Neprofesionální

--31--

Ráno jsem se probudil celkem brzo. Myšlenky ze včerejška mi z hlavy nezmizely, ale rozhodl jsem se je ignorovat. Udělal jsem svou ranní rutinu a pak šel nakrmit Miku. Dneska ji odvážím k Rině, jelikož se se mnou dohodla na tom, že jí bude hlídat. Zabalil jsem jí nějaké věci, připravil se do práce a pak vyrazil.

Ráno mě probudil budík a tak jsem ho vypl a chtěl jít udělat svůj obvyklý ranní rituál. V tom mi ale zabránil Reizo, který mě téměř okamžitě stáhl zpátky do postele.

Odvezl jsem Miku k Rině. A pak odjel do práce. Bylo mi jí celkem líto, nechtěl jsem jí nechávat u téměř cizího člověka, ale nemám na vybranou. V práci jsem se ihned odklidil do své kanceláře, abych mohl odejít, co nejdříve.

,,Kvůli tobě přijdeme pozdě." postěžuju si, když si narychlo oblékám oblek.
,,Ale prosim tě, stíháme." řekne v klidu.
,,Vážně? Máme tam být za dvacet minut."
,,To stíháme s přehledem." řekne a doupraví si oblek.
,,Jestli ne tak máš celibát." řeknu vážně a jdu i s věcmi k autu.
,,Děláš, jako by se ti to nelíbilo, mám ti připomenout, jak si sténal a prosil o víc?" zeptá se s úsměvem a jde za mnou.
,,Prostě už jeď."

Práce nebylo zase tolik. Takže bych mohl přeci odejít dřív a nestrávit tu noc. V hlavě jsem měl ale úplný chaos. Nebyl jsem si ničím jistý.

Nakonec jsme přeci jen dorazily do budovy a šli do Reizovi kanceláře. Naštěstí jsme dorazily přesně na čas, takže jsme se mohli vrhnout na práci.

Sám sebe jsem nechápal. Lezl mi na nervy ten jeho 'dokonalý' život a na druhou stranu bych chtěl bych jeho součástí. Upřímně jsem si myslel, že když na něj něco najdu, nějaké temné tajemství nebo tak, tak mě to od něho odradí. A nebudu s ním chtít trávit čas. I s Rinou jsem si začal, abych tohle zahnal a zaplnil tu samotu. Bylo by to pro oba lepší, ale já jeho přítomnost jaksi potřebuju... Zvykl jsem si na ní.

Vlastně té práce nebylo ani nějak moc, takže bych ji teoreticky mohl dokončit jen asi hodinu po polední pauze...

Radši jsem ty myšlenky zahnal a to tím, že jsem si došel udělat kafe a pak se na plno pustil do práce.

Z mé práce mě vyrušil telefon. Volal mi Tadashi. Přijal jsem hovor a v klidu ho vyřizoval před Reizem. Kdybych to řešil jinde, akorát by z toho vyvodil nějaké závěry.. Ta oslava je prý za tři dny..

Nakonec jsem byl zaměřený jen na svou práci. Tohle všechno se mi zdálo jako v nějaké ne moc vtipné komedii. Jednu chvíli se dozvídám, že jsem se v opilosti líbal se svým zaměstnancem a druhou chvíli se seznamuju s ženskou, ze které se možná stane i má manželka.

,,Takže to je za tři dny, půjdu to domluvit se šéfem." řeknu Reizovi, když ukončím hovor. Rovnou jsem vzal i nějaké papíry a šel za šéfem. Došel jsem ke dveřím jeho kanceláře, zaklepal a čekal, až mi povolí vejít dovnitř.

Myšlenkami jsem byl někde a vyrušil mě až klepot na dveře. Neměl jsem moc náladu, ale povolil jsem vstup.

Vešel jsem dovnitř a položil mu papíry na stůl. ,,Musím s vámi o něčem mluvit."

Jen jsem přikývnul na znamení, že poslouchám a vzal si ty papíry do rukou, abych se na ně mohl podívat.

,,Víte jak jsme se spolu bavili o té dovolené? Tak ta akce je za tři dny..."

,,Oh..." začal jsem. ,,Ty dny si musíš oddělat neboli v překladu té práce budeš mít až na hlavu..." oznamuju mu a podávám mu lísteček. ,,Odnes to Mei. Ona si to k sobě zapíše."

,,Já vím a počítám s tím jen.. ještě jedna drobnost."

,,Hm?" Podzvednu jedno obočí a ty papíry položím zatím na stůl.