The truth untold [Jeon Jungkook]

17

„Nechceš zůstat tady?” zeptala jsem se.

„jako přes noc?”

„jo. Sice nemám tak velkou postel ale vejdeme se sem oba.”

„tak jo ale jen pokud mi zase řekneš Jungkookie a slíbíš mi že mi tak budeš říkat už pořád.”ušklíbnul se.

„dobře Jungkookie, slibuji Jungkookie. Jungkookie, Jungkookie, Jungkookie.” zasmála jsem se.

„Miluji tě.”usmál se.

„já tebe.” přitiskla jsem své rty na ty jeho a vychutnala si ten dokobalý moment.

„vstávej Jungkookie! Musím do práce a ty domů!” hodila jsem po něm polštář.

„dobře ale slib mi že po práci půjdeš k nám.” řekl rozespale a já jen přikývla. Měla jsem z toho strach. To k nim mám jentak přijít a říct že jsem teď Jungkookova přítelkyně. Nevěděla jsem jak na to budou reagovat, hlavně Namjoon. Nechtěla jsem jejich vztah ještě více zničit.

„měj se a pozdravuj kluky!” zamávala jsem ještě Jungkookovi. Líbilo se mi že mě pořád chtěl všude doprovázed byl roztomilý když si dělal starosti. Chápala jsem že se bojí, také jsem měla stále strach ale nemohl mi pořád stát za zadkem to přece nejde. A ani to po něm nemůžu chtít.

„ahoj.” pozdravila jsem slečnu Jackson. Byla vážně milá a také byla jediná anglicky mluvící zaměstnankyně takže jsem vlastně vždycky komunikovala jen s ní. Odložila jsem si kabelku a odemkla jsem kino.

„slyšela jsi tu novou písničku od BTS?” uslyšela jsem se bavit nějaké dvě holky které právě vešli dovnitř. BTS? Rozuměla jsem dobře? Takže to je nějaká skupina? To znamená že Jungkook je nějaký fanoušek nebo co? Musela jsem se zasmát nad mou představou Jungkooka který šílí na nějakém koncertě z nějaké skupiny.

Tentokrát to v práci utíkalo pomalu. Pořád jsem přemýšlela nad tím jak kluci zareagují nad tím že jsem Jungkookova přítelkyně. Vážně jsem měla strach.

„jsi v pořádku?” zeptala se slečna Jackson.

„jo já jo jasně. Jsem v pohodě.” usmála jsem se a šla si pro kabelku.

„ta kabelka je od toho kluka že? Jsi zamilovaná, mám pravdu?” zasmála se.

„jo je od něho, jak to víte?”

„viděla jsem ho v nákupním centru byla tam jen jedna jediná a nějaká holka se  s ním hádala že ji viděla první. Musela jsem jí vysvětlit že on ji potřebuje víc. Je moc milý, hodíte se k sobě.” věnovala mi velký úsměv.

„děkuji.” zasmála jsem se a ještě ji zamávala na rozloučení.

„Chloe!” obejmul mě Jungkook.

„Jungkookie!” zasmála jsem se.

„Saranghae! Saranghae! Saranghae!” špulil pusu.

„Saranghae.” zasmála jsem se a dala mu pusu.

Společně jsme se vydali za klukama.

„mám z toho trochu strach.” šeptla jsem.

„nemusíš se bát, budou rádi. Jsou jako moji bráchové. Vždyť je znáš.”

„ale co Namjoon?”

„věř mi bude to dobrý.” chytl moji ruku a propretl naše prsty. Hned jsem se cítila mnohem lépe. Jako by ten strach a nervozita zmizel přesně v momentě co se mě Jungkook dotknul.