Love For Me//mxm

00 Dárek pro Omegu

    V jedné velké smečce v krásné části města, kde domy vlků byli hned kousek vedle hlubokého lesa, byl i dům, kde se narodila krásná Omega. A její dva starší bratři, oba dva Alfy, si ji nemohli přestat vychvalovat. Nebyl den, kdy by se o jejich mladšího bratříčka nestarali, i když byli oba jen o pět let starší. Byla to dvojčata, Alexander a Alexis. Jeden by je od sebe skoro nerozeznal, ale kdo je znal, jejich rozdíl byly patrné hned na první pohled. Alexander ani Alexis se pomalu nevešli do dveří, což zdědili po jejich otci, kdo byl stejně jako oni Alfa. Jejich maminka, Beta Rosetta, svojí výškou také nikdy nezaostávala. Proto se všichni jen divili, když se jí před 24 lety narodila tak malá, ale líbezná Omega. A že rostla do krásy! Nebyl ni nikdo, kdo by v Rosallim nenašel zájem. Možná taky proto si ho dvojčata tolik hlídala a za celých dvacet čtyři let neměl šanci si najít nikoho, s kým by mohl začít rodinu. Pár neměl, příliš přátel také ne a jako Omega neměl přístup do žádných klubů ani barů bez doprovodu, nebo svého páru. A i když taková pravidla málokdo v moderní době dodržuje, protože se vlci až příliš začali bratříčkovat s lidmi, stále se najdou tradiční rodiny, které si na dobré vychování potrpí. Jedním takovým špatným případem je i nejstarší syn Alfy jejich smečky, který měl dědit post po svém otci. Na místo toho ale začal randit s lidmi, až jednoho dne zmizel úplně a nechal smečku smečkou. Nikdo neví kde je, nikdo se po něm nehledal.  Všechno nechal na svém mladším sourozenci, kterému se post hlavní Alfy také nijak příliš nelíbí.

    Rosalline stál akorát v rodinné kuchyni, kde chystal oběd pro jeho bratry. Oba rodiče měl v práci, Alexander a Alexis se měli každou chvíli vrátit z jejich vlastní práce. Oba pracovali v jedné velké firmě s počítači, spolu tvořili skvělý tým a byli už jen krok od toho, aby rozjeli svůj vlastní bussines. Rose měl na svém iPhonu zapnuté spotify, kde poslouchal svého manžela - ne, že by vůbec věděl, že existuje - Park Jimina, a boky pohupoval do rytmu hudby. Broukal si pro sebe melodii a naprosto ignoroval zvuky kolem sebe. Dokonce si ani nevšiml, že někdo před minutkou vešel do domu a s úšklebkem na tváři ho od dveří od kuchyně pozoruje.

    ,,Ah!" Vyhrknul Rose, jeho bílé uši se nastražili, když na svých bocích ucítil ruce a na tváři mu ze strany přistál jemný polibek. Vařečku, kterou prve držel v ruce, upustil na kuchyňskou linku a vyvalenýma očima se podíval na jeho dva uchechtané bratry. Akorát si koledují o to, aby nikdo z nich nedostal k obědu ani sousto!

    Rosalline nepracoval jako ostatní. Dny i noci trávil doma za jeho šicím strojem, kde Luně - páru Alfy jejich smečky - pomáhal s šitím oděvů pro pracovníky jejich ,,úřadu." Skoro by se to místo dalo nazvat sídlem, protože by se do něj vešla určitě polovina města. Ještě aby ne, když se zde odehrávalo všechno důležité ohledně jejich rodin, smečky a podobně. Konali se tam schůze, kongresy. A každý rok se na řečeném místě konalo i několik společenských akcí. Každopádně, proto, protože Rose šil oblečení, nemusel skoro nikdy chodit z domu pryč. A bavilo ho to. Bylo to něco, co dokázal a mohl tak všem ukázat jeho, někdy bohužel nedoceněný, talent na tvoření oblečení. Dokonce si šil i na sebe, jeho bratry a rodinu. Jako Omega se nestyděl nosit jemné šaty, které ukazovaly jeho výrazné křivky. Měl boky přímo na rození krásných dětí, což nejedna Alfa dokázala silně ocenit.

