Za svůj život jsem získal mnoho zkušeností a zvyků. Takto vypadal můj běžný den:
Ráno jsem se probudil s rozsvícením velkého světla uprostřed místnosti. Mí lidé se začali probouzet a chystat se pryč.
Obvykle jsem měl dobrou náladu a ztuhlá křídla, proto jsem vylétl z klece a sedal si na svá oblíbená místa - na skříni, na síti u vysoké postele - palandy, na dveřích a na lustru. Tam bylo vždy nejvíce prachu ze kterého jsem rád vyzobával prachové roztoče.
Když lidé odcházeli, zavřeli mi klec abych nelétal sám se psy. Vždy když jsem vybíral zatáčky nad jejich hlavami, byl to zároveň i risk, že jejich zuby někdy opravdu kousnou do masa.
Většinu dne lidé doma nebyli a tak jsem buď lezl po kleci, ohlodával větvičky nebo se bavil se zrcátkem. Zrcátko jsem měl moc rád, vždy když jsem se cítil osamělý mě podpořila andulka která v něm bydlela. Pořád se s ní dalo o něčem mluvit.
Když konečně přijela má chovatelka domů, přivítal jsem jí radostným švitořením. Potom mě vypustila, vyměnila mi jídlo a pití a povídala si se mnou. Když bylo hezky, odnesla mě v kleci ven. Bylo vždy příjemné jít na čerstvý vzduch. Několikrát jsem zatoužil rozletět se do té krásy, ale dopadlo by to stejně jako začal můj příběh. Moje chovatelka také hrála na dřevěnou bednu, které říkali kytara. Měl jsem moc rád její písničky a vždy když je hrála, radostně jsem s ní pískal do rytmu. Měl jsem několik oblíbených písniček a když je hrála, připadal jsem si jako v ráji.
Navečer přijeli i velcí lidé. Většinou šli zase ven i se svými psy. Někdy ale zůstali doma a já se bavil jejich společností.
Spát sem šel když zhasli velké světlo, ale usnul jsem většinou až pozdě večer.
Také však byly dny, které probíhali úplně jinak. Například lidé byli celý den doma, nebo zase celý den pryč. Byli také dny kdy jsem neměl náladu, nebo mi nebylo dobře. Také jsme jednou za čas vlezli do příšery a někam jeli. Na tom místě jsme obvykle byli docela dlouho. Zkrátka každý den byl něčím zajímavý a já si všeho užíval naplno.
