Amnesia [5SOS] jednodílný

1/1

"Strašně moc tě miluju," ozvala jsem se po chvíli ticha v autě.

"Já tě taky miluju," políbil mě můj přítel Luke.

"Soustřeď se na řízení zlato," usmála jsem se.

"Já tě potřebuju," odpověděl.

"Jsem tady s tebou," řekla jsem.

"Už budeme za chvíli doma," usmál se.

"Luku, pozor!" křikla jsem, ale bylo pozdě, objala jsem ho, vdechovala jsem jeho vůni a čekala jsem co příjde dále.

Cítila jsem se jako v nebi, po nějaké době jsem otevřela oči. Že bych se znovu narodila? Vypadá to tak.

"Už se probouzí," slyšela jsem chraplavý hlas.

"Kdo jste? Kde to jsem? Jak jsem se sem dostala?" kladla jsem otázky, pomalu jsem zaostřovala a viděla jsem čtyři postavy.

"My, měli jsme nehodu, budu si to vždycky vyčítat," sklopil zrak blonďatý kluk, byl strašně vysoký a na obličeji měl stopy po bouračce.

"Promiň, ale kdo jsi, nic si nepamatuji," odpověděla jsem.

"Jsem Luke, tvůj přítel," řekl. No to by v tom byl čert, abych si ho nepamatovala.

"Promiň, na nic si nevzpomínám," podívala jsem se na něj.

"To je v pohodě, zasloužím si to," otřel si slzy.

"Lukey, pojď na kafe, musíš se sebrat," řekl jiný kluk, hnědovlasý, potom spolu odešli. Rozhlédla jsem se po pokoji, seděli tam ještě dva kluci.

"Kdo byl ten druhý a kdo jste vy?" zeptala jsem se.

"To byl Ashton, já jsem Michael a tohle je Calum," usmál se kluk s modrými vlasy.

"Mám rodiče?" zeptala jsem se.

"Ne, měli autonehodu, dva roky zpátky," sklopil Michael zrak.

"Mám já aspoň někoho?" zeptala jsem se.

"Máš bratra, je mu 21, ale je na služební cestě, bydlíš s námi," odpověděl ten druhý, Calum. Měl krásné oči, hnědé, mohla jsem na něm ty své nechat.

"Já, nic si nepamatuju a nic k němu necítím," přiznala jsem se.

"Nediv se, máš dočasnou amnésii, ale neboj, všechno se ti vrátí, je to jen otázka času. A navíc, vy jste se nesnášeli, jenže potom jsi se do něj prostě zamilovala a no bylo to," řekl Michael.

"Je pěkný, i když jsem ho moc neviděla, jen mi příjde, takový namyšlený," odpověděla jsem.

"Jo on byl namyšlený, fakt hodně, někdy se to s jeho tvrdou palicí nedalo vydržet, jenže jsi ho změnila, nedivím se, že ho to tak sebralo," usmál se Calum.

"Je mi ho líto," odpověděla jsem, nevěděla jsem prakticky nic, jen že jsem s ním chodila, musí to být pro něj strašné.

"Psala sis deník, nikomu jsi ho nedávala číst, jen Lukovi a ten se tomu buď smál, nebo brečel, možná by ti ho mohl dovézt," naznal Michael.

"To by bylo skvělý," pousmála jsem se.

"Já se jdu zeptat, kdyžtak tam zajedeme, od doby co se to stalo odmítá řídit," odpověděl a zmizel.

"Povíš mi o něm něco?" zeptala jsem se.

"Co by jsi chtěla vědět?" pousmál se.

"Cokoliv," odpověděla jsem.

"Já myslím, že bude lepší, když si obrázek udeláš sama," řekl.

"Já už si ho udělala, o vás všech," usmála jsem se.

"Rád bych si poslechl co jsi vypozorovala," vykulil oči.

"Jsi roztomilý," zasmála jsem se.

