💚V Zajetí Lásky💛

33.

Dovolila jsem si udělat jeden den volna a podívat se po Kůrolezech. Samozřejmě Mlok to vědět nesměl, jelikož by mi vše rozmlouval a vysvětloval by mi, že Kůrolez není mazlíček, ale strážce stromů. To já moc dobře věděla, ale zkusit jsem to musela. Měla bych pak pocit toho, že někomu něco dlužím, což by byla taky pravda. Zachimu jsem vděčná, že se mnou půjde. Však jeho oficiální pozvání jsem neměla.

Prolézala jsem koruny stromů a hledala jsem možné stvoření. Našla jsem jich mnoho, co si budem povídat. Ale většina mě odmítla, nebo mě nemile vyprovodila pryč. Byla jsem pryč celý den a nikdo o mně nevěděl. Porušování pravidel není můj šálek čaje, ale musela jsem. Nikdo se to však nesměl dozvědět.

--------------------------------------------------

Po usilovném hledání malého strážce jsem konečně našla toho pravého, který mou nabídku přijal. Část mé práce byla hotova. Teď jen, aby přijal Zachiho a budu spokojená.

Malinké stvoření se ukrývalo v mé kapse mého kabátu a spokojeně se rozhlíželo kolem. Když jsem vcházela do hradu, musela jsem si dávat pozor na profesory a i vlastně studenty. Nebylo jich málo, co rádi donášeli profesorům.

-----------------------------------------------------

Na večeři jsem šla raději sama. Nechtěla jsem, aby měl někdo podezření. Měla jsem v plánu jít rovnou za Zachim a malého Kůroleza mu ukázat. On byl však rychlejší. ,,Ahoj Betty." odvětil chlapec stojící za mnou. ,,Ahoj, tebe právě hledám." široce jsem se usmála. ,,No, tak jsem tu. Ale rád bych začal první." začínal být nervózní, což mně nedělalo dobře. ,,No, víš.... Rád bych tě pozval na ten ples. Vím, že je to už dávno domluvené, ale přišlo mi lepší tě pozvat ještě takto." Kámen, který mi spadl ze srdce zaduněl. Usmála jsem se a s výdechem jsem řekla:,,Jistě, díky. Já bych ti za tvou ochotu ráda něco dala. Tedy spíš doufám, že se to povede." Pomalu jsem strčila ruku do své kapsy u hábitu a vytáhla Kůroleza. Zachi strnul a upřeně hleděl na stoření. ,,To...to jako moje?" nechápavě hleděl na mnou dlaň. Já jen přikývla. ,,Já to nemyslel vážně. Tedy vím, jak je složité Kůrolezy najít a domluvit se s nimi, ale nemusí mě přijmout, to snad víš sama." ,,Jo vím, ale já bych měla blbí pocit z toho, že pro mě něco děláš a já se ti nijak neodvděčím. Zkusit to můžeme." znovu jsem se usmála a naznačila mu, ať nastaví dlaň. On tak učinil a já svou chladnou ruku přemístila k té jeho. Snažila jsem se, aby malinky strážce přelezl a přijal jinou společnost než mou. Kůrolez však váhal, ale po přečtení si Zachiho spokojeně přelezl. Cítila jsem se vítězivě. Nebyla jsem rádá, že maličkého strácím. Za tu dobu, co byl v mé kapse jsme si ho velice oblíbila, ale ten špatný pocit, který mi ještě doposud ležel v žaludku zmizel. ,,Má nějaké jmeno?" ,,Myslím, že ne. Však sám ho můžeš určit, nebo se jej zeptat." Sklopila jsem hlavu a nakonec jsem tiše řekla:,,Díky." Poté jsem rychle odcupitala ke stolu, kde seděl Mlok s Lunou a spokojeně se ládovali. Dnes jsem při večeři mohla sedět s oběma, jelikož nebyla žadná slavnost nebo něco, co by nám chtěl Brumbál oznámit.

Posadila jsem se vedle Luny a od Mloka jsem schytala výhružný pohled. ,,Něco se děje?" snažila jsem se tvářit, jakoby jsem nevěděla proč je tak nasupený. ,,Já jsem ti říkal, ať Kůrolezy necháš být!" vykřikl Mlok div se nezvedl od jídla. ,,Jo, ale já to chtěla zkusit. A jak vidíš povedlo se a Kůrolez Zachiho přítomnost vzal. Já bych měla hrozný pocit z toho, že on dělá něco pro mě a já se mu nemám jak odvděčit. Zkus mě Mloku pochopit." tvářila jsem se lítostivě. Opravdu mě to mrzelo, ale on by měl pochopit mnou situaci.

Chtěl něco ošklivého namítnou, však Luna ho včas zastavila. ,,Mloku, myslím, že by ses neměl zlobit na Betty. Má pravdu, Já bych měla stejně hrozný pocit a ty, si myslím, že taky. Kůrolez je veselý, tak proč ničit radost všem okolo." Mlok vzhlédl na vážnou Lunu. ,,Ale vynechala jeden celý den školy." odvětil stále rozzuřený Mlok. ,,Nemusíš se bát, že bych nic nedohnala." ,,Snape bude na tebe rozhodně naštvaný protože tě chtěl přezkošet." řekl Mlok s vážným výrazem. Dost mě to zaskočilo. Je dobré, když profesor zkouší všechny. Žeby strategie? Nebo naschvály? Nad totou myšlenkou jsem se lehce pousmála. ,,Neboj, já za ním dnes dojdu a nechám se přezkoušet u něj v kabinetu. Aby jste byli spokojeni vy oba." Úsměv mi ze tváře nespadl a já si dala do pusi kouset rozkrojené brambory.

,,Ty půjdeš dobrovolně za Snapem?!" nemohl uvěřit Mlok, co jsem právě teď řekla. Je vtipné, jak nikdo o ničem neví. Mám obavy, že se to stejně jednou všichni dozví, ale začíná mě to bavit. Já se ho nebojím, proč taky, že? S úsměvem a plnou pusou jsem jen zakývala hlavou a bavila jsem se nad nechápajícíma pohledama Luny a Mloka.

-----------------------------------------------------------------

Když jsem odstrčila špinavý talíř, porozhlédla jsem se po Velké síni. Můj oblíbený profesor, jehož přezdívka je netopýr, spokoje jedl své jídlo. Naše pohledy se střetly a já nemohla odolat a lehce se pousmát. On učinil to samé a poté si raději hleděl svého.

Párkrát jsem se tatko porozhlédla po síni a vždy, když jsem spatřila Draca, musela jsem se usmát, ale zároveň mě jeho pohledy bodaly do srdce. Sěděl jako tělo bez duše a upřeně se díval na mě. Někdy mě děsil svýma očima. Ale viděla jsem i malé úsměvy, které mi posílal na dálku.