Chrám Elements

6. dveře

Další dveře mám dnes v plánu. Dnes dveře zítra Nik. Začala jsem si dokonce psát rozvrh mám napsaných už pár položek. A také píšu dopisy které až se vrátím, jestli se teda vrátím, předám všem pro které jsou určeny. Nechala jsem si od Elementa udělat papír a starobylé psací pero. Celkově si teď dosti libuji ve starožitnostech. Mám tu starý psací stůl tak z devatenáctého století i s židličkou. No toto nechám na později teď ty dveře. Už jsem je byla kapku omrknout. 

Jedny jsou naprosto obyčejné, druhé mají trošku honosnější vzhled, třetí  co připomínají mé dveře od pokoje, čtvrté jsou honosné jak pro císařovnu v paláci, a páté jsou pár dřívek přibitých k sobě. 

Rozprostřela jsem si na zemi deku a sedla si na ní do tureckého sedu. Přitáhla si do klína skici  a pečlivě vykreslovala všech pět dveří. První byli jednoduché, byli vyrobené ze dřeva a s naprosto normální klikou. Měli jemné rámování, ale to bylo tak vše. Pojmenovala jsem je podle toho co by za nimi asi tak mohlo být kdybych je v reálném světě otevřela. Dostali jméno Rodinná světnice. 
Druhé jsou také ze dřeva, ale podle toho jak vypadají to bude dražší dřevo a také hezky nalakované. Ve dřevě jsou ornamenty  květin a plazících se břečťanů. Nad nimi je znak, spíše erb nebo tak něco. Pojmenovala jsem je jako Rytířské obydlí, rytířské hlavně proto protože v erbu byli meče tasené proti sobě. 
Třetí byli též ze dřeva, ale byli to moderní dveře, malé orámování a jinak nic moc. Byli to opravdu skoro jako dveře do mého pokoje jen s tím rozdílem že mé mají jinou barvu. To jsou rozhodně dveře do pokoje. Pokojové dveře.
Čtvrté byly ze zlata s bohatým rámem kde se i někde vyskytl malí kamínek do rámu vsazený. Byli to dvoukřídlé dveře, byly symetrické a opravdu bohatě zdobené. Za nimi mohl být jedině tak taneční sál. Takže dveře Tanečný sál. 
Páté a poslední dveře byli opravdu jen prkýnka kde mezi nimi ještě prokukovala tma. Měla jsem z nich celkem strach, vždy když jsem se zadávala do škvíry a uviděla tu temnotu za dveřmi bála jsem se že na mě něco vyskočí a sní mě to. Vypadali opravdu hrozivě, proto jsem si také sedla od nich co nejdál. Byli to dveře jak do nějaké hladomorny, ale radši jsem je pojmenovala jen Děsivé dveře. Nejtěžší byli jak se dalo předpokládat ty honosné jak pro císařovnu, měli všelijaké rýhy, šnečky, obrázky, s drahými kameny a dalšími blbostmi. 

Když jsem je všechny měla překreslené jak nejlépe to mé ruce svedli zapřemýšlela jsem nad tím co teď. Myslím že nemusím na dveřích hledat nějaké vzkazy a obrazy. Myslím že to bude pouze na vzhledu dveří. 

Co by mohlo tak k Nikovy nejvíce sedět? Děsivé odškrtávám těch se ani nedotknu. Rytířské si nemyslím že by měli s Nikem nějakou spojitost. Rodinná světnice by seděla na mě ale tím že je Nik princ si nemyslím že by hrozilo že by se jeho rodina kdy zabydlela v obyčejné světničce. Obyčejné dveře do pokoje Nik také nemá protože si do teťka  pamatuji že ty dveře byli sice ze dřeva, ale byli dosti zdobné. No a Taneční sál bych také úplně neřekla, ale je to tak asi ze všech nejpravděpodobnější, ale také by to mohlo být jako že Nik se snaží být jen obyčejný přesto že má doma luxus. To by na něj zase spíše seděli ty dveře do pokoje. Těžko říci co by se k němo více hodilo, ale jak znám Nika kdyby tu byl vybral by ty obyčejné, ani by nepřemýšlel nad těmi honosnými rovnou by obyčejné otevřel a více se tím nezabýval. 

Vstala jsem ze sedu a rozešla se pomalím krokem ke dveřím od pokoje a uchopila kliku do dlaně. Stlačila jsem dolů a zatlačila. Otevřeli se a jako vždy se mi naskytl pohled na další které mě budou čekat za měsíc. 

Druhý den

Dnes má na mě Nik čekat v chrámu Elements. Je půl dvanácté a já se už nemůžu dočkat až ho znovu uvidím. Jsem celá nedočkavá. 
Když už konečně nastane chvíle kdy mám jít začne se prostor okolo mě měnit a já se dostanu do chrámu kde už na mě Nik čeká. S úsměvem se k němu rozeběhnu, když už jsem skoro u něj zpomalím a opatrně ho obejmu aniž bych prošla jeho tělem. Obtočím mu ruce okolo těla a pomalu přitahuji více a více až se bojím že má ruka projde jeho tričkem. Když se ale stále nic neděje dám ruku ještě blíže a dotknu se Nikova trička. Rychle odskočím a Nik se poleká. 

,,Ahoj a promiň, to nebylo v plánu." řeknu a stále se usmívám. 

,,Ahoj, a vše v pořádku." řekne mi na oplátku se také usměje. Nejsem si jistá jestli to co jsem před chvílí cítila je realita nebo výmysl ale zkusím to znovu. Natáhnu ruku k Nikovy. Nechápavě na mě hledí a sleduje mé pohyby. Dotknu se ho a cítím to. Můj úsměv je ještě větší a když vzhlédnu vidím Nika jak nevěřícně hledí na svou ruku ve které leží ta má. Po té se na mě kouzelně usměje a než se naději jsem u něj v náručí a oba se nesmírně smějeme. Je úžasné po tolika měsících nic necítění konečně něco skutečně cítit. Nik mě položí na zem a políbí mě. Jak my ten tlak na mých ústech chyběl. Jak moc my chybělo tohle všechno. No pak další hodinu nemluvíme a jen se líbáme. Opatrně jako kdyby to bylo poprvé, jako kdyby se to mohlo rychle rozplynout, jako kdyby to snad ani nebyla pravda. 

Po hodině strávené v Nikově náruči a zlíbaná po celém obličeji jsem se vrátila zpět. Musím si s Elementem promluvit co se to děje že jsem mohla Nika cítit a jestli v tom náhodou nemá prsty. 

Když na mé volání poslechl a vyslechl si vše co jsem na něj chrlila řekl že to se asi stále přibližuji světu živých a že mě svět mrtvých už připravuje na skok zpět tam kam patřím. Jsem ráda že vím že jsem zatím neudělala žádnou chybu a že se pomalu vracím domů.