Svět ve studně

2. Zálesníčci a Venomové

Je to ... vlk. Když vystoupí z temnoty celý vím to stoprocentně. Takové velké majestátní zvíře s šedo-černou srstí si nejde s ničím spléct. No maximálně se psem, ale tohohle ne. Takovýhle může být jenom vlk. Je krásný, ale zároveň děsivý.Bojím se toho co má v plánu udělat. Vlk se zastaví asi metr přede mnou a posadí se. ,, Co tu pohledáváš" řekne hlubším hlasem vlk a já sebou trhnu. Nečekala jsem, že ten vlk promluví. A kdo by to čekal. Nedokážu odpovědět, ale přece jenom se ze strachu nakonec donutím vykoktat ze sebe: ,, Já-já nevím. Spa-d-d-la jsem do-do studny." řeknu vyděšeným hlasem a radši rychle dodám ,, Omlouvám se" Vlk se pousměje. No pousměje, tak jak je toho jen zvíře schopné, ale podobá se to úsměvu. ,, Nic se neděje díťe. Jsi vyvolená." odmlčí se a dodá znovu s tím 'úsměvem' : ,, Nebo jen správně nešikovná" Seberu odvahu a zadívám se mu do pronikavě modrých očí. ,, Kde to jsem" hlesnu tiše a vlk mi odpoví ,, V zemi snů. Jo a abych nezapomněl já jsem Lee. A jak se jmenuješ ty?" ,, Mina" odpovím a zamyslím se nad jeho slovy. V zemi snů... Až teď si uvědomím, že stále slyším vodu. Otočím se a uvidím nádherný obrovský vodopád. To je ta zurčící voda co jsem celou dobu slyšela. Vidím z díry nad sebou viset vědro s vodou, které jsem sem před svým pádem spouštěla. Podívám se do tyrkysové, přůzračné vody a uvidím nádherné modré rybky s velkými barevnými ocasy. Vodopád stéká ze skály porostlé zeleným mechem a v záři světla se vytváří u vodopádu duha. Počkat kde se tu bere světlo. Vždyď jsme v podzemí. Ohlédnu se na Leea a ten jako by mi četl myšlenku obrátil pohled ke zdroji světla. Byl tam východ z této jeskyně. Takže světlo bylo opravdu sluneční.

Následuji Leea lesní cestou. Od chvíle co jsme vyšli z jeskyně, do které jsem spadla míjíme velice zajímavá místa. Opravdu jako z pohádky. Vzduch je krásní vlahý, plný vůní rostlin a lesa. Nad hlavami nám zpívají tropičtí ptáci své písničky. Jeden z těch papoušků vypadal jako Jow. Uvědomím si, že mě matka bude hledat. Prudce se zastavím a znovu jako by mi Lee četl myšlenky řekne : ,, Neboj u vás ubíhá čas pomaleji. Ať jsi tady jak chceš dlouho bude to jako by jsi zameškala pět minut" To už je opravdu divné. Jak Lee věděl co chci říct.,, Umím číst mělenky" řekl Lee klidně jako by to bylo naprosto normální. Já na něj jenom zírám s otevřenou pusou.

,, Kam vlastně jdeme " zeptám se po nějaké době cesty Leea.,, Jdu ti ukázat náš svět." odpoví Lee bez toho aniž by se na mě ohlédl. Jdeme dál lesem a tu se zastavíme. Stojíme před rozkvetlým keřem. Nemůže být víc jak metr a půl vysoký a rostou na něm pomerančově oranžové květy. ,, Vstup" vyzve mě Lee a já nechápavě vykročím vpřed. Ohlednu se za sebe na Leea a ten jen pokyne hlavou ať jdu dál. Tak se skrčím a vejdu mezi větvičky keře.

Uvnitř je obrovský prostor. Vysoké stromy na nichž jsou zavěšeny lucerničky a dole u kořenů i vysoko v korunách stromů svítí za skly lampičky. Vidím i malinká dvířka. ,, To jsou domky Zálesníčků. Jsou to malý tvorové, co žijí v tomto keři. nejsou moc velicí, ale starají se o celý kouzelný les. To je ten les ve kterém se právě nacházíme. Ošetřují stromy, rostliny a poraněná zvířata. Jsou to milí tvorečkové a taky pohostiní. " Když mi toto Lee dovysvětlí objeví se malý chlapeček. Ne větší než moje dlaň, ale vypadá starší než já. Odběhne do jednoho z domečků a za chvíli za pomoci dalších tří kluků nese velký list s oranžovými bobulkami. Položí je před nás. Lee si jich pár nabere do pusy a já abych neurazila si taky jednu na ochutnání vezmu. Uchopím malou bobulku mezi palec a ukazováček tak, aby ji nerozmáčkla a strčím si ji do pusy. Pomalu ji rozkousnu a po jazyku se mi rozlije sladká chuť. Jsou vynikající. Chitnají jako něco mezi jahodama a medem. Z domečků začnou vybíhat další Zálesníčci. Nosí nám jídlo a ti mladší objímají Leeovu nohu. Zjevně ho tu znají. Nechápu proč, ale najednou všichni tvorečkové strnou. Já ani Lee nechápeme proč. V mžiku jsou všichni zpět ve svých domečcích. ,, Pojď za mnou" špitne Lee a já ho následuji schovat se pod tlustý kořen stromu.

,, Něco se děje určitě. Zálesníčci vycítí skvěle nebezpečí" pošeptá Lee a já se ještě víz přikrčím. Uslyším tlumené hlasy. Vykouknu kousek zpoza kořenu a uvidím ve vzduchu poletovat tamvé, zle vyhlížející víly. ,, Venomové" řekne se viditelným hněvem v hlase Lee. Zlé víly, ničící les zahalující vše do temnoty. Jejich vůdce je sem pravděpodobně vyslal pro vzácný kámen, který se nachází zde v lese a oni ho chtějí získat, ale neví kde se nachází." Po vyslechnutí této informace se znovu pevně přikrčím za kořen. ,, Na co chtějí ten kámen" zeptám se tiše. ,, Získání moci. Ale působí při jeho hledání po lese strašlivé škody. Neumím si představit jaké škody by způsobili kdyby ten kámen našli." Získání moci, kámen, zlé víly... jako v pohádkových knížkách... až na ten rozdíl, že teď je to doopravdy. Chvíli o tom přemýšlím a najednou slyším bolestné zavytí. To čtyři Venomové táhnou kamsi Leea. Nemám šanci mu pomoct táhnou ho moc silně. Lee na mě jen zakřičí ,, Najdi Lighta ten ví co dál" to byla poslední slova co jsem slyšela a teď mi zní v hlavě. Najdi Lighta ... kdo je to Light? Kde ho najdu? Budu se asi muset zeptat Zálesníčků. Nemohu jim nechat Leea. Neznám to tu a vypadá to, že tu na mě čekají mnohá překvapení. Už ten název Kouzelný les zní nevyzpytatelně. Ale pro záchranu Leea to zvládnu...