Pomněnkově modrá

|03|

Předem se omlouvám, že nevychází kapitoly. Mám před maturitou a tak se většinu dne učím, nebo chodím do práce. Každopádně doporučuju si k začátku kapitoly pustit písničku v médiích.

Miluju vás🌺❤

Natáhl jsem ruku ve snaze dotknout se její
tváře. Usmívala se na mě. Prohrábla si bílé vlasy a o krok ustoupila, jakoby se mě bála.

Tolik jsem toužil dotýkat se její sametové pokožky. Chtěl jsem ji znovu obejmout a už nikdy ji nepustit.

Když se však mé prsty dotkly její tváře, rozplynula se a zmizela.

"Měla si být moje navždy!" zařval jsem.

A já najednou propadl tmou.

Prudce jsem posadil a rozhlédl se. V pokoji byla tma a hodiny na mým nočním stolku ukazovaly něco málo po druhé hodině ranní.

9. srpna

Dneska je jsou to tři roky, co zemřela.

Tři roky, co přežívám ze dne na den.

Tři nesmyslný roky, co chodím k jejímu hrobu a naivně si myslím, že všechno zase bude dobrý.

Tři roky, co se nechávám unášet v minulosti.

Po slepu jsem hrábl do nočního stolku a ze šuplíku vytáhl její deník. Opřel jsem se  o pelest postele, na telefonu zapl svítilnu a deníkem zalistoval.

Znovu a znovu jsem pročítal stránky jejího rukopisu a vzpomínal na to, jak moc jsem z ní byl hotovej.

Byl jsem zmatený sám ze sebe a zakazoval si to.

Naštvaně jsem položil deník na stolek, vypl telefon a praštil sebou do postele.

Chtěl jsem znovu usnout protože jinak bych se zbláznil.

.

"Hej Dominiku, to máš v plánu prospat celej den?" uslyšel jsem hned, jakmile jsem procitl. Otevřel jsem jedno oko a podíval se na Tomáše, který stál ve dveřích.

Jeho pohled spadl na deník ležící na stolku. Rozešel se ke mně a s deníkem se posadil na postel, kde jsem furt ležel zamotaný do peřiny.

"Zase si to četl?" zeptal se.

"Jen jsem něco hledal."

"Dneska jsou to tři roky a furt mi chybí stejně" šeptl.

"Já vím, taky mi chybí" přiznal jsem, načež jsem se posadil vedle něj.

"Kei mi navrhla, že by se malá mohla jmenovat podle ní, ale já řekl, že ne."

"Takže to bude?" zeptal jsem se, abych odvedl řeč jinam.

"Laura" usmál se, přičemž deník položil zpátky.

"Klidně si ho na nějakou dobu vem. Pro mě bude lepší, když ho nebudu mít na očích" řekl jsem.

Tomáš se pro něj znovu natáhl.

"Zavolal si ji?" zeptal se najednou. Přesně jsem věděl, o kom mluví.

"Ne, nějak jsem to furt odkládal, až jsem na to zapomněl."

Abych nelhal, ani úplně mi to vypadlo.

"Byl bych rád, kdyby si ji aspoň napsal" řekl a zase zmizel.

Položil jsem se na záda a zadíval se na strop.

Vzal jsem do ruky telefon, najel na její číslo a začal psát.

Po chvíli jsem to celý smazal a začal znovu.

I to jsem smazal.

Nakonec jsem ji jen napsal, že se omlouvám, že jsem se neozval a pozval ji ven.

Odepsala mi během chvíle.

Nad jejím stylem psaní jsem se pousmál.

Takže jsem se z postele vymotal až v jednu, kdy jsem se najedl, nachystal a vyrazil do studia.

"S kým si to furt píšeš?" vybafl na mě Radek. Leknutím jsem málem zahodil telefon.

"S kamarádkou" pokrčil jsem rameny. Nechtěl jsem o tom mluvit.

.

Hned po studiu jsem se ještě vydal na hřbitov zapálit svíčku.

Bylo mi blbý jít večer s Dianou ven, ale Tomáš měl pravdu...musel jsem se posunout a Diana mi v tom mohla pomoct.

"Víš, že už je zákaz vycházení? Dají nám pokutu, pokud nás chytí" vybalila na mě hned, co jsem k ní přišel.

"Slibuju ti, že když nás chytí, zaplatím to za oba" uculil jsem se.

"To je od tebe velice štědré."

"Neboj se, nikdo nás nechytí" ubezpečil jsem ji s úsměvem.

Nevypadala, že by mi to zrovna dvakrát věřila, ale i tak následovala moje kroky.

Procházeli jsme tichou ulicí a povídali si.

Zjistil jsem o ní spoustu věcí.

Třeba, že má malý antikvariát a kocoura, který se jmenuje Thor.

"Jsi fanynka Avengers?" zeptal jsem se.

"Ne, to ani moc ne. Jen mě baví Severská mytologie" vysvětlila.

Cítil jsem se po dlouhé době dobře.

Jenže všechno jednou musí skončit a to platí i v tomto případě.

"Vážně hezky se mi s tebou povídá Dominiku, ale už je pozdě. Půjdu domů" řekla.

"Můžu tě doprovodit?"

Kývla a tak jsme zamířili k ní. Obyčejně bych přemýšlel, jak tu holku dostat do postele, ale u Diany jsem myslel jen na to, kdy ji budi moct zase vidět.

"Víš co, někdy mi musíš ukázat Thora" řekl jsem, když jsme stáli před budovou.

"Neboj se" usmála se.

"Tak dobrou noc Diano."

"Dobrou noc Dominiku. Napiš mi, ať vím, že tě nechytili."

"Napíšu ti" slíbil jsem.

Naposledy se na mě usmála a začala zmizela za dveřmi.

S hlavou plnou myšlenek jsem se vydal domů.