#tenis
A bylo to tu zase. Sotva hodiny odbily devátou hodinu ranní a kamery začaly opět natáčet, Adam s Markem se do sebe zase pustili. Házeli jeden po druhém urážky tam a zpátky až z toho i hlava bolela, avšak ti dva ne a ne mířit ke konci.
Bylo to už tak moc otravné že většinou klidný Jenis, který neměl problém přetrpět kdeco, dobrovolně odešel ze svého pokoje, který nyní okupoval Adam a jak jinak také rozzuřený Marek. Zavřel za sebou co nejtišeji dveře, aby ty dva nerušil a vydal se kam jinam než do kuchyně.
Tam už za linkou stál Tomi a kuchtil si něco pravděpodobně k snídani, vzhledem k tomu že bylo ráno. Když uviděl Jenise jak za ním přišel pouze se pousmál, avšak nic neříkal, ještě ne. Oba tam byli jen tak v tichu, dokud se shora neozvaly hlasité výkřiky naznačující, že pokoj, který Jenis předtím zavřel, byl najednou otevřen. Teď to ovšem nebyl Adam či Marek, ale Laduščin hlas což znamenalo jen jediné.
„Laduška zase nezavřela dveře," povzdechl si Jenis, přerušujíc tak to poklidné ticho, které doposud vládlo v kuchyni. Tomi se uchechtl.
„Tu už to neodnaučíš," oznámil jen tak na prázdno, zatímco vyhodil a obrátil svou palačinku takovým způsobem, za který by se ani Pohlreich nemusel stydět.
„Hej Tomi, že mi taky uděláš palačinky?" Jenis pozměnil téma konverzace, už otráven řešit stále a dokola to jediné.
„Tak si vezmi tady, to co už mám," Tomi bez otáčení ukázal na talířek na opačné straně pultu, kde už byly dvě hotové palačinky. Jenis tedy vstal a šel za Tomim do ‚vařící zóny'. Bez jakéhokoliv otálení si dal první palačinku, a ještě s plnou pusou ji Tomimu pochválil.
Tehdy se na něj Tomi konečně otočil a když uviděl kde Jenis stojí, oči mu zajiskřily. S úšklebkem přešel k Jenisovi a ukázal na pult za něj.
„Tohle je to místo, kde se to celé událo," a vyskočil na pult přesně jako Bára nějakou dobu zpátky, netušíc že už ji to asi bude strašit po zbytek života.
„Cože?" Jenis se jej otázal, zrovna se chystajíc spořádat i druhou palačinku co Tomi připravil. Znovu tam chvíli byli v úplném tichu pouze sledujíc toho druhého, dokud Tomi neprolomil to ticho.
„Dávám ti možnost být Datel v téhle situaci tak toho využij, ne?" pokračoval Tomi, ale jediné odpovědi od Jenise které se dočkal byl nechápavý pohled. Tomi si tedy povzdechl, seskočil dolů z pultu a pobídl Jenisovi aby si tam sedl místo něj.
„Já asi radši postojím," ujistil jej Jenis, ale Tomi se ani nehnul.
„Vyskoč na ten pult prosimtě a uvidíš," zopakoval, a tak se tedy zmatený Jenis posadil na pult. Tomi se poté postavil přímo před Jenise, obě ruce dal z obou stran vedle Jenise na pult a obličejem se až nebezpečně přiblížil k Jenisovi.
„Teď jsme jak Bára s Datlem. Myslíš, že nás natočí skryté kamery?" Tomi se mírně oddálil a začal se rozhlížet po místnosti. Jenis mezitím dožvýkal zbytek palačinky a chvíli se rozhlížel spolu s Tomim.
„A co by na nás prosimtě měli? Tu jen tak divně stojíme, no teda já sedím," řekl po chvíli Jenis a Tomi se na něj podíval a pak se ušklíbl.
„Tak dívej," řekl trochu až moc šťastně a ze svých kalhot výtáhl gigantický až převelikánský kus bagety.
Chvíli tam jen tak zůstali bez hýbání, oba sledující tu obrovskou bagetu, když se Tomi odhodlal promluvit. „Chceš?"
„Co je v tom?"
„Všechno, od salátu přes šunku až po kyselé žížalky," usmál se hrdě Tomi a Jenis mu úsměv oplatil. Taková nabídka se neodmítá.
A tak tam spolu stáli, pojídali Tomiho bagetu a dočista zapomněli na palačinky, které Tomi předtím dělal. Až toho spáleného smradu si všiml Adam, který konečně unikl ze spárů Marka a doufal že v kuchyni najde Láďu, aby mu udělala snídani.
To poslední, co však čekal že nalezne byl, další potenciální materiál pro bulvár, Tomi a Jenis jak tam spolu velmi prapodivně pojídají velký kus pečiva.
„Co to tady-,"
