Výměnná studentka

Kapitola 41

Rychle jsem vstala ,,Říkala jsem, že to moc neumím." řekla jsem a pomohla mu vstát. 

,,V pohodě, každému to trvá než se to naučí." řekl. 

Po pár minutách, už jsem aspoň nepadala ,,Hele nemáš už hlad?" zeptal se mě ,,Docela už jo." řekla jsem s úsměvem ,,Tak pojď, podíváme se co je tu v tich stáncích." řekl.

,,Bože to je dobrota!" řekla jsem a Hyung-soo se zasmál ,,Tak já jím jen to nejlepší." řekl a zasmáli jsme se oba. 

,,Myung-sook! Hyung-soo!" uslyšeli jsme za sebou ,,Paní Parková?" řekl Hyung-soo, otočila jsem se ,,Dobrý den." řekla jsem a ona se na nás usmála.

,,Nevěděla jsem, že se znáte." řekla a za ní se objevil pan Park ,,Ani nevíš, jak moc." řekl a mrkl na nás. Podívala jsem se na Hyung-soa nechápavě a on jen udělal pohled, ať to neřeším. 

,,Taky jste se tu přišli podívat? Mohli jsme společně, vidíš Myung-sook, mohly jsme jít rovnou od nás spolu, mohla jsi mi to říct, já mám Hyung-soa ráda." řekla a já doufala, že to Hyung-soovi nedojde, ale nepodíval se na mě. 

Pochybuji, že si toho nevšiml... sakra. Jen jsem se na ní usmála.

,,My už budeme muset jít, ale jinak šťastný Nový rok." řekla jsem ,,I vám děti." řekli oba dva a odešli. 

Podívala jsem se na Hyung-soa ,,Víš-" řekla jsem, ale on mě přerušil. 

,,Nebojíš se výšek, že ne?" zeptal se a já se nechápavě na něj podívala, pak jsem si všimla kam se dívá... na ruské kolo.

Když jsme vyjeli nahoru kolo se zastavilo. 

,,Vždy jsem tu chodil s mojí sestrou, milovala to, chodil jsem tu přesto s ní, i když mi výšky nedělaly dobře." řekl a já se vyděšeně na něj podívala.

,,Však jsme tu nemuseli jít. Je ti dobře?" vyhrkla jsem. 

,,Za ten čas jsem si zvykl, radši mi bylo blbě, ale bylo úžasné jí sledovat, jak byla šťastná." řekl a pousmál se. 

,,Jsi ten nejlepší brácha." řekla jsem a usmála se na něj ,,Taky jsem si to myslel." řekl už smutně ,,Není to tvoje chyba." řekla jsem a pohladila ho po ruce. 

,,Díky za vše, hodně jsi mi pomohla." řekl a usmál se na mě ,,Pojď sem." řekla jsem s úsměvem a objala ho. 

,,Nemusíš mi děkovat hlavně, že už jsi v pohodě." řekla jsem a on se ode mě odtáhl a podíval se mi do očí. 

V tu chvíli mi začalo tlouct srdce rychleji a já se zakoukala do jeho očí. 

Když jsme se na sebe koukali, začal se Hyung-soo ke mně přibližovat, byl ode mně jen pár centimetrů a já cítila jeho teplý dech na mých rtech. 

Byla jsem rozhodnutá tu mezeru překonat, ale v tu chvíli se kolo rozjelo a my se od sebe rychle odtáhli a koukali před sebe.

Cestou domů jsme spolu ani nepromluvili. Domů jsme přišli hodně pozdě, takže jsme se osprchovali a šli si lehnout. 

,,Jsi v pohodě?"