💚V Zajetí Lásky💛

32.

Sedíme u snídaně a bavíme se mezi sebou. Mlok spokojeně přežvýká kus jablka a Luna si dojídala své oblíbené cereálie. Já, jako každé ráno, jsem snídala croissant, který byl pro dnešní ráno skvělí, narozdíl od jiných věcí.
Ples byl za pár dní a já stále neměla doprovod. Draco se mi vzdaloval čím dal tím víc a to mě táhlo k zemi celé mé plány vydržet. Nejraději bych mu skočila kolem krku, ale teď to rozhodně nešlo. Chci ho naštvat tak jako tak.

,,Já nechci nic říkat, ale stále nemáme nikoho, kdo by se mnou jako takovou šel na ples." Odvětil jsem nenápadně. Mlok s Lunou se na mě překvapeně podívali. ,,Máš pravdu. Já dlouho přemýšlel. Stejně jako všichni ostatní, že?" Řekl ironicky. ,,Ale napadl mě Zacharias Smith. Co na to říkáš?" Podíval se směrem kde kluk z Mrzimoru seděl a ládoval se muffinama. ,,To nejde. Už určitě půjde se Susan. Jsou si víc než blízcí. A já jsem poslední dobou dost hnusná na všechny, však víš. Mě jednoduše odmítne." Sklesle jsem odstrčila zbytek croissantu. ,,Betty, byl do tebe zakoukaný, stejně jako většina a Susan už jde s někým jiným, prostě to vím. A když se ho pokusím přesvědčit, tak si myslím, že by to mohl přijmout. Nejsi tak ošklivá." Zadíval se na mě zamyšleně. ,,Tak děkuji. A běž za ním, aby nakonec nepozval někoho jiného." Pobídla jsem Mloka. ,,Já?" Ukázal na sebe. ,,Jistě, snad nepůjdu škemrat já. Dělej." Vyzvedla jsem ho z lavičky a popostrčila jsem ho vpřed.

Mlok
Betty do mě lehce strčila a já vyšel za sedícím Zachim. Když jsem přistoupil blíže, celého si mě prohlédl až se naše pohledy střetly. ,,Ahoj." Řekl jsem s falešným úsměvem. ,,Co se děje?" Začal se vyptávat Zachi. ,,No já bych od tebe něco potřeboval." Posadil jsem se vedle a odstrčil jsem tác s muffinama. Zachi na mě hodil vražedný pohled a začal naslouchat. ,,No, znáš Betty, že? Kdo by ji taky neznal." Uvědomil jsem si jakou kravinu jsem právě vyslovil. Zachi jen přikývl a zahleděl se na sedící Betty opodál. ,,Potřeboval bych, aby jsi ji pozval na ples." Široce jsem se usmál. ,,Já? Však půjde s Malfoyem, ne?" Nechápavě mne sledoval. ,,To je právě to, že Betty nechce, ale potřebuje se mu nějak pomstít..." ,,A pomsta jsem já...super. To, že bych šel s nejhezčí holkou školy, to by se mi líbilo. Ale nenechám si ublížit od Malfoye a jeho kamarádů. Takže ne-e." Skočil mi do řeči a tác s muffinama si přitáhl zpátky. Já však onen tác znovu odstrčil a pokračoval dál. ,,To se nestane. Nemusíš se bát. Nikdo by to nedovolil. Chceš za to něco?" Nic hloupějšího mě nenapadlo. Proboha, já jsem pako. Neřekl bych to, kdybych nevěděl, co po mně bude chtít.

Kulišácky se na mě zadíval, a pak si všimnul Větvíka, který právě vylezl z mého hábitu. ,,Chci jeho." Usmál se Zachi a ukázal na Větvíka, který se v okamžiku polekal a vzhlédl na mne. ,,To nepůjde." Odvětil jsem. ,,Tak to nepůjde." Pokrčil rameny a dal se do muffinů, které si znovu k sobě přitáhl. ,,Mužů ti ale kdyžtak sehnat jiného Kůroleza." Povzdechl jsem si. Zachi se na mě překvapeně podíval. ,,Vážně?" Najednou se mu rozzářily oči. Je pravda, že jeho oblíbené hodiny jsou Péče o kouzelné tvory stejně jako mé. Nejistě jsem přikývl. ,,Tak platí. Ale nejdřív chci toho Kůroleza vidět. Až potom půjdu." Podali jsme si ruce a já odešel zpět za dívkami.

