Ráno jsem se probudil docela brzo, ale vstávat se mi rozhodně nechtělo. Nakonec jsem se přece jen přinutil. V hlavě jsem měl úplný chaos. Šel jsem do koupelny, udělal ranní hygienu a pak se šel připravit do práce.
Ráno jsem se probudil jako vždy pomocí budíku, spáchal jsem ranní hygienu, udělal si snídani a vzal si na sebe oblek.
Pro Miku jsem tentokrát nejel. Ale měl jsem v plánu ji to pak vynahradit. Oblékl jsem se a pak jel do práce. Ihned jsem vyrazil do své kanceláře a usedl za svůj stůl.
Nakonec jsem vyrazil do práce a rovnou si to namířil do své kanceláře, upřímně nevím jestli mám Reizovi říct, co se včera stalo.. určitě by se hodně naštval..
Ten včerejšek jsem jednoduše nemohl dostat z hlavy. Úplně jsem si to u něho pokazil. A sám jsem nevěděl, jestli za to mám být rád nebo ne. Určitě po tomhle se mnou nebude chtít nic společného a já ho tím pádem dostanu i z hlavy...
Po chvíli dorazil i Reizo. Vážně bych mu o tom neměl říkat, obzvlášť ne teď, když je šéf ve stejné budově.. řeknu mu to, až budeme u našich. ,,Promiň, že jsem na tebe včera neměl čas." řekne s úsměvem, přičemž mě obejme a podá mi malou plyšovou kočku. Ta je roztomilá!
Nakonec jsem to přestal řešit. Byla to jen pusa. Tedy už naše druhá, ale o tamté jsem ani nevěděl. Radši jsem se věnoval práci.
Radši jsem mu neříkal, co jsem včera dělal já. Vážně ho nechci naštvat, obzvlášť ne teď. ,,Zítra odjíždíme, těšíš se?" zeptám se ho s úsměvem. ,,Budu celý týden s tebou bez toho otravného šéfa, jasně že se těším." řekne se smíchem.
Potvrzoval jsem nějaké papíry. A pak se nakonec vrhl i do té prezentace. Normálně by se měla dělat několik týdnů, ale já na to tolik času nepotřeboval. I prezentace do školy jsem dělal dvě hodiny před tím, než jsem je měl prezentovat.
,,Asi bys měl jít oznámit šéfovi, že už tu zítra nebudeme. Rovnou mu můžeš vzít tyhle papíry." řekne a podá mi je. Radši nic nenamítám a jdu směr šéfova kancelář.
Vyrušil mě až klepot. Udělal jsem si tu docela nepořádek, ale nějak to neřešil. ,,Vstupte."
Vešel jsem dovnitř a došel až k jeho stolu. Radši jsem se mu ani nedíval do očí.
Papíry jsem si od něho převzal a položil je na zem, jelikož na stole už nezbylo místo. Nekoukal se mi ani do očí. Je konec.,,Jen vám chci připomenout, že zítra mě a Reizovi začíná ta dovolená, tak aby jste s tím počítal."
,,Jistě." Je to docela vtipné. Skončilo to dřív než to stačilo vůbec začít. Ale asi je to tak lepší.
,,Já.." chtěl jsem něco říct k tomu včerejšku, ale asi by to nebyl nejlepší nápad.. ,,Radši už půjdu.."
Jen přikývnu. A dál se věnuju práci. Bude lepší, když to hodíme oba za hlavu a budeme se k sobě chovat, jakoby jsme se ani neznaly.
Odešel jsem z jeho kanceláře, stejně nechápu, co to do něj včera vjelo.. ale neměl bych to řešit..
Ještě jsem pak zavolal Rině, zda je vše v pořádku. A poté pokračoval v práci.
Radši jsem se vrátil k práci a věnoval se jen ji. Nebo jsem se o to alespoň snažil, ale myšlenkami jsem pořád bloudil k včerejšku..
Abych pravdu řekl jeho rty chutnaly opravdu dobře. Možná lépe než ty Riny...
Bylo to jistým způsobem.. zajímavé? Ale stejně, i kdyby se mi to líbilo, mám přítele. Nikdy bych ho nepovedl, nevěra je prostě špatná.. Navíc.. když byl schopen tohle udělat, když je v částečném vztahu s Rinou, dokázal by ji podvést?
ČTEŠ
Neprofesionální
RomanceYuuto Hayato je majitelem jedné velmi úspěšné firmy, už od školních let ho provází to, že ho ostatní soudí dřív, než ho poznají. Nyní však tento muž chystá pohovor pro jeho budoucího zaměstnance, možná ho nový zaměstnanec nebude vnímat, jako všichni...