a vrátil se zpátky do kuchyně. Nic na převléknutí jsem neměl a použít jeho kartáček by asi nebylo zrovna dvakrát zdvořilé.

,,Em asi jsem vám měl říct, že v té skříňce nad umyvadlem jsou nové kartáčky a jestli si chcete dát sprchu, tak vám půjčím něco z toho, co tu nechal Reizo."

Jen přikývnul s tím, že si vyčistím zuby po snídani, ale Reizova nevkusného oblečení se ani nedotknu.

Dodělal jsem snídani a odnesl ji do obýváku, kde jsem mu ji položil na stůl, já sám jsem si sedl na gauč.

Ihned jsem se do ní pustil. ,,Je to moc dobrý..." poznamenal jsem i s plnou pusou.

Jen se pousměju a začnu jíst svou snídani. ,,Mimochodem, chtěl jsem se vás na něco zeptat."

Jen dám najevo, že poslouchám a pohladím Miku, která se k nám nakonec přidala.

,,Pamatujete, jak jsem vám říkal o tom, že je bývalá přítelkyně přítele tátovi bývalé manželky těhotná? No tak její termín už je celkem blízko, takže bych se chtěl zeptat, jestli bych nemohl dostat na pár dní volno." Zeptám se ho opatrně.