Milostný Polygon

1. Rozchod

„Můžeš mě chvíli poslouchat?" ozvala se Nataša.

„Ne, vždyť se vlastně nic nestalo." odpověděl jí Tobiáš.

„Vždyť ty jsi mi celé jarňáky nezvedal telefon a teď děláš jako by se nic nestalo! To je nic?" řekla mu už poněkud naštvaná Nataša.

„Děláš z toho zbytečně drama, jsi jenom hysterická." odsekl nazpátek Tobiáš.

„Tak tohle jsi přehnal." odpověděla Nataša, zatímco sbírala své věci a dávala se na odchod. Už sahala na kliku, když vtom ucítila cizí prsty okolo svého zápěstí. Tobiáš si jí přitáhnul k sobě a chtěl jí políbit, ale Nataša se odtáhla.

„Jsi vůbec schopnej myslet na něco jinýho, než jak mi dostaneš do postele?" řekla smutně. Tobiáš jí odpověděl pouze dalším, o to více agresivnějším, pokusem o polibek. Nataša se chtěla znovu odtáhnout, což se jí ale nedařilo. „Přestaň..." zamumlala, když jí Tobiáš stále nepouštěl. „NE, dost!" zakřičela na něj a v tu chvíli jí konečně pustil.

„Dobře..." zasmál se Tobiáš „...jak chceš". „Jsi jenom hysterická blondýna, co nic neumí! Když mi ani nedáš, k čemu tě vlastně mam?" řekl, vysmívajíc se jí do obličeje. Nataša jen stála se slzami v očích, neměla slov. „Víš co? Rozcházíme se." zakřičel Tobiáš. „Stejně jsem celý prázdniny šukal tvoji kamarádku z Nýřan." vplivnul jí přímo do tváře.

Šokované Nataše už tekly slzy, tohle nemohla vydržet. „Dobře." pískla svým roztřepaným hláskem, vzala za kliku a byla pryč.

Tobiáš se na sebe jen podíval do zrcadla, řekl si: „Dobře ty!" a šel dál hrát na počítači.