Betty
,,Tak jak to šlo?" Byla jsem napjatá a doufala jsem, že to přijal. Mlok se nejdříve tvářil tragicky, proto jsem už vše vzdávala a sklesle jsem si povzdechla. ,,Přijal to." Zaradoval se Mlok a s nim i Luna. Já vzhlédla na Zachiho a lehce jsem se pousmála jako poděkování. ,,Ale... ale něco za to samozřejmě chtěl." Trochu jsem se zarazila, co vlastně měl na srdci. Vážně jsem se na Mloka zadívala, který si právě sedl. ,,Nic hrozného to není, neboj. Nebo spíš pro tebe nic hrozného." Začínalo mě to děsit mnohem víc než před slovy, které vyslovil. ,,Musím mu sehnat do plesu Kůroleza. Nejdřív chtěl Větvíka, kterého mu samozřejmě nedám. Ale musím sehnat jiného." Smutně si podepřel hlavu. ,,Ale to není správné Mloku." Odvětila Luna. Měla pravdu, nejde krást strážce stromů jen tak. Sami to musejí přijmout. ,,Já ti s tím pomůžu." Usmála se Luna na Mloka. ,,Nene. To já za to mužů, takže budu hledat všude, klidně prolezu všechny koruny stromů až nějakého najdu." Řekla jsem sama pro sebe přísně. ,,My ti rádi pomůžeme. Že ano Mloku?" Usmála se široce Luna. Mlok spokojeně přikývl a zakousl se do nedojedeného jablka.
——————————————

Po snídani jsme měli hodinu lektvarů. Profesor Křiklan se do lektvarů vžíval víc než můj milovaný netopýr ze sklepení. Lektvary mám moc ráda. Baví mě a jdou mi, taky po kom bych to asi měla, že?

Po hodině jsme měli volno, a tak jsem si zašla na kolej pro mé knihy, které potřebuji co nejdříve dočíst. Měla jsem krásný den až na čas kdy mě zastavil ten, kterého jsem nečekala a do plesu jsem s nim nechtěla, spíš nesměla mluvit.

,,Betty?" Promluvil Draco a já se zaraženě zastavila. ,,Mužů s tebou mluvit?" Zhluboka jsem se nadechla a zavřela oči. Moc dobře jsem věděla, co chce. Tedy jsem v to spíše doufala. A v hloubi jsem slavila, že o mě má stále zájem.

Pomalu jsem se otočila a lehce jsem se mu zahleděla do očí. Měla jsem co dělat, jelikož jeho nádherné oči mě vždy zmanipulovaly a vzdávala jsem se. ,,Chtěl bych tě pozvat na ples. Půjdeš se mnou prosím?" Zakoukal se na mě psíma očima a já měla chuť mu říci -Ano! A teď hned!- Musela jsem však říci ,,Ne. Už mě někdo pozval." Částečně jsem lhala, ale zároveň jsem měla pravdu. Draco smutně přikývl a nechal mě odejít.

Cítila jsem se hrozně. Měla jsem ho nechat a jít s ním. Trhá mi srdce se k němu takto chovat. Ale jak se zachoval on?! Je o něco horší. Však stále je tu pocit nevinnosti.

Svou pomstu chci naplnit. Vlastně jsem ji už začala, tak proč ji nedokončit.
———————————

V pokoji jsem popadla knihy a šla zpět. Draco ještě ve společenské místnosti byl. Seděl na černém gauči. Když jsem procházela, sledoval každý můj krok. Nebylo mi to nepříjemné, naopak jsem cítila zahřátí u srdce.