cesta oblaky

1

Jane

Je brzo ráno, ale slunce mi už svítí do oken. Lehce se proberu a pootevřu oči. Vidím zelené koruny stromů a modrou oblohu. Žádné mraky, jen modro a modro. Oči mi sjedou k žlutému budíku, je půl osmé. Je ticho, pusté ticho. Asi si všichni užívají první den prázdnin. Zvednu se a podívám se na sebe do zrcadla. Moje dlouhé, hnědé vlasy jsou všude kolem mě a nevypadám moc dobře. Taky jsem se moc dobře nevyspala ale slunce a dnešní klid do mě dal novou energii. Hodím na sebe modrý svetr a zvednu se. Kachličky na chodbě mě překvapí svým studem a tak rychle seběhnu schody a zastavím se na koberci v kuchyni. V domě jsme jen já a bratr Jack. Moje rodiče hodně cestují. ne rekreativně ale kvůli práci. Jsou fotografové a skoro nejsou doma. Bratrovi je 25 a už se těší až vypadne z domu. Z kuchyně přejdu do obýváku a leknu se. Z gauče visí ruka, je to ale jenom Jack. Asi to večer trochu přebral, všude odpadky a rozházené věci. Takhle je to s ním pořád ale co já s tím. Uklidím místnost a odejdu, nechci ho vzbudit. Sednu si ke stolu a otevřu si knihu. Čtu si ale jen chvíli, mám hlad. Zvednu se a za chvíli se ke stolu vrátím s míchanými vajíčky, chlebem a salátem z rajčat. Pořádně se ale probudím až v koupelně. Vlasy si stáhnu do culíku a na obličej si chrstnu trochu studené vody. Ten pocit, jak vám stékají kapky z obličeje dolů, je k nezaplacení. máte pocit že jste očištěni. Dnes nic výrazného, červená sukně, bílá halenka a na tvář pudr. Dnes mám náladu vypadat dobře a tak si ještě do učesaných vlasů připnu sponu a usměji se. Chvíli sedím ještě na posteli a koukám se na zeď. Přesně na naši fotku. Jsem tam já, Eric, Thomas, Angela, Finn a Emily. Naše parta drží už dlouho, i když před rokem vypadala že se rozpadne. Hrozně jsme se pohádali a já nás musela lepit dohromady. Projdu si deník a uklidím si stůl. Zaliji kaktusy a napíšu vzkaz. Nechám ho na stole, když se Jack probudí raději nejste doma. Do batohu si hodím deku a nasadím si klobouk. Venku je příjemný vzduch a město se probouzí. Nemáme tu nic jako velkou památku ale máme mnoho národních parků a lesů. Do Yenny jezdí málo lidí, jen naše parta zná nejhezčí místo v lese. Přejdu ulici a vkročím na malé náměstí. Kromě kavárny a tří barevných domů tam nic není. Teď v létě tam ale budou trhy a najdete zde úplně všechno. Zazvoním na bílý zvonek a čekám. Vyběhne Emily a pozve mě dovnitř. Bydlí sama v malém bytě skoro pod střechou. Má mnoho starého nábytku a uprostřed velký gauč na který jsme se posadil. Nalila mi kávu a já jsem počkala než se připravila. Na sobě měla svůj typický outfit. Černé džíny a žlutou mikinu, moc ji nezajímá že venku je teplo. Cestou jsme koupili sušenky a Emily vzala domácí limonádu. Na rohu na nás již čekaly kluci bez Finna a Angela se přidala cestou. Mohli jste vidět skupinu, která vchází brzy z rána vysmátá do lesa. Jsou prázdniny tak si to musíme užít. U jezera lásky, jak to nazvala Angela, jsem rozbalila deku a vyndala deník. Zapisujeme si tam prakticky už všechno. Želvař, tak říkáme Thomovi, vytáhl hodně divnou buchtu. Nevím jestli je spálená a nebo politá čokoládou. Díky bohu to byla čokoláda a kupodivu dobrá. Uvnitř byli jahody takže se hodně snažil. Musel protože má dneska někdo narozeniny. Kolem deky rozmístíme polštáře a doprostřed dáme desku. Tam leží buchta plná svíček, někdo slaví šestnáctiny. Kolem bylo mnoho jídla, limonáda s kelímky a ovocem, mísy krekry a sýrem. Také želé ( jeho oblíbené je jahodové) a dárky. Měla jsem připravený foťák abych mohla zdokumentovat překvapení. Všichni jsme byli připraveni a jenom čekaly až se tu oslavenec zjeví. Byli jsme opravdu zticha a schovaní za bílé plátno, které jsme natáhli před sebe a věci aby nešli vidět. Jako první slyším prasknutí větvičky a nakouknu přes plátno. No jistě je to on.