"Jde vidět, že mě neznáš, kluci by ti řekli, že jsem nenažrané prase," odpověděl.

"To ne," řekla jsem.

"A co ostatní?" zeptal se.

"Michael a Ashton jsou starostliví a Luke, ten nevím, možná citlivý," pousmála jsem se.

"Luke kvůli tobě zapálil svíčky v celé naší zahradě, romantik, no ale potom začala hořet deka, jsme šikovní, zachránili jsme to tam a vy dva jste radši skočili do bazénu," odpověděl.

"Mrzí mě, že si to nepamatuju, muselo to být krásný," řekla jsem.

"Počkej, já mám video, jak tě tam vedl, chceš to pustit?" vytahoval mobil.

"Jo, děkuju," usmála jsem se a spolu jsme se na to dívalo, udělal by pro mě cokoliv. Bylo to krásné, začala jsem kvůli tomu plakat.

"Já, nechtěl, promiň," odpověděl.

"To je dobrý jen, můžeš ho prosím zavolat, ať příjde sem?" utřela jsem si slzy.

"Jo, už letím," pousmál se a odešel. Chvíli jsem přemýšlela co chci vlastně dělat, prakticky nic jsem nevěděla, jen jsem měla tu potřebu ho utěšit, všechno bude v pořádku, jen to možná bude chvíli trvat.

"Potřebuješ něco?" objevil se ve dveřích. Konečně jsem měla možnost si ho prohlédnout. Měl blonďaté vlasy a modré ubrečené oči, chtěla bych ho vidět, normálního, bez trápení.

"Calume, můžeš prosím na chvilku na chodbu?" zeptala jsem se.

"Jasně," odpověděl a šel pryč.

"Co se stalo?" sedl si vedle mě.

"Já jen, Calum mi ukazoval video, jak jsi kvůli mně ty svíčky a to všechno, jsi úžasný," setřela jsem si slzy.

"Neplač, prosím," objal mě. Cítila jsem jeho vůni, stejnou jako v autě. Začala jsem si všechno vybavovat, dokonce i naši první pusu, která byla na pláži, kam mě vzal. S Mikeym jsme byli jako brácha a ségra, říkala jsem mu všechno.

"Když mi slíbíš, že taky nebudeš," usmála jsem se.

"Stejně mě neznáš, nic ke mně necítíš, nevíš kdo jsem," odpověděl.

"Ty nic nevíš, miluju tě pane Hemmings," řekla jsem.

"Moje přijímení ti řekl Calum?" zeptal se.

"Ne," odpověděla jsem.

"Tak někdo jiný?" nadzdvihl obočí.

"Jo, můj mozek," řekla jsem.

"To není možný," odpověděl.

"Luku, já nejsem blbá, věř mi. Pamatuju si na naši první pusu na pláži, dotáhl si mě tam a potom jsi mě hodil v oblečení do vody a rozbil jsi mi mobil, potom začalo pršet a vylezli jsme ven a prostě se to stalo," namítla jsem.

"Já ti věřím, jen myslel jsem, že to bude trvat dlouho, že se z toho zblázním," pošeptal.

"Strašně krásně voníš," zahihňala jsem se a ještě víc jsem se k němu přitulila.

"Miluju tě," dal mi pusu do vlasů.

"I já tebe," odpověděla jsem a podívala jsem se mu do očí, už byly plné štěstí, stejně jako ty moje.

"Jsme tu s tím deníkem!" přiřítili se do pokoje kluci.

"Není třeba," řekl Luke.

"Nikdy o tebe nechci přijít, nikdy," odpověděla jsem a on mě něžně políbil.

Původně z téhle jednodílovky měl být dlouhý a zamotaný příběh, nakonec jsem si řekla, že by to bylo šílené.
No... DĚKUJI ZA PŘEČTENÍ. ♡ MÁM VÁS RÁDA. ^_^