💚V Zajetí Lásky💛

31.

Utekl asi měsíc a Luna s Mlokem byli jediný, se kterými jsem se mohla normálně bavit. Draco se stále snažil, i když už to nebylo tak, jako na začátku. Měla jsem pocit, že to začíná vzdávat, což já nechtěla. Nikdo mi neřekl jak to tehdy bylo. Možná proto, že jsem to slyšet nechtěla. I když by to bylo asi dobrý si vše nechat vysvětlit, ale ptát se nikoho nechci. Lepší, aby mi to Draco vysvětlit sám. I když jsem ho tak hloupě odstrčila, stále ho miluju a v hloubi doufám, že on i mě, i když začínám mít starosti.

S Mlokem i Lunou jsme přemýšleli kdo by mohl být mým doprovodem na ples. Návrhů tu bylo spoustu: Fred, George, Ron, Dean a další. Však všechny jsem musela odmítnout. Nechtěla jsem mít s nikým z nich nic společného. I když Fred mi byl vždy sympatický, tak to nejde. Rozhodně bych tím Draca rozzuřila, ale sama sebe bych zadupala do země.

Dnes odpoledne byla schůze Zmijozelu ve společenské místnosti. Netuším, co se bude dít, jelikož za celou dobu co tu jsem je tato schůze poprvé. Měla jsem v plánu jít za Severusem, tedy za tátou, ale Grace mě zastavila, prý že bude pro Zmijozel důležitá. Samozřejmě o stavu mě a Snapea neví. Všem říkám, že si musím odskočit na vzduch nebo do knihovny kam moc ze Zmijozelu nikdo nechodí.

Seděla jsem v rohu u stolu a četla si knihu. Studenti se začali scházet a posedávat okolo středu místnosti. Bylo zvláštní sledovat studenty, jak jsou zdvořilí a neřvou na sebe. Hlavně od Zmijozelu.

Doprostřed místnosti se postavil student. Tedy primus, který Zmijozelu začal vykládat plány na celý rok. Převážně to byly kravinky, co kde by mohli provést a komu. Moc jako důležité v této chvíli mi to nepřišlo. Možná kdybych nebyla v této mrzuté chvíli, asi bych se v tom vyžívala stejně jako ostatní.

Draco postával na druhé straně místnosti a byl zamýšlený. Dřív by také jásal ze zákeřností, které Zmijozel chystá, ale ne, jen stál. Cítila jsem, jak mě koutkem oka sleduje. Nechtěla jsem to však na sobě znát a tak jsem nervózně četla dál knihu. Myslela jsem, že se za mnou každou chvíli rozejde a bude chtít mluvit, ale všimla jsem si i Pancy, která mě a i jeho probodávala pohledem. Několikrát jsem se rozhlédla, ale když se mluvilo stále o tom samém, vyšla jsem z koleje a šla jsem za netopýrem ze sklepení nebo-li, za mým tatínkem.

Zaklepala jsem na špinavě hnědé dveře kabinetu, které se okamžitě rozletěly. Když mě spatřil, usmál se a nechal mě vstoupit do kabinetu. Chodby byly prázdné, takže obavy o tom, že mě někdo uvidí nebyly takové.

,,Co se děje?" Posadil se do křesla Severus a začal se vyptávat. Já se také posadila na gaučík, který byl nechutně zaprášený až jsem si odkašlala. ,,Nic." Usmála jsem se ironicky. ,,Nelži. Povídej. Dáš si něco?" Zakývala jsem hlavou, že nic nechci a dívala se do dlaní. ,,No, tak?" ,,Já nevím, jestli to chci řešit...s tebou. Promiň." Ušklíbla jsem se. ,,Dobře, to nevadí. Chápu tvé...ehm problémy." ,,No dovol. Já žádné problémy...tedy až na jeden...nemám." Zamračila jsem se na tatínka. ,,Ale jak se máš ty?" Změnila jsem trochu téma našeho hovoru. ,,Myslím, že o tomto není nutno se nijak bavit. Učit vás není jednoduché. A být s Brumbálem v pohodě je taky náročné." ,,V pohodě?" Ta věta mě dosti zarazila. ,,Pochopíš to až déle. Teď není dobrá chvíle, aby o tom někdo věděl." ,,Ani tvá milovaná dceruška o tom vědět nesmí?" Roštácky jsem nadzvedla obočí. ,,Ani ta to nesmí teď vědět." Ironicky se pousmál a já naopak sklesle povzdechla.

U táty jsem byla něco málo přes hodinu a jelikož je víkend, měli volno všichni. Proto jsem se sbalila a odešla do mé milované knihovny. Bylo tam pár studentů a mezi nimi byla i bledá dívka, kterou jsem ráda viděla. Samozřejmě Luna.

,,Kde máš Mloka?" Posadila jsem se vedle Luny. ,,Nevím kde je, proč? Hledáš ho snad? Chceš s ním o něčem mluvit? Nebo se něco změnilo?" Začala se vyptávat Luna. ,,Nene, klid. Jen se ptám, většinou býváte spolu. A nic se neděje. I když možná." Povzdechla jsem si. ,,Copak?" Zamyslela se Luna. ,,No, zdá se mi, že to Draco vzdává..." ,,A ty se bojíš, že už tě nemiluje, že?" Já jen nejistě přikývla. ,,Betty, já si myslím, že jen přemýšlí, jak se k tobě dostat co nejblíž." Smutně jsem se na Lunu podívala a ona na mě mile mrkla. ,,I když je pravda, že při dnešní Zmijozelské schůz... ou, to jsem neměla říkat. No nevadí, jen to prosím nikomu neříkej. Prostě, cítila jsem, jak po mně pokukuje. Ale byla tam i ta proradná Pancy." Nad tím jsem ohrnula nos. Nemohla jsem ji ani vidět, i když nevím, jak to pořádně bylo, měla jsem pocit, že Draco je tak nějak nevinný. ,,Vidíš, to není tak, že by si tě už nevšímal. Jen se bojí za tebou přijít, aby neschytal další odmítnutí. Proto raději hledá něco, co by mohlo zabrat." Spokojeně jsem na Lunu s úsměvem kývla, když v tu chvíli začaly hodiny odbíjet čas kdy má být večeře. Společně jsme se na sebe podívali a poté jsme vstali a vydali jsme se se skupinkou studentů k Velké síni. Tentokrát jsem bohužel musela sedět u Zmijozelského stolu. Raději jsem si tedy sedla na kraj stolu, tak aby jsem nebyla na dosah nebo mě nikdo neviděl. Středem pozornosti ráda nejsem, hlavně teď určitě ne.

Zpozorovala jsem, že si Draco sedl na druhou půlku stolu, což normálně nedělá. Však udělal to z jediného důvodu a to proto, aby na mě lépe viděl.

Na malou chvíli se naše pohledy střetly. On se na mě s lítostí pousmál a dovolím si říci, že i mé koutky se trochu nadzvedly.