Další Weasley - Rok první [DOKONČENO]

Kapitola sedmnáctá - Světlo v temnotě

Aniž bych se o to pokoušela, moje mysl se vypnula a zanechala mojí hlavu prázdnou. Seděla jsem v tichém kabinetě, pozorovala světlo odrážející se od lahviček na stěnách a nechala se uklidňovat neustávajícím bubláním lektvaru za mými zády. Jimmy stál u dveří a čekal, až se scenérie před ním změní. Vypadal otráveně, ale v tu chvíli jsem nevěděla proč.

Nedokázala jsem nad ničím přemýšlet, protože nové i staré myšlenky mi způsobovaly bolest. Před očima mi tu a tam probleskl výjev z koridoru, kde na stěně stále zářil červený nápis, a já se na chvíli rozplakala. Nikdo už se mi nepokoušel pomoct, Jimmy věděl, že to po chvíli ustane. Rozbolela mě hlava a začínalo se mi chtít spát, ale kdykoliv jsem zavřela oči, nápis se mi vrátil.

Škubla jsem sebou, když se do mého zorného pole dostala menší lahvička s jantarovou tekutinou a podezřívavě se na ní zahleděla.

„Vypijte to, Francine. Nebudu vám to násilím lít do krku." pronesl Snape tichým, ale varovným hlasem. Zavrtěla jsem tvrdošíjně hlavou a odmítala přijmout něco, co mělo utišit mojí starost o sestru, která zápasila o svůj život. Alespoň jsem doufala, že stále zápasí. Profesor si znaveně povzdechl a natáhl ruku k tmavovlasému chlapci, který postával opodál. Jimmy lahvičku se zamračením přijal a nevěděl, jak s ní má naložit.

„Nedal jsem vám to, abyste obdivoval moje umění, ale abyste jí zkusil přesvědčit." zazněl Snapeův hlas znovu a prosákl do něj chlad.

Kamarádovi zlostí zacukalo v obličeji, ale nakonec ke mně došel a poklekl přede mě. Schválně jsem se na něj nedívala. „Frankie, poslouchej." začal klidným hlasem a já obrnila nervy. Nesměla jsem dovolit, aby mě přemluvil. „Tohle ti pomůže. Budeš moct v klidu uvažovat, co dál. Nebudeš se stresovat."

„Co by mělo být dál? Moje sestra je nejspíš mrtvá!" odsekla jsem rozzuřeně a prudce se vyhoupla ze židle, takže Jimmy se musel zvednout ze své nejisté pozice.

„To přece nevíme. Proto by ses měla uklidnit a čekat, aniž bys každou chvíli musela propuknout v pláč." pokračoval a nedal na sobě znát známky roztrpčení, které dozajista cítil.

„Nechci čekat. Chci ji najít, ale držíte mě tu jako vězně." opáčila jsem podrážděně a založila si ruce na hrudi.

„Prosím, jen si poslužte. Běžte se nechat zabít." prohlásil zničehonic Snape za mými zády a sarkasmus byl slyšet z každého slova. Otočila jsem se a ublíženě na něj hleděla. Jen obrátil oči v sloup. Nejspíš už se mnou ztratil trpělivost. „Pokud jednáte takhle unáhleně, ve Zmijozelu nemáte co dělat." Jeho slova mi vehnala nové slzy do očí. Profesor na mě s očekáváním hleděl, jako by ta slova vyslovil s nějakým úmyslem. Zůstala jsem mlčet.

„Frankie, poslouchej mě, ano?" pokračoval Jimmy a ignoroval zjevné napětí, které v místnosti vzniklo. Chvíli mi trvalo, než jsem se na chlapce podívala, protože jsem i nadále propalovala očima učitele lektvarů. Nakonec jsem pohlédla do unaveného obličeje svého spolužáka. „Nebudu tě nutit to vypít. Jsi silná. Nepotřebuješ to. Musíš si to ale uvědomit." Za zády jsem zaslechla odfrknutí a snažila se na něj nereagovat.

„Chci se vrátit do společenské místnosti." řekla jsem po chvíli váhání.

„Notte, očekávám, že ji tam odvedete. Klidně násilím." pronesl Snape stroze a já se snažila uklidnit. Měla jsem v plánu utéct, takže přesně odhadl mé úmysly. Všimla jsem si, že Jimmy přikývl a potom se postavil vedle mě. Jantarovou lahvičku mi zastrčil do kapsy u hábitu a já měla sto chutí s ní praštit o zem.