💚V Zajetí Lásky💛

29.

Zbývalo pár dní do konce týdne a já se snažila vyhýbat co nejvíce se Snapem. Měli jsem však jednu hodinu s ním od té doby, co my vzal mámin deník. Snažila jsem se s ním nebavit a ani jsem se nesnažila na něj nijak koukat. On měl podle mého mínění to samé na mysli a snažil se mé osobě vyhýbat. Sama jsem nevěděla, jestli má deník už přečtený. Doufala jsem však, že na něj zapomněl a někde nechal ležet.
————————————

Momentálně stojím na nádvoří a snažím se připravit na to, že si pro onen deník půjdu. Draco se ke mně připojí a snaží se mě uklidňovat. Však moc mu to nešlo a já začínala panikařit. ,,Betty buď v klidu. Jen si jdeš pro deník. Můžeš okamžitě odejít." ,,V klidu! Draco, jak mám být v klidu, když si mám dojít pro smrt!?" Draco naznačil, abych tolik nekřičela a pomalu se rozhlédl okolo sebe. Chytil mě za ramena a podíval se do mých uplakaných očí. ,,Snape není vždy taková svině. Neplač." Mile se usmál, já však svůj pohled musela strhnout do země.

,,Aaa koukám, že už ses uráčil jí to říct." Přišel k nám usmívající se Crabbe. Rychle jsem vzhlédla na Crabba, který pochopil, že mi Draco nic neřekl. Sama nevím o co se jedná. ,,Ou, tak nic." Snažil se z toho vykroutit Crabbe. ,,Nene! Co my má říct." Postavila jsem se a vážně se na Crabba zadívala. ,,Myslím, že by ti to měl Draco říci sám." Proto jsem se nechápavě, rozzuřeně a uplakaně podívala na Draca. ,,Není to dobrý nápad ti to říkat právě teď." Promluvil ustaraný Draco. ,,Proč!" Dovolím si říci, že jsem vyštěkla. ,,Deník." Řekl tiše Draco. V ten moment mi došlo, proč tu celou dobu vlastně jsem a na co čekám. Pomalu jsem se posadila a vydechla. Tvář jsem zabořila do jemných dlaní a snažila jsem se potlačit pláč.

Hodiny začali odbíjet dvanáctou hodinu. Právě ten čas kdy má Snape volno a já musím jít pro deník. Zhluboka jsem se nadechla a promnula jsem si červené oči. ,,Takže jsi jí už řekl, že jsi s ní spal?" Přišel usměvavý Goyle. V tu chvíli jsem si myslela, že jsem jen přeslechla. Vzhlédla jsem na, už moc ne, usmívajícího se Goyla. ,,Co!?" On však jen strnul a pomalu se podíval na Draca, který mu naznačil, že o ničem doposud netuším. ,,Vysvětlí mi to někdo, nebo si tu budeme hrát na němé tváře?!" Goyle mi naznačil, ať se raději ptám Draca. Proto jsem svůj vražedný pohled přemístila na něho. ,,Betty..." začal se Draco vymlouvat. ,,Žádný Betty! Chci vysvětlení! Vyspal?! S kým a kdy!?" Byla jsem mnohem přísnější než se kdy znám.

Draco sklopil hlavu a tiše vydechl. Já nadzvedla vyzývavě obočí a čekala jsem na odpovědi mých otázek. Zkřížila jsem ruce na prsou a hleděla jsem na Draca, který se snažil vymyslet, jak mi danou věc řekne. ,,No víš, bylo to před prázdninami ten měsíc, co jsi musela odjet." Na malou chvíli zvedl svůj pohled. Byla jsem naštvaná, ale něco ve mně se začalo uklidňovat. Však vydrželo to do té doby, než mi řekl kdo je právě ta dívka se kterou za mými zády něco měl. ,,Pancy." Vydechl tiše a jedním okem sledoval mou reakci.

Myslela jsem, že momentálně vybouchnu zlostí. Pancy! Proč zrovna ona byla ta, která svedla Draca?! Nebo to bylo naopak? Asi odpověď na otázku jsem slyšel nechtěla. Ani nevím, kdyby to byla jiná dívka, jestli bych byla stejně rozzuřená nebo by to nebylo tak zlé.

Ale v ten moment jsem slyšela Mlokovi slova. Je falešný a chce každou. Právě to získal.

