Temné proroctví - ✔

Hvězdný vzkaz

Zmijí chodil se a tam. Přemýšlel o Žaludtlapovi. Z jeho myšlenek ho vytrhl Strakáč.
Výsměšně se na něj díval.
Jdi na lov. Zasyčel.
Zmijí se na něj zadíval. Naježili se mu chlupy na zátýlku.
Vždyť už šla Vločka se svojí skupinkou. A kořisti začíná být víc. Odporoval Zmijí.
Jsem zástupce a tak ti můžu nařizovat co chci!
Možná jsi zástupce, ale na lov nepůjdu. Mám práci.
To by mě zajímalo jakou. Chodit sem a tam a litovat se že už nejsi zástupcem? Otázal se smíchem Strakáč.
Zmijí už to nevydržel a skočil po Strakáčovi. Strakáč to nečekal a tak se svalil na zem. Zmijí mu zaryl drápy do boku.
Strakáč se snažil vstát, ale pod Zmijího vahou to nešlo. Bušil mu tlapami do břicha a skučel.
Kolem nich se začali shromažďovat kočky. Mezi němi se vynořila Laní hvězda. V tu chvíli se Strakáč zahryzl do Zmijího nohy. Zmijí mu rozdrápl bok.
Tak dost! Zavřískla Hvězda.
Zmijí od Strakáče odstoupil. Strakáč se namáhavě postavil.
Můžete mi vysvětlit co se tady děje?! Zasyčela Laní hvězda a přísným pohledem sledovala oba kocoury.
Zaútočil na mě. Vyhrkl Strakáč. Zmijí se celý naježil a musel vydechnout aby se uklidnil a nerozpáral Strakáčovi hrdlo.
Laní hvězda se na Zmijího zadívala.
Nakonec se otočila na Strakáče.
Jdi za Jalovčinkou. Ať ti ošetří tu ránu. Nařídila mu.
A ty Zmijí. Tohle bylo naposledy. Zasyčela a odkráčela pryč.
Ostatní kočky se na něj nechápavě dívaly a tak se Zmijí otočil a zalezl si do doupěte. Lehl si do nejtmavšího rohu.
Někdo mňoukl od vchodu. Zmijí výhružně zasyčel.
To jsem já tatínku. Kníkl ten hlásek a do doupěte vešel Uhlík. Zmijí se na něj usmál.
Jalovčinka mě poslala abych se na tebe podíval.
Zmijí kývl a olízl Uhlíka na hlavičce.
Uhlík mu dal něco na zraněnou tlapku a potom odešel pryč.
Zmijí si položil hlavu na tlapky a usnul.
Probudil se na nějakém místě. Bylo to tam kde se konají shromáždění. Podivně to tam zářilo ledově modrým světlem.
Před ním se objevil obrys z hvězd.
Stála před ním nějaká kočka. Byla bílošedá a měla ledově modré oči. Byl to kocour.
Kdo jsi? Zeptal se Zmijí.
Jsem Ledový měsíc. Byl jsem velitel tvého klanu před Krvavým měsícem. Odpověděl.
Jsem tu abych ti dal šanci.
Svůj život jsi zasvětil temné moci, ale děláš špatně. Tvůj život odejde do místa mimo hvězdy. Chci ti dát šanci.
V hlouby tvého srdce jsi správný kocour. Mluvil Ledový měsíc až se jeho hlas rozléhal.
Zmijí se na něj zahleděl.
Nejde to... Odpověděl nakonec a odvrátil zrak.
Když se podíval zpět na Ledového měsíce, tak tam nebyl. Místo něj tam stál Krvavý a výhružně se usmíval.

Dost krátká kapitola, ale opět a zase mám vybitej mobil a potřebuju stihnout zveřejnit tuto kapitolu. XD
Tak se mějte fanfárově a pozdravujte od mne Fratiška!