abaratis [vkook]

8. Kapitola

Ten chlapec měl nádherně sněhově bílé vlasy, tmavě modré oči a jeho obličej mi připomínal ospalé kotě.

,,Helemese," Vydechl na mě a ušklíbl se. ,,...máme tady novou krev." Ta jeho parta se nahlas zasmála a já se zamračil.

Nenechám se od někoho ponižovat... Natož šikanovat!

Zvedl jsem se a odstrčil ho od sebe pryč. Ten bělovlásek se na mě zamračil a přistoupil ke mně. Napřáhl se a ....

,,Co se to tu sakra děje?!" Zařval mi dost známý hlas. Oba dva jsme se ohlédli a spatřili pana Parka, jak se na nás vražedně kouká.

,,Mine! Ihned ho pusťte." Poručil sněhovláskovi. Ten mě s nespokojeným zavrčením pustil. Oddechl jsem si a podíval se na Jimina.

Ten na mě nenápadně mrknul a došel k tomu chlapci. ,,Po snídani přijdete ke mně do kanceláře. A opovažte se přijít jen o sekundu později!" Chlapec přikývl a s chladným výrazem se otočil ke svému stolu a začal snídat.

Hoseok mě mezitím odtáhl k našemu vybraném stolu a donutil si mě sednout. ,,Jez,ať máš sílu na další hodinu..." Zmateně jsem se na něho podíval.

,,Co je další hodinu?" Hobi se nezvózně podrbal na zátylku. ,,Hodina výcviku... Dnes máme celý den výcvik a... Nemáme zrovna extra hodného učitele..." Nervózně jsem polkl kus vajíček a radši nic neřekl...

****

Po pořádné snídani jsme se došli připravit. Vzali jsme si na sebe nějakou ,,vojenskou" uniformu, v podobě černého sportovního trika a černých jogger kalhot.

,,Jsme tu.." Vydechl Hobi při pohledu na obrovskou tělocvičnu,nebo co to vůbec bylo...

Došli jsme do menšího chumlu a tam si sedli na židle. Rozhlédl jsem se zvědavě kolem a zaostřil Namjoona,který byl podobně oblečený.

Došel před nás všechny a ruce si spojil za zády. Když si mě všiml,nenápadně se usmál a já mu jen jako pozdrav, mávnul.

Hobi se na mě šokovaně podíval a potichu vyjekl. ,,Proč se na tebe pan Kim usmál?!" Zmateně jsem se na něho podíval a pokrčil rameny.

Hobi nad tím radši mávl rukou a začal poslouchat instrukce Pana Kima.

****

,,Takže tedy... Teď se rozdělíme do dvojic a budeme zkoušet úplně základní cviky.." Teď začal vyjmenovávat dvojice,ale sebe jsem pořád nezaslechl...

,,A Taehyung bude semnou." Všichni se na mě z šoku otočili a já jen zmateně pokukoval po jejich výrazech. ,,Dělejte! Nemáme na to celý den.." Namítl přísně pan učitel.

Všichni jsme se tedy zvedli a spojili se v určených dvojicích. ,,Tak,teď to bude tento cvik..." Ukázal na dvojici,asi starších andělů, kteří to předvedli.

Otočil se ke mně a já se na něho jen nervózně usmál. ,,Tak jo Tae..." Vydechl a nadznačil mi,ať jdu blíž a tak jsem tedy uposlechl.

Ruce si obmotal kolem mého těla a nějak mě tím uvěznil. ,,Takhle to přesně uděláš i semnou,ano?" Řekl mi jemným hlasem.

V jeho pevném sevření jsem přikývl a on mě tedy pustil. Jelikož byl vyšší jak já,byla to docela námaha se na něj dostat...

Nějakým záhadným způsobem jsem ho chytil,ale stejně jsem po chvilce z jeho zad spadl. Namjoon si povzdechl a zvedl mě na nohy.

,,Budeme muset více trénovat.." Vydechl a otočil se k ostatním. ,,Teď každá dvojice dostane někoho staršího,který jim bude pomáhat..." Ke každé dvojici se na jeho rozkaz rozešel jeden starší anděl.

Oddechl jsem si,protože k nám nikdo nešel.. Taky,..proč by ano,když jsem s Namjoonem...

,,Tak jo... Teď od znova. Pořádně si uvědom,kde a jak tě chytím,ano?" Přikývl jsem a tak mě pomalu začal ukazovat,co a jak... (samozřejmě myslím cviky;))