Another part of life [Jungkook]

8. they're cool too

,,Co kotník?" zeptal se a otevřel mi dveře od auta.

,,Není to zas tak zlé." odpověděla jsem a k tomu přidala úsměv, doufala jsem, že ho furt netrápí to, co jsem mu řekla v ošetřovně.

 ♡ 

Jeli jsme docela dlouho a taky docela dlouho mlčeli. 

Zastavili jsme před pěkně velkým barákem. Neříkejte mi, že je nechutně bohatý, nepřijde mi tak nebo se tak naštěstí nechová. 

Auto zaparkoval do garáže a rozešli jsme se do domu. 

,,Tady bydlíš ty nebo Jin?" zeptala jsem se a on se pousmál ,,Oba." řekl a já se zarazila. 

,,A rodiče..?" nechápala jsem.

,,Bydlím tady spolu s kluky, bez rodičů." vysvětlil. Zajímavé, takže jdu do baráku, kde bydlí sedm kluků, ještě nějaké překvapení? 

Rychle jsem ho zastavila a on mě zaraženě pozoroval.

,,Hele Jin je určitě starší než já-" ani jsem to nestihla dopovědět a hned mě přerušil.

,,Nemá rád, když mu někdo týká, jo?" řekl a já vydechla úlevou ,,Dobře." řekla jsem a dál pokračovala.

Vstoupili jsme do domu, který vypadal strašně hezky a moderně. Trochu jsem čekala nějaký nepořádek, když tady bydlí jen kluci, ale bylo tu krásně čisto. 

Zavedl mě do kuchyně, kde vařil Jin.

,,Ahoj Seo-jin, rád tě zase vidím." otočil se ke mně s úsměvem ,,Ahoj." úsměv jsem mu opětovala.

,,Sedněte si ke stolu, jídlo už za chvíli bude." oznámil a otevřel dveře z kuchyně ,,Kluci! Pojďte!" zakřičel a já ztuhla. Hned jsem se vyděšeně podívala na Jungkooka.

,,Klid, oni jsou taky v pohodě, jak Jin." řekl klidně. Možná mě to mělo uklidnit, ale to nezabralo. Nerada poznávám nové lidi a dělá mi to velký problém.

Vešli všichni do kuchyně a pohledy přistály na mně.

,,Ty jsi Seo-jin, že?" řekl úplně ten nejvyšší, já jen kývla.

,,Tak teda ahoj." řekli tak nějak 'ahoj' společně. 

,,A-ahoj." zakoktala jsem, sama nevím proč. Byla jsem strašně nervózní a doufala, že to nejde vidět, jak se mé tělo chvěje. 

,,Představovat se asi nemusíme, co?" zasmál se jeden, řekla bych, že ten nejmenší. Zarazila jsem se.

,,Měli by jste, však vás nezná." vyhrkl Jungkook a oni se zarazili.

,,Co?! Ona-" hnědovlásek ho to nenechal doříct a bral hned všechny stranou. 

Připadá to divné jenom mě? Snad jsem nevstoupila do domu nějaké mafie, kterou bych pravděpodobně měla znát. 

Jen kývaly hlavami, když se vraceli.

,,Takže já jsem Namjoon, tamhle je Jimin, Taehyung, Hoseok a Yoongi." ukázal na každého z nich a oni se na mě usmáli. 

Přišli mi milejší než, když přišli. Zajímalo by mě, co jim Jungkook řekl.

,,Takže ty jsi tady nová? Nebo si jen přestoupila?" zeptal se mě Namjoon. Všichni už jsme dojedli a seděli společně u stolu.

,,Vlastně jsem se se sestrou přestěhovaly z Daegu." vysvětlila jsem. 

,,Jenom ze sestrou?" podivil se Jungkook.

,,Ano, moji rodiče..." zarazila jsem se. S nikým jsem o tom od té doby nemluvila.

,,Tvoji?" podivil se Yoongi ,,Snad vaši ne?" řekl nechápavě.

,,Vlastně jsou to moji rodiče, Seo-hae... moje mladší sestra je adoptovaná. Byly jsme totiž kámošky už předtím, ale její rodiče o ní nestáli, takže si jí moji adoptovali, ale teď..." zase jsem se odmlčela, cítila jsem všechny pohledy na mě. 

Sakra. Začaly se mi klepat ruce, snažila jsem se zvednout pohled, ale to jsem nedokázala, věděla jsem, že na mě všichni koukají. Moje tváře začaly hořet a já zhluboka dýchala.

,,Seo-jin?" řekl starostlivě hnědovlásek, který seděl vedle mě. Sevřela jsem pevně víčka.

,,K-kde máte k-koupelnu?" vydala jsem ze sebe.

,,Jsi v pořádku?" naklonil se ke mně Jimin. 

Rychle jsem vstala a rozutíkala se ven, k hlavním dveřím, ty naštěstí jsem věděla kde jsou. 

,,Seo-jin!"