Uplynul další čas a mě už byli dva roky. Nepamatuji si přesně kdy jsem se narodil, ale vím že mě našli na svatého Martina.
Byli jsme zrovna u starého člověka a přijela k nám i jedna chovatelka. Říkám chovatelka, protože mě pořádně naučila jak se nebát lidí. Obě byly moje nejmilejší osoby, proto jsem byl vždy smutný že odjela. Smutek ale brzy ustoupil a já se těšil až zase přijede.
