Další Weasley - Rok první [DOKONČENO]

Kapitola desátá - Další oběť

Nedělní snídaně probíhala v příjemném duchu. S Jimmym jsme rozebírali zranění nebelvírského chytače a jeho pobyt na ošetřovně, a zároveň si vysloužili několik nelibých výrazů od Theodora a Parkinsonové, kteří se zjevně nepřenesli nad naším pokračujícím přátelstvím.

Zmijozelský famfrpálový tým byl stále rozčilen nad včerejší prohrou, takže mi dělalo problémy neradovat se nad jejich kyselými výrazy. Veškeré nadšení ze mě ovšem vyprchalo ve chvíli, kdy se v jídelně objevila moje sestra a vypadala, že si prožila nejhorší noc svého života. Hlavou mi problesklo několik set možností, jak bych mohla zareagovat a žádná z nich nevedla ke kloudnému výsledku, přesto jsem se od našeho stolu zvedla a nevnímala jakékoliv protesty pronesené od Jimmyho či Tracey. Vydala jsem se přes celou síň a sestru, nečině postávající u vchodu, vytrhla z transu. Ginnyiny oříškové oči se vyděšeně leskly, když mi oplatila pohled. Zmateně jsem o krok ucouvla, protože bylo velmi nezvyklé vidět ji v takovém stavu.

Pokusila jsem se jí chlácholivě oslovit a položit jí ruku na rameno, ale vytrhla se mi. Než jsem stačila nějak zareagovat, za mými zády se objevil Percy a shlížel na mě tak opovržlivým způsobem, až mě to přinutilo podruhé během minuty udělat krok zpět. „Nevidíš, že není v pořádku? Musíš jí to zhoršovat svojí přítomností?" sykl na mě bratr znechuceně a objal Ginny kolem ramen.

„To snad nemůžeš myslet vážně, Percy. Jsem její sestra. Její dvojče. Nemůžeš nás rozdělit. Mám o ní starost." odsekla jsem mu a pokusila se znovu postavit před Ginny. Té se konečně mírně projasnil pohled a teď zmateně pozorovala naši výměnu názorů.

„Máš jistě větší starost o to, jestli zapadneš mezi své nové přátele." pokračoval Percy a já začínala cítit, jak se mi svírá hrdlo.

„Jste moje rodina, bráško." pokoušela jsem se mu domluvit mírně přiškrceným hlasem a snažila se mrkáním rozehnat slzy, které se mi draly do očí.

„Přijde ti to tak?" vysmíval se mi bratr.

„Je to naše sestra, Percy." vložila se do rozhovoru konečně Ginny a její skřípavý hlas mi způsobil husí kůži. Bratr na ní chvíli zamračeně hleděl, a pak se znovu obrátil ke mně. Viděla jsem v jeho očích, jak mě soudí, ale zjevně v našem rozhovoru už nechtěl pokračovat. Konečně jsem se zaměřila na sestru, která mě teď zkoumavě pozorovala. „Potřebovala si něco, Francine?"

Zamrazilo mě po celém těle, když vyslovila celé mé jméno, protože to bylo poprvé, co jsem ho slyšela z jejích úst. Chvíli jsem nebyla schopná odpovědět, ale pak jsem zatřásla hlavou, abych rozehnala děsivé myšlenky. „Jen jsem chtěla vědět, jestli jsi v pořádku."

Viděla jsem smutek a únavu v jejích očích, i přesto se pokusila usmát. Byl to ovšem velmi nepovedený úsměv a jen blázen by jí ho uvěřil. Po sestřině boku se objevila Luna a lítostivě sledovala napětí, které tu panovalo. I v jejích očích jsem spatřila jakýsi smutek.

„Pamatuješ Colina z našeho ročníku?" zeptala se jemným hlasem a hleděla na mě. Pomalu jsem přikývla a netušila, kam tím míří. „V noci ho našli na nějakém schodišti. Zkameněl, stejně jako paní Norrisová."

V hlavě se mi naráz objevilo spoustu myšlenek, což způsobilo, že můj obličej zůstal prázdný a bez reakce. Musela jsem vypadat natolik bezcitně, že si Percy znova odfrkl a bez jediného slova odvedl sestru k nebelvírskému stolu. Nevnímala jsem to. Luna stála naproti mně a sledovala mě bystrýma očima. Nejspíš poznala, kolik věcí se mi honilo hlavou.

Mladý blonďatý Colin Creevey, nalezen ve stejném stavu jako školníkova kočka. Pocházel z mudlovské rodiny, a Draco tehdy na chodbě prohlásil, že mudlovští šmejdi jsou na řadě. Souviselo to tedy s Tajemnou komnatou a tím, co ukrývala. Cokoliv to bylo, po nocích se ta věc toulala po bradavických chodbách a vybírala si za terč kohokoliv, kdo měl nečistou krev. Snažila jsem se vybavit veškeré informace, které jsem v minulosti nasbírala z knih. Tajemnou komnatu údajně vytvořil Salazar Zmijozel, když se škola zakládala, nikdy se však její existence nedokázala. Pro většinu kouzelníků, kteří za ta staletí strávili čas mezi těmito zdmi, komnata byla jen pouhý mýtus. Teď se však zdálo, že ji někdo skutečně otevřel. Něco děsivého se neslyšně potulovalo po Bradavicích a způsobovalo prokletí studentům, kteří v krvi neměli kouzelnickou krev. V takovém případě je minimálně třetina školy v ohrožení.