The Story continues

Večer

Večer si sednu do měkoučké postele, přetáhnu přes sebe chlupatou bleděmodrou deku a do uší si píchnu sluchátka. Rozezní se hudba a mé myšlenky se konečně uklidní. Přesto nemůžu mít úplně klid na duši, pokud je blízko on.

Jediným pohledem mě zvládne zmrazit a při tom úplně rozpustit. V jeho očích se beznadějně topím. Pod jeho polibky se mi tělem rozprostírá teplo. A v jeho objetí jsem si připadala jako doma. Konečně po té dlouhé době jsem myslela, že jsem našla svůj domov. Ale on vzal moje srdce a zadupal ho do prachu země.

Ozve se zaťukání. Strnu. Snad to není…

Dveře se pomalinku začnou otevírat a škvírkou nakoukne…

Jaime.

Usměje se.

„Můžu dál?”

Kývnu a posunu se, aby se mohl posadit. Než se naděju, vtáhne mě do objetí. Ucítím jeho šampon na vlasy. Je příjemný. Taková jednoduchá, milá vůně. Ne jako Chrisova, který voněl jako ten nejpřitažlivější muž na planetě. Který voněl tak, aby se mi jen z té vůně podlomila kolena.

Stisknu víčka k sobě. Proč si to komplikuju? To je tak těžké na někoho zapomenout? Ach jo. Musím s tím okamžitě přestat. To Jaime je pro mě ten pravý. Obmotám Jaimemu paže kolem trupu.

„Miluju tě,” řekne mi Jaime a ještě víc mě stiskne.

„Já tebe taky,” odpovím po chvilce.

Odtáhne se a zadívá se mi do očí.

„Kdyby se cokoli dělo, stačí říct, ano? Všechno se dá vyřešit. I kdyby sis chtěla jen popovídat. Vím, že je to těžší, když tu není Avery a nemůžete kecat celé hodiny, ale já jsem tu taky a rád ti se vším pomůžu, věř mi.”

Po jeho slovech mě začnou štípat oči. Je tak starostlivý a já tady zatím přemýšlím nad Chrisem, což je akorát egoistický blbec.

Přitáhnu si Jaimeho do hlubokého polibku.

„Děkuju, moc si toho vážím, ale jsem jen unavená.” Na tváři vykouzlím úsměv.

„Jestli jsi unavená, měla bys jít spát.” Navrhne Jaime. Přikryje nás a přehodí přese mě svou ruku. Hladí mě na bříšku a já pod jeho něžnými doteky usnu.

Taaak kratší kapča vyšla už dříve, snad to nevadí 😁❤️

Btw...děkujiiiiii za víc než 100 přečtení 🥺💖✨