Temnota Mezi Námi

| 42. Tajné plány |

Dnešní kapitola je věnována Katie_139_ ❤ Děkuji za hlasy a že sis našla na příběh čas!

Tak jsem to nakonec stihla napsat! *oslavná hudba v pozadí* Bohužel to bude kratší, ale jsme o další malý krůček ke konci - ne že by to teda byla šťastná novina, ale musíte myslet na to, že celkově budeme zatím jen v polovině celého příběhu 🙈

SEBASTIAN JASON III. THERRADSKÝ

Každý sval v mém těle ztuhne při slovech, které Sun vyjdou z úst. Přinutí mě přerušit všechen kontakt mezi námi, jak se lehce odtáhnu, svěšujíc ruce kolem boků. „Cože?"

„Zítra odjíždíme," zopakuje znovu. „Nevím, kam přesně, to mi Wren neřekla."

„Co přesně ti řekla?"

„My..." zadívá se kamsi do dáli za mé záda, jako by se snažila na vše si vzpomenout, „bavili jsme se o tom u večeře. Ona a... ostatní si povídali o tom, že se musí připravit na zítra, protože odsud odjíždíme. Když jsem se zeptala kam, Wren mi řekla něco ve smyslu: ‚Když už jste ty i princ tady, je čas, abyste naplnili svůj osud.' Nemusí to přesně znamenat, že jde o to spojení, o kterém povídá proroctví, ale nic jiného mě nenapadlo."

Přehraju si v hlavě všechny ty řádky, které jsem se učil v průběhu let nazpaměť, abych na ně nikdy nezapomněl a nic nepřehlédl – ale ne.

„Pokud ti řekla tohle, asi není možnost, že by měla na mysli něco jiného," přiznám, ačkoli se mi ta myšlenka vůbec nelíbí. Vše, od čeho jsem roky utíkal, nyní klepe na mé dveře a je jen malá šance, že bych je mohl udržet zavřené. Zkusil jsem všechno, čím bych této situaci mohl zabránit – lhal jsem Sun, Kaiovi, Kylovi, Marigold, dokonce i královně a celému Gorondyanu -, ale nic z toho nepomohlo. I přes to všechno tady teď stojím před rozhodnutím, které může zničit nejenom můj život, ale také život poddaných obou království.

„Co vůbec chtějí? Proč jsou za proroctví?" zeptám se Sun, zakládajíc si ruce na prsou s hlavou plnou myšlenek.

Mykne rameny. „To je právě to. Žádný důvod, proč chtít, aby se vyplnilo, nemají – aspoň pokud vím. A kdyby něco, bylo by to spíše naopak," poví mi. „Od prvního dne, co jsem je potkala, jsem měla pocit, že tvého otce nenávidí, proto nechápu, proč by to dělali. Když jsem se jich ale na cokoli zeptala, odmítli mi to říct."

„Proč by nenáviděli mého otce?" svraštím obočí, ačkoli by mě to už pomalu nemělo překvapovat – mého otce nenávidí kdekdo, a tak je partička lidí žijících v podzemních tunelech už něco jako každodenní šálek čaje.

„Asi bych ti to neměla úplně říkat," vydechne, jako by činila jedno z nejtěžších rozhodnutí ve svém životě. Pak ke mně vzhlédne a řekne: „Ale musím. Slib mi ale, že to nikomu neřekneš, Freede. Je to dost... závažná informace."

Její slova mě nutí přemýšlet, co můj otec udělal tentokrát. „Slibuju, že si to nechám pro sebe."

„Dobře," lehce přikývne a rozhlédne se kolem sebe, kontrolujíc, jestli nás přece jen nikdo neposlouchá. Asi shledá, že nikoli, jelikož se otočí zpět mně čelem a nakloní se o něco blíž. Něco uvnitř mě vzplane při té blízkosti, kterou spolu opět sdílíme.

„O Wren a jejím rodu víš z té knihy – byli hlavní čarodějové Gorondyanu a členové královského dvora. Zapřísahali se, že budou Gorondyany chránit až do své smrti a nikdy nad nimi nezanevřou," začne.