Killing Me To Love You

•13. Kapitola•

Společně jsme se procházely po společence, v které jsem se stěží dokázala vyznat a hledaly náš cíl, kterým bylo posezení, jelikož Charlie měla prý s Blaisem sraz tam. Problém ale nastal vždy v tom, že kolem nás byl dav lidí přes který jsme rozhodně nemohly vidět ani na metr daleko a proto to hledání gauče s křesly bylo, jak hledání jehly v kupce sena.

Gauč s křesly mě však po chvíli přestávaly zajímat, protože jsem si všimla, že někdo chyběl po mém boku. Rychle jsem se tedy otáčela kolem své osy ve snaze najít svou kámošku, ale přes tu tmu jsem nemohla zahlédnout nikde její zrzavý vlasy.

Skvělý, teď jsem ztratila i ji.

Jediný koho jsem přitom otáčení zahlédla byl zrovna člověk, kterému jsem se chtěla tento večer, co nejvíc vyhýbat a kvůli kterému jsem tu vlastně byla. Ano, řeč je o blonďákovi opírajícího se o stěnu, který o něčem horlivě debatoval s Goylem. Ten ale vycítil, že se na ně někdo dívá a zanedlouho se podíval přesně mým směrem. Tím si mne všiml a ihned bouchnul do Draca loktem, aby ho na to upozornil.

Pohled jsem tedy rychle přesunula k zemi, když ukázal chlapec při těle, co trochu připomínal gorilu, kde jsem byla já a doufala jsem tiše v to, že Draco bude tak slepý, že mě přes tu tmu s blikajícími zelenými světly neuvidí.

Projistotu jsem se ještě otočila k nim zády, aby mne neviděli a pokusila se znovu pomocí zraku najít mou ztracenou kámošku. Teda to bylo do doby než jsem se omylem nenatočila zase k nim a nezahlédla Malfoye, jak si mne s pozvednutým obočím a pootevřenými ústy párkrát celou přejel pohledem, jakoby nemohl uvěřit, že jsem to opravdu já.

Moc jsem nechápala, čím jsem si to zasloužila, když nevypadám až tak jinak a přijít jsem sem musela. Prohrála jsem sázku, tudíž jsem neměla na výběr. Kdybych se sem totiž nedostavila, tak by byl klidně schopný po celé škole potom roznést, že Drakeová neplní sliby a je to lhářka.

S nahraným úsměvem jsem na ty dva nervózně mávla a rychle se otočila na patě na protější stranu od nich, abych nemusela čelit tomu překvapenému pohledu od Malfoye. Když jsem se však otočila, tak jsem zahlédla alespoň ten gauč s křesly, kam jsme předtím měly v plánu jít. A jen z tohoto důvodu jsem se tam pokusila davem protáhnout s nadějí, že tam Charlotte už bude. Neměla jsem totiž zaručeně v plánu prohledávat celou tuto obrovskou místnost, abych ji našla. Takový blázen zatím nejsem.

„Takže jsi přišla,“ ozvalo se za mnou sametovým hlasem, který bych poznala kdykoliv a za kterým jsem se s ne moc velkým nadšením otočila. A tím se můj plán prodrat davem k posezení trochu zkomplikoval.

Přede mnou se po mém opětovném otočením, zjevil blonďák v černé košili u které měl nahoře odepnuto pár knoflíků. Tím byla trochu vidět jeho svalnatá hruď od níž jsem okamžitě odpoutala pohled a pokoušela jsem se z hlavy vypudit myšlenku, že v tom vypadal fakt dobře. Černá barva totiž zvýrazňovala jeho siluetu, když měl bledou kůži a proto mu černá slušela snad nejlépe ze všech lidí, které jsem kdy poznala.

„Měla jsem snad na výběr?“ zeptala jsem se a snažila se na něj co nejméně dívat.

Opravdu mu to dnes slušelo, ale věděla jsem, že když budu obdivovat jeho tělo déle svým pohledem, tak tím jen zvýším možnost k tomu, aby si toho později všiml. Což jsem fakt nechtěla, aby se stalo.

„To ne. Chceš?“ nabídl mi stříbrnou placatku, jenž držel v ruce s úsměvem ve tváři.

U toho mi nemohlo ujít, jak uchváceně pořád přejížděl očima mé tělo, z čehož jsem se cítila celkem nepříjemné. Nesnášela jsem, když mě někdo pozoroval a pod jeho rentgenovým pohledem jsem si obzvlášť přišla nekomfortně.