Oliver ✔️

13. kapitola - Rande s lasagnemi

"Dám se na dráhu vědmy," prohlásila Nina vítězoslavně.

"Z toho kouká opravdu slibná kariéra," ušklíbl jsem se.

"Kdo tvrdil, že mezi vámi něco bude? No kdo?" dorážela na mě. "A ještě to evidentně vyřeší tvůj problém s líbáním. A nechci předbíhat, ale řekla bych, že to vyřeší i nechuť k dotekům po sexu."

"To nemůžeš vědět," namítl jsem.

"Je to chemie, nemůžeš ji popřít," oplatila mi. "Sám víš zatraceně dobře, jak moc tě Oliver přitahuje."

"Ale já mám pocit, že to je nějaká černá magie nebo tak něco, přeci není možné, aby bylo jen obyčejné líbání tak neskutečně vzrušující. To nejde. Nikdy jsem to nezažil."

"No..." zasmála se, "všechno je jednou poprvé, zlato."

"Nedokážu se ani soustředit ve škole," zamumlal jsem. "Fakt nic, jsem naprosto nepoužitelnej. A stydím se za to. Štve mě to."

"Kdy se zase uvidíte, když je dneska pátek? V práci po víkendu?"

"No... v pondělí do práce jdu, ale dneska jdeme na večeři," vysvětlil jsem a Nina se nadšením rozzářila.

"To jsi mi neřekl!"

"Protože jsem už tak dost nervózní, nepotřebuju, abys mi to každejch pár minut připomínala."

"Ale ty normálně nervózní vůbec nejsi," namítla.

"Jo," hlesl jsem a ještě ztišil hlas, "protože mi na tom normálně vůbec nezáleží."

"Všimla jsem si," poplácala mě po stehnu a sklopila notebook, jelikož ani jeden z nás film stejně nevnímal. "Kam jdete na tu večeři?"

"Do lasagnerie tady přes ulici."

"Ohoo, nasazuješ laťku vysoko, není moc restaurací, které ji překonají," uculila se na mě. "A jaké plány máte poté? Doufám, že to bude dlouhá noc."

"O tom pochybuju," povzdechl jsem si, "když jsem nadhodil včera, že bychom mohli k němu domů, v podstatě mě odmítl. Teda... ne v podstatě. Prostě mě odmítl."

"Kavalír, hmm..." zapředla Nina a přehodila si přese mě nohy obepnuté šedou džínovinou. Zády se opřela o boční opěrku gauče a natáhla ruku, aby se mohla prohrábnout mými vlasy. A já si v tu chvíli vzpomněl na předchozí večer. Na zadýchané sklo auta, jeho rty na mém krku, prsty, které tahaly za mé vlasy a zakláněly mi hlavu... a na to, jak si mě poté nevzal domů, ač jsem skoro až žadonil. Nebo jsem od toho minimálně nebyl daleko.

"Možná. A nebo prostě nemá zájem."

"A přesně proto se na tebe vrhl a začal tě líbat. Prosím tě, Eriku."

A jen co to vyslovila, vzpomínky se mi opět vrátily. V živých a barvitých obrazech. Zavrtěl jsem hlavou - ještě chvilku a budu mít v kalhotách tak těsno, že si toho Nina zaručeně všimne.

"Taky se večer někam chystáš?" zeptal jsem se, abych téma hovoru stočil jiným směrem.

"Dneska ne, ale zejtra se s holkama chystáme na únikovku. Nabídla bych ti, abys šel taky, ale sázím boty na to, že se po tobě na celý víkend slehne zem."

"V žádném případě. Budu rád, pokud dostanu pusu na dobrou noc. Věř mi."

Když jsem se o pár hodin později po čtvrté převlékal, říkal jsem si, že jestli za tuhle zatracenou práci nepostoupíme alespoň na třetí metu, asi se vzteknu. Nakonec jsem se rozhodl pro modrou džínovou košili a úzké černé džíny, přes to jsem přehodil béžový kabát a hmátl jsem po výraznější vůni, než kterou jsem používal obvykle.