I saw you on the bridge

Part 5

"No to si děláte prdel! Kde to kurwa zase sem! Kudrnáči jestli je to tvoje práce tak si hoodně rychle chystej pořádný vysvětlení!!"

A jej!

~~~

Harry

No tak to není ta vděčná reakce kterou sem čekal, a nebo je to jenom jeho cesta jak vyjádřit vděk za záchranu života a následné ubytování.

"Co takhle začít od začátku?"

Zeptal jsem se očividně dost naštvaného chlapce. Empatie není moje silná stránka ale jak tak na něj koukám tak jen slepej by nepoznal že je naštvaněj. Vždyť je červenej jak červená fazole. Je to vůbec možné měnit takhle barvy?!

"Coprosim?!" Reagoval skoro okamžitě.

"No napadlo mě že neznám ani tvoje jméno, pak by se všechno hned lépe vysvětloval kdybych ti měl jak říkat? Nebo myslíš že oslovení princezna postačí?"

"Princezna?!" To neumí odpovídat tak jen opakuje nebo co má za problém?

"No, ano byl jsi jako princezna když jsem tě na rukou nesl...víc až po tobě."-

"Louis" Povzdechl si, už asi smířený teď jak už vím Louis. "Budu ti asi stejně říkat Lou nebo princezno"

"Ty máš v plánu mi nějak říkat v budoucnu? Milej zlatej jesli se mi okamžitě nepředstavíš a nezačneš vysvětlovat, tak se balim a padám odtud!"

"Jsem Harry jak jsem už jednou říkal." Nechci být nepříjemný ale když on mě začíná tak štvát. "Okey tak sorry Harolde že si nepamatuju všechno co si vypustil z té svojí pusy"

"Já jsem Harry ne Harold!" Teď už jsem ječel protože tohle mě štve ještě víc než podělaní homofobové. No to zase ne ale fakt hodně!

"Se nezblázni." Prskl po mě, no to "začít od začátku mi moc nevyšlo"

"Hele hele, chápu jsi zmatený a asi i dost unavený moc jsi toho nenaspal, ale aspoň by jsme po sobě nemuseli štěkat."

"Fajn, ale už mi aspoň řekni kde to jsem a jak jsem se sem dostal"

"Abych tě nějak uvedl do děje, šel jsem se projít a když jsem procházel přes který jsem chtěl přejít tak z mého plánu sešlo protože jsem tě zahlédl. Aby jsem to urychlil tak jen řeknu že se semlelo pár věcí a ty ji následně usnul. Vypadal jsi dost unaveně tak jsem si řekl že tě nebudu budit, ale taky jsem tě nechtěl nechat spát na chodníku. Kdy bydlíš ty netuším a tak mi zbylo jenom tě odnést k nám domů." Zakončil jsem své stručné vyprávění.

"Eehm takže ty tady, tady jako v Doncasteru bydlíš? Já jen že jsem tě ještě myslím neviděl."

"Ne vlastně ne, řekl jsem domů abych to ulehčil vlastně je tohle dům přítele mé mamky, já bydlím v Londýně"

Najednou z slibně vypadající konverzace bylo trapné ticho, přesně to čemu jsem chtěl zabránit.

"Asi už půjdu k nám abych zbytečně nepřidělával problémy tobě nebo tvé mamce a jejímu příteli, už tak se museli divit co jsem to za nejspíš spícího magora"

"Neodcházej!" Vykřikl jsem možná až moc rychle a moc nahlas než jsem vůbec chtěl. A proč vlastně chci aby zůstal?

"A proč bych neměl?"

"Vlastně nevím" Pokrčil jsem rameny a čekal na nějakou odezvu.

"No tak vidíš." Prohlásil už skoro ve dveřích.

"Škoda" Zabrblal jsem si spíš pro sebe ale on mě i tak slyšel.

"Co?"

"Nic jenom mě tak napadlo jestli bych tě mohl ještě někdy vidět?"

"Jak to mám brát?"

"Jakkoli chceš jenom bych tě rád poznal, budu tady nějakej ten čas a nikoho až na tebe tady neznám"

"Neznáš mě" Oponoval mi stroze, že to až zabolelo.

"Ale chci to změnit, možná změním i tebe." To si zase něco plácnul Harry žejo!

"Nikdo se tě o to neprosí Harry!" Moje jméno vyřčené jeho rudých rtů znělo jako rajská hudba, jako orgasmus pro moje uši.

"I tak"

"Ty se nevzdáváš co Harry?" Zase to stejný...

"Ne nikdy!" Prohlásil jsem hrdě protože je to pravda.

"Líbí se mi sebevědomí lidé, jsou to takové opaky mě. Takže ti nebudu "

bránit ale jenom tiše dokazovat že se pleteš"

"Takže mi dovolíš tě ještě vidět?" Jsem se se zvednutým obočím ptal, protože jem čekal větší odpor.

"Ano" Jednoduchá a krátká odpověď, která mně však vehnala do doteď zamyšleného obličeje úsměv.

"Ooooo" Najednou vypískl Lou- jo takhle m budu říkat-

"Ty máš ďolíčky!!"Pak už jenom natáhl ruku jako by ho moje tvář přitahovala a pokusil se sáhnout (Pokus o romanticku chvilku žádné perverznosti) ovšem jako by mu to došlo a ucukl.

"Klidně se dotkni já nekoušu"

Pokusil jsem se o co nejmilejší úsměv. Špatná nálada byla jako mávnutím hůlky pryč a všechno bylo dokonalé. Lou ovšem od svého původního plánu nechtěl nejspíš upustit, a tak se natáhl a palcem pravé ruky přejel přes můj ďolíček. Já sám jsem se na chvilku snad nepatrně napnu ale po setince to bylo pryč, úplně jsem cítil jak mi pod jeho drobným dotekem naskakuje husina. A on na tom nebyl jinak. Miluju jak na sebe vzájemně reagujeme.

Ty kecy o pravé lásce, a jiskře která přeskočí jsem nikdy nebyl ale teď jsem pochopil.

~~~

When green eyes met blue

~~~

Ahojky, moc se omlouvám že přidávám další díl až po takové době a ještě k tomu o ničem. Důvod byl prostý, začala jsem chodit do školy... vzhledem k tomu že jsem s tím nepočítala tak to drasticky ovlivnilo můj volný čas, a když připočítáme to že jsem začala zase trénovat tak je to fakt na nic. No je jedno. Prostě pro všechny co čtou tenhle "příběh" tak... užívejte čtení a poděkujte Natce (ty víš kdo seš) za to že mě dokopala k dopsání tohohle dílu.

Ps: Budu moc ráda za jakoukoli zpětnou vazbu ať vote nebo i třeba komentář.

Pps: Budu ráda i za kritiku protože vím že to není perfektní

~Adel~