Výměnná studentka

Kapitola 50

HYUNG-SOO POV.

Ráno jsem se probral naštěstí dřív než Myung-Sook, to co se stalo včera mě fakt mrzelo, to co mi řekla, že bych toho litoval. 

Vážně to tak působí? Sakra... tohle jsem nechtěl. Ale ještě jí to nemůžu říct a lhát jí do očí taky nedokážu, není to co bych chtěl. Rychle jsem se sbalil, převlékl a vyrazil na stanici. 

,,Nechodíš tu nějak často?" ptal se pobaveně strážník ,,Musím zase za panem-" 

,,Parkem já vím, říkal mi o tom, že přijdeš." dokončil za mě větu a ukázal směrem na konec chodby ,,Tak běž." řekl ,,Děkuji." usmál jsem se a vydal se tam. 

Zaklepal jsem a vstoupil ,,Ano-" začal pan Park a pak se na mě otočil ,,Hyung-soo skvěle, čekal jsem na tebe, vůbec jsme se nedomluvili, kdy máš přijít." řekl a já se posadil. 

,,Našel jsi tu fotku?" zeptal se, i když už asi věděl odpověď. 

Položil jsem fotku před něj na stůl a on se na mě ustaraně podíval ,,V pohodě?" zeptal se.

,,Jestli jsem v pohodě? Co myslíte? Holce kterou mám rád musím teď lhát a vůbec nevím, co dělat. Máme stejného otce a co teď... To se mám za ní vrátit domů a prostě jí říct: Hele máme stejného tátu a kvůli mně tě opustil a musela si vyrůstat jen s mamkou, která pomalu ani neví co je to být matkou?!" vyjekl jsem.

,,Hele já tě chápu, jen se uklidni." řekl.

,,Jak se mám uklidnit tohle je úplně v prdeli. K tomu teď ještě opustil i mě a já nevím jak dál." zhroutil jsem se. 

,,Klid, klid." šeptal pan Park, který ke mně přišel a objal mě ,,Máš to těžké já vím, ale ty jsi silný a zvládneš to jako ty ostatní věci." řekl konejšivým hlasem a já upustil pár slz. 

,,Víte aspoň vy pravdu?" zeptal jsem se. Odtáhl se ode mně a koukl se na mě.

,,Vím jen to, že než přijel sem, byl ženatý a měl dceru, moc mu na nich záleželo, ale něco se v jejich manželství pokazilo a on to nesl dost špatně. Jeho snem bylo přijet sem. Dokonce sem přijel i se svojí sestrou, která se tu pak za pár let taky nastěhovala. Po krátké době potkal tvou matku do které se zamiloval. Už tehdy byla nemocná, ale doktoři říkali, že se uzdraví. Netrvalo to dlouho a vzali se, byli spolu tak šťastní a tvůj otec nechtěl toto štěstí opustit. Na to se dozvěděli, že budou mít tebe a samozřejmě potom i tvojí sestru. Pak se stalo to s tvojí mamkou a teď tvoje sestra, je to opravdu chudák, který si to nezaslouží." skončil a já otce upřímně litoval. Má opravdu smůlu. 

,,Jak to, že o něm tolik víte?" zeptal jsem se.

,,Kdysi tu pracoval a tak jsme se seznámili, nikoho tu neznal a já mu chtěl pomoct. Začali jsme se potkávat i mimo práci. Pak si ale našel něco jiného a vy dva s Ji-wookem jste se taky přestali bavit, takže jsme se teď už moc nesetkávali, každý měl hodně svojí práce." řekl a sklesle se usmál. 

,,Neměl jste pro mě náhodou tu adresu?" zeptal jsem se a on kývl a podal mi obálku s přesnými informacemi, ať vím přesně jaký barák... počkat barák? 

,,On má barák?" zeptal jsem se překvapeně, kde ho vzal tak narychlo? 

,,Dozvěděl jsem se, že ho tam má už dlouho, určitě ti říkal, že se chce i s celou rodinou přestěhovat do Busanu a měl jako překvapení koupený dům. Koupil ho těsně před tím, než se stalo to s tvojí sestrou." řekl pořád sklesle.

,,Děkuji." vzal jsem obálku a chystal se k odchodu.

,,Nechceš vzít sebou Myung-sook?" zeptal se ,,Měl bych?" zarazil jsem se. 

,,Asi bys měl, má právo to vědět." řekl já si povzdychl a kývl.