,,Pancy?! Proč zrovna Pancy!?" Začala jsem vyvádět. Rozhlédla jsem se na studenty, kteří chodili okolo a otáčeli se na nás. ,,Betty já ti to vysvětlím..." chtěl pokračovat Draco, však já ho nenechala. ,,Já... nic vysvětlovat nechci." Se slzami v očích jsem se mu zadívala do očí. ,,Všichni okolo to věděli a nikdo mi nic neřekl. A ani ty, kterému jsem tak věřila!" Vykřikla jsem zlostí. Draco sklopil hlavu a tím mi dal najevo, že mám pravdu. ,,Čím jsi je tak zastrašil, že mi za takovou dobu nebyl nikdo schopný říci o tobě a..... Snapem?! Nebo tvým tatínkem?!" Draco tiše stál a mlčky pozoroval mou zlost. ,,Mlok měl pravdu." Odvětila jsem, vzala si své věci a pomalu jsem  odcházela do hloubky hradu. Cítila jsem, jak pozoruje mé kroky, které se vzdalovaly.
—————————————
Měla jsem právě namířeno do sklepení za Snapem. Po incidentu s Dracem jsem byla už připravena snad na všechno. I na to, že to Snape ví. Nervózně jsem stála před dveřmi a čekala na tu správnou chvíli kdy zaklepat a říci mu -Jdu si pro deník.-

Přistoupila jsem tedy ke dveřím a váhavě jsem zaklepala. V momentě se rozletěly dveře a v nich se objevila rozzuřená tvář Snapea. Když mě však spatřil, strnul a naznačil ať jdu dál.

Zůstala jsem stát před jeho stolem, Snape přešel a sedl si na židli. Mlčky seděl a pak pomalu deník zvedl a podával mi ho. Bylo mi divné, že by deník po dočtení a zjištění, že je otec, mi jen tak dal.

Když jsem natahovala ruku, on s očekáváním ucukl. ,,Chtěla jsi mi to vůbec říci?" Zadíval se na deník a poté na mě. ,,Upřímně, nechtěla." Změřil si mě pohledem. ,,Dobrá. Já nejsem úplně na takové to mile... však ty víš. Byl to pro mě šok, po šestnácti letech. Chtěl jsem, aby jsme dělali, jako to bylo dřív kdy o tom nikdo z nás nevěděl. Ale uvědomil jsem si, že to tak asi nepůjde...." strnula jsem při těchto slovech. ,,Přece jen už jsem a budu tvůj...otec...takže kdyby byl nějaký problém, můžeš za mnou dojít. Vím, že ti chybí." Začaly se mi do očí valit vodopády slz. Snažila jsem se je udržet, však malé neposlušné slzičky mi stékaly po tvářích. ,,Ale byl bych rád, aby nikdo o tom nevěděl. Slib mi to." Hluboce se na mě zadíval. Já přikývla, ,,Ví o to jen Narcissa a ....Draco. Ale slíbit vám to mohu." Jméno "Draco" se mi začínalo pro dnešek hnusit.

On s vážným výrazem přikývl a deník mi podal. ,,Děkuju." Objala jsem deník a byla jsem ráda, že kus mámi mám zase zpět.

Snape přešel ke mně a otřel mi slzy na tvářích. ,,Teď běž ať tě nikdo nehledá." Já jen přikývla a vyšla jsem ven z kabinetu.

Bylo zvláštní ho vidět ustaraného a plného zmatku. Ani nevím, jestli bych měla být ráda nebo být v zoufalství, co se ještě stane. Ale jsem ráda, že jsme se schodli na tom, aby jsme vše drželi v tajnosti.
————————————

Vešla jsem na kolej kde jsem mohla čekat sedícího Draca. Rychle vstal a šel za mnou. Nechtěla jsem ho vidět. ,,Jak to šlo?" Upřeně jsem se na něj zadívala ,,Líp než jsem předpokládala." Bez citů jsem odpověděla a chtěla jsem odejít. On mě však chytil za ruku a otočit si mě na zpět. ,,Betty, mužů ti to vysvětlit. Jen mi věř..." ,,Věřit ti?!" Odsekla jsem. ,,Celou dobu jsi mi lhal! Podvedl jsi mě a ani nevím, jestli jednou! Neříkal jsi mi pravdu! A co ještě tu bude dál?!" Bezvýznamně jsme na sebe hleděli. Proto nebylo nutné tu zbytečně stát, a tak jsem se mu vytrhla ze sevření a odešla na pokoj.

Když jsem zavřela dveře, hluboce jsem si oddechla. ,,Dobrý?" Ptala se mě dívka sedící na posteli. Jen jsem přikývla. ,,Ty jsi o tom taky věděla, že?" Ona jen pomalu a nejistě přikývla a raději na mě už nemluvila.