DENÍK CESTOVATELE ČASEM

Strana 1 - Teleportace

Je 5.6.1981 a já se probudil před chvíli, abych mohl vyrazit do školy. Jako každé ráno jsem si šel dát kuličky s mlékem a jít se dívat na svůj oblíbeny seriál, když najednou v televizi začali vysílat nouzové hlášení.. ,,Milí diváci, včera v noci náš parlament rozhodl o cestování časem.. Od dnešního večera je cestování časem zcela legální, ale neručíme za případné zranění či při nejhorším.?!" Neměl jsem naládu se na to dívat. Televize skončila vytažená ze zdi.

Ve škole 5.6.1981, 8:55.

Jacob a Erik se rozhodli cestovat časem, ale nechci je v tom nechat samotný. Dnes večer odjíždíme do minulosti. Doufám, že se nic nepokazí a po pár dnech se znova vrátíme domu.

Dnešní hodina matematiky byla příšerná, odnesl jsem si domů 5.

Konečně domů! Jsem celý natěšený na dnešní cestování. S klukama máme sraz v 19:00 u školy a dojdeme do teleportovacího centra. Já dostal za úkol vymyslet rok kam budeme cestovat. Vymyslel jsem rok 1678.

Teleportační centrum 5.6.1981, 19:00

Jsme na místě. Jdeme tam! Mám strach, ale zároveň velkou radost. ,,Vítejte v teleportačním centru! Kam to bude?" ,,Prosím 3krát do roku 1678." jsem řekl. Tehdy mi nedošlo, že cestování slouží jako vyhubení poloviny lidstva kvůli přelidnění planety. Jsme jediní lidé co přežili přepravu do minulosti, teda aspoň myslím. Jsme v roce 1332, Dybujská říše ve které vládne velectěný Osman XIV. Bohužel jsme dorazili pouze dva.. Erik a já.. Jacob pravděpodobně cestu nepřežil. Bohužel není čas na řešení problémů, ale vyřešit problém špatného cestování. Jako prevenci jsme si vymysleli nová jména. Já jsem Mehmed a Erik si vzal jméno Radek... No co zas tak špatné jména nemáme.

Ihned si musíme najít dočasné bydlení a v nejbližším čase se znova dostat zpátky domů! Pořád nám ale motá hlavou co se stalo s Jacobem.

Ráno 7.6.1332

Hned ráno vojáci nečekaně zaútočili v naší dočasné vesničce. Prý se u nás ve vesnici nachází člověk se zakázaným jménem na poctu našeho prvního vládce. Počkat!! Náš první vládce se jmenoval Mehmed. Hned první den a mám problém. Zatím nám naštěstí dali jenom varování. Ale druhý problém je, že všichni muži musí ihned odejít do vojenských táborů, aby jsme mohli bojovat za naší říši!! V případě kdyby jsme se rozhodli neuposlechnout příkazu Osmana XIV. vypalí naší vesnici. Bohužel jsme nechtěli riskovat a vyrazili jsme do táborů. Na první pohled to tam vypadá jako útulný a příjemný tábor pro děti. Další den jsme začali posilovat, trénovat boje, a další takové kraviny co absolutně jedou mimo mě... Erik, teda Radek neměl vůbec žádný problém, protože je vycvičeným karatistou. ,,KDO Z VÁS DVOU JE MEHMED?!" zakřičel generál. ,,Já pane." odpověděl jsem. Zakroutil jenom hlavou a odešel. Celej zbytek dne jsem měl blbý pocit. ,,Jsem ospalý, musím už jít spát. Dobrou" řekl unaveně Radek.

Další ráno

,,Auuuuu!?" Ráno jsem se probudil ve vězení. Nevím proč, ale určitě jsem něco musel provést. Doufám, že to není kvůli tomu ukradenému plátku chleba. Šel jsem znova spát a pokusil se na to nemyslet...