I saw you on the bridge

Part 6

Miluju jak na sebe vzájemně reagujeme.

Harry

Atmosféra která byly nyní v pokoji se nedala srovnat k čemukoli co jsem kdy zažil. Naše pohledy se střetávali a pak zase uhýbali.
Bez jediného slova to tak pokračovalo snad 10 minut co já vím. Kéž by to mohlo pokračovat věčně. V tu chvíli ale do pokoje vtrhla mamka.
Opařeně stála ale vzhledem k tomu že mě viděla i nasoukaného v kostýmu Malé mořské víly Ariel, tak ji nemohlo nic rozhodit. I když
"to něco" je chlapec sedící na mé posteli se zrakem upřeným na mě.

"Omlouvám se nechci rušit, jenom Harry už je skoro čas oběda a tak jsem se chtěla zeptat jestli tady tvoje záhadná noční společnost bude jíst s námi"

"Ehm jsem Louis" vzal to do svých rukou Lou. A postavil se aby mojí mamce podal ruku.

"A na vaší předchozí otázku, ne nebudu s vámi jíst už budu muset domů" takže má nějaké doma. Pomyslel jsem si ale až pak mi došlo co to znamená, a proto jsem po něm hodil prosebný pohled říkající "nechoď"

"Ne Hazz jak jsem řekl, a nekoukej na mě tak" pronesl a mrknul na mě. On na mě mrknul!

Mamka potichu opustila pokoj takže jsem mohl pokračovat. "Smím tě ještě někdy vidět?"
Přísahám že jsem nikdy nechtěl odpověď
"Ano" tak moc jako teď

"Myslím že by mě to stálo za ten čas" odmlčel se, znovu tě vidět"

Moje srdce poskočilo radostí a než jsem vůbec stihl myslet tak jsem k němu přiskočil a objal ho tak silně jak jsem jen mohl.

Čekal jsem že se odtáhne, ale on ne místo toho sladce zachichotal a obejmul mě nazpět!

"Takže mi dáš svoje číslo?" Zeptal se

"Ještě líp Lou, ty mi dáš svoje aby jsem ti mohl napsat co jsem vymyslel"

"Geniální to tě napadlo teď že?!"

Pokroutil nade mnou hlavou, ale natáhl se pro propisku co ležela na stolku. Zmateně jsem sledoval cože to dělá, jenže když mi vytáhl rukáv a napsal na něj své číslo s malým srdíčkem tak jsem procitl.

"Jak mám chápat to srdíčko?" Zeptal jsem se provokativně.

"Ber ho tak jako budeš brát naší schůzku"

"Najednou jsi nějaký milý a poetický, stalo se něco?"

Pravda je že mě bavilo ho pošťuchovat.
Na to už nic neodpověděl a jenom si poupravil vlasy a mohl vyrazit. Nyní jsem ho ale nechal. Mám skoro vše co potřebuju. A budu mít úplně až budu mít jeho.

*Někdy v noci*

Nemohl jsem spát. Nic se po Louiho odchodu nestalo, když nepočítám výslech od mojí mamky a Robina, který jsem naštěstí nějak uhrál.
Teď mě ale trápilo úplně něco jiného. Až teď mi došlo že tady v budeme maximálně týden. Bolela mě ta představa že ho tady budu muset nechat. A to ani nebudu mít možnost zjistit jeho příběh života.

Nenapadlo mě nic jiného než vzít mobil a bezmyšlenkovitě zavolat jemu...
Po asi dvou zazvonění to vzal, znamená to že nemohl spát? Ale to je jedno.

"Ahoj Lou"

"Ahoj? Prosimtě jedinej důvot proč mi voláš v.... ježiš 3 ráno?! To ses mě tak nemohl dočkat?"

"Vlastně jo" odpověděl jsem protože uhodil hřebíček na hlavičku

"Co ty na to aby naše první schůzka byla dřív než jsem oba čekali?"

"Asi bych nebyl proti, kdybych nemusel lézt z postele"

"Do postele se pak vrátíš, teď mi dej hodinku max dvě tvého času. Víc si nepřeju."

"Ale jen kvůli tvým ďolíčkům!"

Vítězně jsem se usmál a jenom tak okrajově mu oznámil kde se potkáme, nejdřív jak to bude možné.
Jako odpověď se mi  dostavilo zamručení, a pak už jenom zvuky toho jak leze z postele.
Potěšilo mě že mi to ne až tak oficiální pozvání přijal. Moc jsem se na něj těšil. Ale proč? Co mě tak očarovalo na chlapci s oceánově modrýma očima?

~~~

Ahoj, moc se omlouvám za prodlevu. Ani nevím jak byla dlouhá ale asi víc než by se komukoli líbilo. Věřte mi že se snažím ale prostě se do toho pořádně nemůžu opřít dokud se nedostaneme k té zápletce kam se chci dostat. Už jen max 2 díly a budeme tak kde chceme být.
Ps: Usnula jsem v autobusu a absolutně překopala celý příběh, myslím si že nová zápletka co nás čeká by mohla být lepší, ale budu moc ráda za nějakou zpětnou vazbu :)
Pps: To kdy vychází tahle kapitola svědčí o tom jak je na tom moje nespavost.

~Adel~