    ,,Koukej dávat větší pozor, co kdyby se sem někdo vloupal?" Zamračil se  Alexander, který měl stále své mohutné ruce na Omegy pasu. Alexis zatím ukradl kousek pečeného masa z pekáčku a strčil si ho do pusy. Rose mu naznačil, aby mu pomohl vyndat tři talíře, což taky mladší z dvojčat hned udělal.

    ,,Nikdo se sem ale nevloupal a jsem naprosto v pořádku," otočil se a cvrnknul svého bratra do nosu. ,,Není mi deset, nemusíš se stále tolik bát. Mimochodem, co kdybych si našel pár? Už jsem dost starý, Omegy v mém věku mají dávno alespoň už jedno štěně," začal Rosalline z patra, jako by se nechumelilo. On ani jeho bratři nikoho nemají, protože podle Alexandra a Alexise jim stačí k životu jen Rose. Alexander se jen zamračil, splašeně zakýval hlavou ze strany na stranu a raději pomohl s nandaváním jídla na bílé talíře. Rosalline protočil očima a o páru si zatím nechá jen dál zdát. I když už dávno vymýšlel všechny možné způsoby, jak někoho potkat. Jeho bratři ho přeci nebudou mít napořád a jeho tělo začínalo mít potřebu nosit dítě. Chtěl miminko, poslední měsíce ho ta myšlenka ne a ne nechat na pokoji. Jenže k tomu potřeboval Alfu. Kterou neměl.

    ,,Je to výborný, Rose. Nechtěl by sis taky konečně udělat vlastní kuchařku? Třeba by ses z tebe stal slavný kuchař." Rose by o tom možná i uvažoval, kdyby to jeho bratr myslel alespoň z poloviny vážně. Jenže na jeho věk se Alexis chová dětinsky, i on sám si někdy připadal dospělejší, než jeho starší sourozenec. Alfy jsou polední dobou horší a horší. V čem ale pravdu měl bylo to, že se mu jídlo k jejich obědu vážně povedlo a došel si přidat. Jídlo miloval, cpal se vším čím mohl a nikdy nepřibral. Vážně, Alexander nechápal, jak to dělá. On sám musí trávit hodiny v tělocvičně po každém kousku sladkého.

    ,,Minochodem," vzal na sebe pozornost Alexander. Rose se na něj podíval od umyvadla, ocasem zamával ve vzduchu. A když si Alexis všiml špíny na jeho špičce, sklonil se a jeho bílou srst očistil. Omega mu úsměvem poděkoval. ,,Dnes máš zase narozeniny, všichni stárneme hrozně rychle!"

    Rose se zamračil. ,,To mi povídej. Podívej, jsem tak sexy a ještě pořád nikoho nemám. Jak je to jen možné?" Zamrkal. Chtěl je tak provokoval.

   ,,Prosímtě, přestaň," odsekl ho Alexander, Rosalline protočil očima. ,,Máme pro tebe překvapení. Naši budou doma pozdě, proto nám přenechali žezlo. Máme tě aspoň natočit."

    ,,Rose, postřeh!" Zavolal na něj jeho druhý bratr a něco po něm hodil. Rose tu věc sotva chytil a málem si o ni zlomil jeden z jeho čerstvě nalakovaných nehtů, měl na nic starorůžovou barvu.

     Omega si věc v jeho ruce prolédl. ,,Klíče?" Nachvilku ho napadlo, že by snad mohl začít žít sám, ale to hned hodil za hlavu, protože něčeho takového se nedočká. Od rodiny povolení nedostane a s jeho mizerným platem jakožto Omegy si mol dovolit koupit maximálně tak stan a uvelebit se někde pod mostem - a to mu nepřišlo jako něco, o co by stál.

    ,,Yes, a teď pojď s náma, nasedni do auta. Zaručuju ti, že budeš čumět," mrknul po něm Alexis, Alexander si na svém ukázováčku kroužil s klíčky od jeho auta. A nelhal, Rosalline měl vážně z jeho dárku k dvacátým pátým narozeninám oči i pusu dokořán. Nikdy by nečekal, že něco takového dostane. Místo, které bude patřit jen jemu.

    jeho vlastní obchod.

Musíte mě povzbudit, abych sem dala další!😆💜