Výměnná studentka

Kapitola 36

HYUNG-SOO POV.

/před dvěma dny/

,,Dobrý den, hledám pana Parka, je tady?" zeptal jsem se strážníka, co seděl hned na začátku ,,Copak chlapče?" podíval se na mě strážník.

,,Potřebuji s ním mluvit." řekl jsem a on mi ukázal prstem ,,Úplně na konci stanice." řekl ,,Děkuji." poděkoval jsem a šel úplně na konec.

Na konci byla kancelář ,,Poručík Park Do-hwa." přečetl jsem si potichu nápis a zaklepal ,,Vstupte." řekl a já vešel dovnitř. 

,,Hyung-soo!" vykřikl ,,Pane bože tak dlouho jsem tě neviděl, co tady děláš? Máš nějaký problém co?" řekl a zasmál se. 

,,Dobrý den, taky jsem vás dlouho neviděl. Máte se dobře?" zeptal jsem se ho a on ukázal na židli ,,Mám snad i ty. Posaď se." řekl a posadil se. 

,,Chtěl bych vás o něco požádat." řekl jsem a sklopil oči k zemi ,,Co se stalo?" zeptal se a zvážněl. 

,,No víte Ji-wook vám to asi neřekl, ale umřela mi sestra. Bylo to v jiném okrsku než jste vy, takže o tom ani přes policii nevíte..." 

,,Bože to je strašné Hyung-soo, vy a otec to musíte mít těžké, upřímnou soustrast." řekl a já pokračoval.

,,Víte můj otec to má opravdu těžké, moc nezvládal to s mojí mamkou a teď ještě tohle..." odmlčel jsem se a podíval se na něj.

,,Chtěl jsem, jestli mi nepomůžete ho najít, už je to docela dlouho co jsem ho neviděl a mám o něj strach." řekl jsem a mu spadla čelist.

,,Opustil tě?!" vyjekl a já jen kývl ,,Jak dlouho to je?" zeptal se ,,Tak přes měsíc určitě." odpověděl jsem a on se podrbal na zátylku. 

,,Kde vůbec teď bydlíš?" zeptal se vyděšeně ,,Přespávám u-" počkat Myung-sook bych asi neměl říkat ,,u kamarádů." dořekl jsem a on jen kývl. 

,,Dobře, podívám se na to. Achjo tvůj otec to v životě nemá lehké." řekl a povzdychl si. 

,,Znáte ho dlouho?" zeptal jsem se ,,Vlastně ho znám hodně dlouho, ještě než sem přijel." ,,Počkat, on nepochází z Koreje?" zeptal jsem se překvapeně a on se zasmál. 

,,Ne, přijel sem teprve chvilku předtím, co měl tebe." řekl a pousmál se ,,S jeho první ženou to nedopadlo růžově, tak se rozhodl začít úplně nanovo." řekl. 

,,O tom mi nikdy neřekl." podivil jsem se ,,Neboj, najdu ho." řekl ,,Moc vám děkuji." řekl jsem a zvedl se na odchod. 

,,Drž se Hyung-soo." řekl ,,Snažím se." vydal jsem ze sebe a odešel.

/teď/

Myung-sook odešla a já přemýšlel, co dělat. Nakonec jsem se rozhodl na procházku. 

Když jsem se procházel tak hodinu skočil jsem v ulici, kde bydlí Ji-wook, hodně jsme tu s rodinou chodili po Vánocích. 

Šel jsem dál se aspoň podívat na jejich dům. Na verandě někdo stál, tak jsem zůstal za rohem, když jsem, ale uslyšel známý hlas podíval jsem se. 

,,Myung-sook?!" řekl jsem a s vykulenýma očima jsem se schoval zpátky ,,Co ta tu sakra dělá!" říkal jsem si. 

Najednou jsem ucítil něčí ruku na mém rameni ,,Ahoj Hyung-soo, copak tu děláš?" 

,,Dobrý den pane Parku, jen jsem tu byl na procházce." řekl jsem.

,,Nechceš se u nás zastavit? Chtěl bych s tebou probrat tátu." řekl s úsměvem ,,Našel jste ho?" 

,,Řekl bych, že asi jo." usmál se na mě ,,Tak pojď." řekl.

,,Ne, já budu muset mířit domů, slíbil jsem, že pomůžu s večeří, ale po svátcích se za vámi na stanici stavím ano?" řekl jsem a začal odcházet.

,,Dobře no, tak pěkné Vánoce." řekl ,,I vám!" řekl jsem a otočil jsem se ,,Jo! Hyung-soo! Tady máš." dal mi nějakou obálku a odešel.

---

Doma jsem se posadil na gauč a koukal na obálku. Co tam asi je... jsem si říkal pořád dokola. Pak jsem nakonec vzal nůž a rozřízl to. 

Najednou vypadly peníze ,,Achjo pane Parku to jste nemusel." řekl jsem a uviděl ještě nějaký papír, byl to vzkaz. 

,,Veselé Vánoce, užij si je jak jen můžeš, máš tam ode mně malý dárek a taky jsem zjistil tátovu adresu." dočetl jsem a na konci byla nějaká adresa. 

,,Busan? Tam teď je?" řekl jsem si a usmál se ,,Tam chtěl." řekl jsem si a hned jsem utíkal na poštu, mají tam dneska do dvanácti, to musím stihnout.

---

Když jsem doběhl na poštu paní za pultem se na mě usmála ,,Pomalu ještě máš hodně času." řekla a zasmála se. 

Vytáhl jsem papír, který jsem měl v kapse ,,Můžu to tady napsat rychle a dát vám to na odeslání?" řekl jsem ve spěchu a ona se na mě usmála.

,,Můžeš, co tak píšeš narychlo?" zeptala se ,,Dopis tátovi." odpověděl jsem.